Dynamické Dielektrikum - DD

Své příspěvky můžete psát do "Diskuze".

Moderátor: Merlin

Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Dynamické Dielektrikum - DD

Příspěvek od poota »

Pod pojmem dielektrikum si většinou vybavujeme izolační fólii mezi polepy kondenzátoru. Tento typ dielektrika bych klasifikoval jako dielektrikum statické a zatím se mi nezdá příliš zajímavé. Mimo pevných izolantů může být dielektrikum tvořeno také plyny nebo kapalinami různých izolačních kvalit. Protože tyto látky se mohou vůči deskám kondenzátoru pohybovat, můžeme o nich mluvit jako o dielektriku dynamickém, které si, myslím, plným právem zaslouží vlastní vlákno.

Prostor, např. mezi deskami kondenzátoru, ať už obsahuje cokoli, si můžeme představit jako vyplněný nábojovými elementy opačných znamének, které jsou rozmístěny tak, že se navzájem vykompenzují. Pokud mají desky vůči sobě nějaký elektrický potenciál, naruší se jím rovnováha mezi elementy a kondenzátor se "nabíjí" - dielektrikum se polarizuje, neboli v dielektriku vznikají oblasti s převahou elementů stejného znaménka, tedy kladný či záporný náboj. Plácám o tom silně zjednodušeně a velice nepřesně, protože se mi jedná jenom o základní představu a konec konců je v tom i mezi znalci tolik navzájem si odporujících názorů, že to určitě některému z nich bude blízké.

Pokud se někde vyskytne nějaký náboj, je možné ho odebírat a přesouvat. Tím se ovšem zvolna dostáváme od prostých kondenzátorů k elektrostatickým generátorům. Pokud se na věc díváme z hlediska Dynamického Dielektrika, může se pohybovat buď samovolně, jako např. vítr nebo vodní proud, a nebo je k pohybu nuceno, jako třeba mezi protiběžnými kotouči Testatiky, tlakem jako u Vortexu a nebo vírem tornáda. U plynného DD dochází pohybem hlavně ke změně tlaku, u kapalného DD především ke změnám rychlosti pohybu. V DD se současně s dielektrikem přesouvají i oblasti s různými náboji, takže teoreticky by mělo být možné použít DD nejen k odběru, ale i k přesunu náboje.

Teoreticky to vypadá zatím docela zajímavě, schválně co na to praxe - poota


Návštěvník

Re: Dynamické Dielektrikum - DD

Příspěvek od Návštěvník »

poota píše:
teoreticky by mělo být možné použít DD nejen k odběru, ale i k přesunu náboje.

Teoreticky to vypadá zatím docela zajímavě, schválně co na to praxe - poota
Prakticky se to používá u všech spořičů. Ještě zajímavější je to se skládaným dielektrikem.
P.


Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

OB

Příspěvek od poota »

Rovnou a zcela otevřeně přiznávám, že jsem se nechal inspirovat (takto vzdělanci nahrazují: "sprostě jsem ukradl") tzv. Vodní bouřkou lorda Kelvina. V mé úpravě by to mělo pracovat tak, že volný proud DD prochází systémem Oného Bazmeku (OB) dvěma navzájem oddělenými proudy. Z každého z nich se odebírá samostatně náboj k dalšímu zužitkování. Za účelem zvýšení účinnosti je každému proudu předřazena elektroda s polaritou opačného proudu. Pochybuji, že by to už bylo někomu jasné, takže pokračuji dál. Lehce obdélníkové elektrody jsou z vlnitého plechu, jsou na sebe pokládány naplocho a navzájem překřížené, navíc proložené izolačními deskami. Elektrody shodné orientace jsou navzájem vodivě propojené. Předřazené neboli polarizační elektrody jsou umístěné před vstupem elektrod jedné polarity a současně vodivě spojené s elektrodami druhé polarity. Jestli to někdo nepochopil ani teď, tak dole jsou obrázky funkčního vzorku.

Zatím to má pracovat na vítr, který si fouká, odkud se mu zachce, takže je to stavěné "dokola", aby se s tím nemuselo točit. Pro použití v proudu vody to může být stavěné samozřejmě také pouze "jednosměrně".

A nyní tedy k praktickému vyzkoušení. Opět tedy rovnou a zcela otevřeně přiznávám, že ač byl vývoj dlouhý a složitý, výsledky tomu nijak neodpovídají, protože jsou, alespoň prozatím, velice mizivé a navíc ještě značně rozpačité. Vítr mezi 10ti až 15ti km/hod, měřicí přístroj PU 500, nejcitlivější rozsah, který je sice jednoznačně 10, ale miliVoltů a současně mikroAmpér. Takže doteď nevím, jestli jsem měřil proud nebo napětí! Ovšem, když se na to dívám zpětně, tak na tom ani tak moc nezáleží, protože jsem stejně nenaměřil nic! Ani brnk! Pročež jsem tedy moudře usoudil, že to buď nedělá vůbec nic, a nebo to dělá něco, co je Deprézskému systému měřáku zcela lhostejné. Odložil jsem tedy měřák a chystal se použít rozpočítávání, abych zjistil, která z těch možností je ta pravá. Ovšem než jsem stačil použít tuto exaktní vědeckou metodu v praxi, padl můj zrak na měřák, jehož ručička stála na třetím dílku, což by odpovídalo 0,3 mV/uA. Hodnota je to sice pramizivá, protože když si přiložím hroty na jazyk, je to 20 až 50 dílků, ale hroty nebyly nikam připojené!

Samozřejmě jsem je hned přiložil ke sběračům, abych viděl, kam až ručička poskočí. Tedy což o to, poskočila, ale o jeden dílek zpátky, tedy 0,2 něčeho. Chvíli jsem tedy hleděl jak myš orbou vyvedená na denní světlo. Několikerým opakováním jsem si ověřil, že se mi to nezdá. Pak jsem ještě zkusil totéž měření zopakovat na stejném rozsahu, ale stejnosměrném. Výsledek přesně tentýž - nepřipojený měřák 0,3 a připojený 0,2 - při připojení bylo úplně lhostejné, jaká je polarita. Pro úplnost ještě dodávám, že polarita byla lhostejná i při odpojeném měřáku, ale to mě zase až příliš nepřekvapovalo.

Osobně jsem se tedy přiklonil k názoru, že:

1., "se tam něco děje", ale přímo se to změřit nedá
2., kolem "OB" se snad tvoří nějaké pole, na které slabě reaguje cívka
3., vím o to prd, takže to budu dál zkoumat

Děkuji za pozornost, jakož i jakékoli konstruktivní připomínky a náměty - poota
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Naposledy upravil(a) poota dne pon 31 srp 2009 22:57, celkem upraveno 1 x.


Uživatelský avatar
la
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1854
Registrován: úte 06 úno 2007 19:04
Bydliště: Brno
Dal: 763 poděkování
Dostal: 238 poděkování

pole

Příspěvek od la »

Domnívám se, aby se zisk pole sečetl, by to mělo být zapojený nějak takhle ,jak antenní systémy,křížem a výstup uprostřed,jinak se to bije.
To je jen takový nápad .Moc pěkný pokus :good:
(Když jsou to anteny a správně bývá obvykle stejnosměrná složka 0,6mV a navýší se až po detekci hrotovou diodou obvykle se používá germaniová se zlatým hrotem )
http://www.digizone.cz/clanky/anteny-a- ... -televize/
Naposledy upravil(a) la dne čtv 09 dub 2009 17:46, celkem upraveno 1 x.


Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

HTB

Příspěvek od poota »

Sice také proto, že mě zajímalo, jak se bude DD chovat mezi magneticky aktivními elektrodami, ale hlavně proto, aby to vypadalo, že se něco dělá, vyrobil jsem i funkční vzorek Hen Takého Bazmeku (HTB). Tentokrát je popis jednodušší. 9 + 9 železných 1 mm silných plechů 24 x 25 cm nad sebou, mezi lichými dvojicemi stojí vodivě odizolované magnety stejně orientované. V dalším odkazuji na obrázky, kdo to nepochopí, tak není "náš".

Pozornosti vnímavějších jedinců zřejmě neušla jakási úhlopříčná podivnost na horní ploše HTB. Jedná se o dva nábojové ventily, každý pro jednu sadu desek. Realizovány jsou z koaxiálu, jehož střední vodič propojuje sběrače jedné sady. Teoreticky by se měl náboj "odsávat" opletením, ze kterého jej lze odebírat. Zobrazená doutnavka by měla být schopna při dostatečněm "napětí" doutnat.

Praktické měření opět při větru 10 až 15 km/hod, měřák PU 500, nejcitlivější rozsah 10 mV/uA střídavý a stejnosměrný. Opět není jasné, jestli se měří proud nebo napětí, ovšem tentokrát už to není lhostejné, protože ručička se po připojení spolehlivě vychyluje, a to přibližně o dvě své tloušťky. Tedy nezapojený přístroj = nic, zapojený (při obou druzích proudu a jakékoli polaritě) = 0,0000000skoro nic.
Rejdění nezapojeným měřákem kolem HTB neukázalo nic.
Nábojové ventily to, co ukazuje měřák, nijak nezeslabují, prochází to jimi zcela spolehlivě. Doutnavka nedoutná ani v naprosté tmě, kdy by se za to opravdu nemusela stydět.

Takže to bychom měli dosažené výsledky, pochopitelně i na HTB se bude i nadále pokračovat v bedlivém zkoumání, případně též bouřlivém vývoji. Děkuji za pozornost, jakož i za konstruktivní připomínky a náměty - poota
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


Návštěvník

Příspěvek od Návštěvník »

K prvnímu pokusu můžu jenom podotknout, že nejde o soustavu odizolovaných elektrod, ale o labyrint vytvořený z polystyrénu pomocí vlnitého plechu. Nabíjí se to jako jeden celek třením vzduchu.
Hodnocení druhého pokusu přenechám kompetentnějším.
P.


Návštěvník

Příspěvek od Návštěvník »

Ručičkový měřák se choval víceméně jako elektroskop.
P.


JOVA
Zasloužilý člen
Příspěvky: 257
Registrován: úte 21 lis 2006 11:01
Bydliště: Jižní čechy
Dostal: 7 poděkování
Kontaktovat uživatele:

OB

Příspěvek od JOVA »

K prvnímu pokusu.
Citlivý měřák se musí nastavovat na 0 s odpojenými nebo zkratovanými vodiči, jinak se chovají ty vodiče jako anténa a přijímají „nějaké napětí“ z vysílačů kolem. Já osobně proto používám vodiče jedině stíněné.
Každý měřící přístroj má na svém základním rozsahu uvedeno napětí a proud proto, protože se dá těžko vyrobit přístroj který by při měření nezatěžoval obvod i proudově (snad jen ten elektroskop). Proto výrobce uvádí že měřák naměří 10mV, ale zatíží ten obvod proudem 10uA, na vyšších rozsazích se ten proud už zanedbává. Znamená to, že pokud jsem dobře počítal získal jsi 2na-8 W výkonu.
Ale jinak :good: máš můj obdiv.


Návštěvník

Příspěvek od Návštěvník »

Místo odporu tam můžeš dát třeba kondenzátor.
P.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Částice ...

Příspěvek od poota »

Našel jsem docela zajímavé tvrzení:
"Částice s nenulovým spinem se mohou chovat jako elementární magnetické dipóly, aniž by měly elektrický náboj. Tyto částice reagují na vnější magnetická pole."
Co to je spin nikde kloudně vysvětleno není, nejspíš se to pořádně neví. Je to prostě nějaká neznázornitelná vlastnost všech částic, která jim zvyšuje jejich moment hybnosti.
Spin každé částice je stálý a neměnný, jeho velikost se mění pouze v krocích o polovinu. "Půlové" hodnoty mají fermiony (elektron, proton a neutron), "celé" hodnoty mají bosony (foton, jádro hélia). Spin je kladný nebo záporný, stejné částice se váží do dvojic, které si spin navzájem vyvažují, což prý dělají důsledně podle Hundova pravidla. Osobně si myslím, že na Hunda kašlou a dělají si to po svém, ale on se to jenom nějak domák.
Takže zatím by to vypadalo tak, že mrňavým magnetem je úplně každá částice, přičemž některé z nich k tomu mají také elektrický náboj. To mi připadá docela zajímavé a snad i nějak zužitkovatelné.
Zdravím - poota

Dokonale využito v mikrovlnné troubě. gewo


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
NAVAR
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1739
Registrován: stř 16 dub 2008 10:00
Dal: 37 poděkování
Dostal: 262 poděkování

Re: Částice ...

Příspěvek od NAVAR »

poota píše:Našel jsem docela zajímavé tvrzení:
"Částice s nenulovým spinem se mohou chovat jako elementární magnetické dipóly, aniž by měly elektrický náboj. Tyto částice reagují na vnější magnetická pole."
Co to je spin nikde kloudně vysvětleno není, nejspíš se to pořádně neví. Je to prostě nějaká neznázornitelná vlastnost všech částic, která jim zvyšuje jejich moment hybnosti.
Spin každé částice je stálý a neměnný, jeho velikost se mění pouze v krocích o polovinu. "Půlové" hodnoty mají fermiony (elektron, proton a neutron), "celé" hodnoty mají bosony (foton, jádro hélia). Spin je kladný nebo záporný, stejné částice se váží do dvojic, které si spin navzájem vyvažují, což prý dělají důsledně podle Hundova pravidla. Osobně si myslím, že na Hunda kašlou a dělají si to po svém, ale on se to jenom nějak domák.
Takže zatím by to vypadalo tak, že mrňavým magnetem je úplně každá částice, přičemž některé z nich k tomu mají také elektrický náboj. To mi připadá docela zajímavé a snad i nějak zužitkovatelné.
Zdravím - poota

Dokonale využito v mikrovlnné troubě. gewo

Snad to trochu pomůže. Někde bych ještě vyhrabal odkaz na knihu moderní fyziky která je skvělá. Mohu poslat i kapitolu stačí se ozvat po SZ.

Mikrovlnka ano ale na úrovni molekul viz.
http://hyperphysics.phy-astr.gsu.edu/Hbase/mod3.html#c1

Jinak zhruba takto, trochu jsem se kolem toho motal.

Jak jsme se již zmiňovali v čl. 32.4, má elektron, aU uvězněný
v atomu nebo volný, svůj vnitřní spinový moment
hybnosti S, často nazývaný jednoduše spin. (Připomeňme
si, že vnitřní zde znamená, že S je základní charakteristika
elektronu, stejně jako jeho hmotnost a elektrický náboj.) Jak
ukážeme v dalším odstavci, je velikost S kvantována a závisí
na spinovém kvantovém čísle s, které je pro elektrony
rovno vždy 12
(a stejně tak pro protonya neutrony). Navíc
i složka spinu měřená podél libovolně zvolené osyje kvantována
a závisí na hodnotě kvantového spinového magnetického
čísla ms , která může být pouze +12
, nebo −12
.
Existenci spinu elektronu postulovali dva holandští
doktorandi Georg Uhlenbeck a Samuel Goudsmit na základě
studia spekter atomů. Kvantově mechanické základy
spinu elektronu položil až o několik let později anglický fyzik
P.A.M.Dirac, který v roce 1929 vytvořil relativistickou
kvantovou teorii elektronu.
Je velmi lákavé představovat si elektron jako malou
kuličku a spin jako projev její rotace kolem vlastní osy.Tato
klasická představa však neodpovídá skutečnosti, stejně jako
nelze brát doslovně klasický model orbit elektronu.Vkvantové
fyzice je asi nejlepší považovat spinový moment hybnosti
za měřitelnou vnitřní vlastnost elektronu; spin prostě
nelze spojovat s nějakým mechanickým modelem.
Tab. 41.1 uvádí čtyři kvantová čísla n, l, ml a ms ,
která určují kvantové stavyelektronu ve vodíkovém atomu.
Stejná kvantová čísla rovněž charakterizují dovolené
stavyelektronu i ve víceelektronových atomech.
Tabulka 41.1 Stavy elektronu v atomu
KVANTOVÉ ČÍSLO SYMBOL DOVOLENÉ HODNOTY VYJADŘUJE
hlavní n 1, 2, 3,… vzdálenost od jádra
orbitální l 0, 1, 2, 3,…, (n − 1) orbitální moment hybnosti (velikost)
magnetické orbitální ml 0,±1,±2,…,±l orbitální moment hybnosti (z-ová složka)
magnetické spinové ms ±1/2 spinový moment hybnosti (z-ová složka)
Všechnystavy se stejnou hodnotou n tvoří slupku.
Ve slupce je 2n2 stavů.
Všechnystavy se stejnou hodnotou n a l tvoří podslupku.
Všechnystavy v jedné podslupce mají stejnou energii.
V podslupce je 2(2l+1) stavů.

Našel bych toho více ale výzkum jsem přerušil a tak zapomínám a nejsem fyzik. :)


Není ani tak důležité najít "kámen mudrců" jako cesta k němu.
To co není vidět a ani není možno měřit nelze už z principu prohlásit za neexistující.
Pomož si sám, protože ti stejně nikdo jiný nepomůže.
Moderátor raději žádný než vadný.
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: Částice ...

Příspěvek od poota »

poota píše: "Částice s nenulovým spinem se mohou chovat jako elementární magnetické dipóly...stejné částice se váží do dvojic, které si spin navzájem vyvažují...
Kdyby to byly opravdu dipóly, tak se mohou navzájem vyvažovat prostým natočením - navíc by musely existovat dvojí dipóly a tedy i dvojí magnetizmus, podle orientace spinu.
Daleko jednodušší se mi zdá představa, že každá částice vytváří pouze monopól, tedy od jedné orientace spinu severní a od druhé jižní. Pak by bylo docela logické, že se navzájem přitahují a snaží se i navzájem eliminovat. Což se jim daří jen částečně, protože mají nějaký rozměr, díky čemuž nemohou být obě tyto částice v jednom místě, a tudíž jsou jejich magnetická pole navzájem trochu posunutá, přesazená. Právě to by mohlo být příčinou, proč z nich vznikl magnetický dipól - nemožností vyvážit se navzájem dokonale. Pokud tedy tato představa není lichá, znamená to, že elementární magnetické dipóly jsou tvořené vždy dvěma stejnými částicemi s opačným spinem. Samostatná částice, např. lichý elektron ve vnější sféře, je tedy podle svého spinu pouze severním nebo jižním monopólem.
Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
NAVAR
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1739
Registrován: stř 16 dub 2008 10:00
Dal: 37 poděkování
Dostal: 262 poděkování

Re: Částice ...

Příspěvek od NAVAR »

poota píše:
poota píše: "Částice s nenulovým spinem se mohou chovat jako elementární magnetické dipóly...stejné částice se váží do dvojic, které si spin navzájem vyvažují...
Kdyby to byly opravdu dipóly, tak se mohou navzájem vyvažovat prostým natočením - navíc by musely existovat dvojí dipóly a tedy i dvojí magnetizmus, podle orientace spinu.
Daleko jednodušší se mi zdá představa, že každá částice vytváří pouze monopól, tedy od jedné orientace spinu severní a od druhé jižní. Pak by bylo docela logické, že se navzájem přitahují a snaží se i navzájem eliminovat. Což se jim daří jen částečně, protože mají nějaký rozměr, díky čemuž nemohou být obě tyto částice v jednom místě, a tudíž jsou jejich magnetická pole navzájem trochu posunutá, přesazená. Právě to by mohlo být příčinou, proč z nich vznikl magnetický dipól - nemožností vyvážit se navzájem dokonale. Pokud tedy tato představa není lichá, znamená to, že elementární magnetické dipóly jsou tvořené vždy dvěma stejnými částicemi s opačným spinem. Samostatná částice, např. lichý elektron ve vnější sféře, je tedy podle svého spinu pouze severním nebo jižním monopólem.
Zdravím - poota
Proto jak je to popsané existují jak paramagnetika tak i diamagnetika tedy látky s ur=1 ur>1 ur<1.
Já pro představu jako model používám sluneční soustavu třeba země je elektron s rotací a obíhá po elipse, slunce je jádro.
Jinak spin elektonu lze za určitých podmínek změnit, obrátit.


Není ani tak důležité najít "kámen mudrců" jako cesta k němu.
To co není vidět a ani není možno měřit nelze už z principu prohlásit za neexistující.
Pomož si sám, protože ti stejně nikdo jiný nepomůže.
Moderátor raději žádný než vadný.
fiserjaroslav@seznam.cz

názor

Příspěvek od fiserjaroslav@seznam.cz »

Toto téma mně zaujalo. Proto si dovoluji vsunout něco málo myšlenek.
Je-li cílem získat "komerční" energii, nemusíme tu používat sprostá slova jako spin, lepton, ... Jedná se nám totiž o hromadný úkaz, nikoli kvantový!! A hromadný úkaz podléhá principům velkých čísel (statistiky), nikoli zatím neznámým principům kvantového chaosu. Na této úrovni si proto vystačíme s kuličkovou teorií.
Na elekrodách se nemůže nic objevit, plyn je rekombinovaný - jsou slepeny kladné a záporné kuličky. Je nutné tyto kuličky rozlepit a potom se nám začne jevit jejich proud měřitelný.
A v tom je finta, kterou nemůžu sám rozlousknout. OB, či TOB chce něčím doplnit. Oblafnout zákony termodynamiky.
Tesla k tomu používal vysoká napětí, mg. pole a frekvenci.
TESTATIKA je na tom určitě podobně. Rotace je frekvence, jsou tam vysoká napětí i mg. pole.

Jarda


Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: názor

Příspěvek od poota »

fiserjaroslav@seznam.cz píše:...OB, či TOB chce něčím doplnit. Oblafnout zákony termodynamiky...
Že by se podařilo přírodu oblafnout, můžeme rovnou pustit z hlavy. Ona totiž zná všechny svoje zákony naprosto perfektně. To je její výhoda. Ale musí je všechny bezpodmínečně respektovat. To je zase její nevýhoda a naše určitá šance. Můžeme buď najít takové, které jsme zatím ještě nevyužili, a nebo najít takové, které jsme ještě zatím neobjevili. Jiná šance není!
V dielektriku (i ve vodiči) jsou obojí částice zhruba v rovnováze, což znemožňuje využití potenciálu, který mezi nimi je. V různých vláknech tu již byl prezentován obecný princip: vytvořit nerovnováhu - a čerpat.
Čerpání při nerovnováze bude asi dost snadné, takže potíž bude hlavně v tom vytvoření nerovnováhy.
Prostým lineárním pohybem, tedy laminárním prouděním média se nám to zatím jaksi nedaří, z čehož usuzuji, že bude nutné tedy trochu přitvrdit. Vytváření šroubovitého či vírového pohybu média bude vyžadovat na vstupu jistý vklad energie, kterému bych se tuze rád vyhnul, protože by nás okrádal o část zřejmě nepříliš vysokého výstupního výkonu, který doufáme docílit.
Pro jistotu se přece jen vrátím jedné jediné, nějak nabité částici, která si zatím spokojeně existuje, aniž by se sebeméně starala o to, co my chceme. Vzhledem ke svému nejbližšímu okolí si stojí na místě, a jediné, co jsme zatím docílili, je to, že se i s ním pohybuje prostorem, o čemž nejspíš ani nemá tušení. A nejspíš je jí to taky docela jedno. Ale všeho dočasu. Jeden z přírodních zákonů totiž praví, že pokud se přesně taková částice pohybuje kolmo na magnetické siločáry, tak to s ní šmejkne na stranu. Na kterou, to záleží na tom, jak je nabitá a jaký směr má to magnetické pole. Na to je taky zákon. Pro nás je zajímavé, že stejně nabité částice jdou vpravo a opačně nabité částice vlevo, čímž se nám podařilo docílit kýžené nerovnováhy, načež nám již stačí rozdělené částice odebírat.
Prvním médiem, jehož částice byly takto hanebně ujařmeny, byla voda u jednoho z mostů přes Temži v předminulém století, takže to zase není až tak žhavá novinka. Nepříliš podrobné aniž zevrubné informace se dají nalézt pod "MHD generator", přičemž prý je to míněno jako MagnetoHydroDynamický a nikoli Městská Hromadná Doprava.
Princip, jak už to tak v přírodě začasté bývá, funguje i obráceně, tedy jako motor.
Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Odpovědět

Zpět na „Seriál Testatika + Diskuze“