Naše vláda a co k tomu patří - nic nového pod sluncem

Společenské dění u nás i ve světě.
Odpovědět
Návštěvník

Příspěvek od Návštěvník »

Palo píše:Myslel jsem cenu panelů (na polovinu)...
A pokud se to dokrmí diesel agregátem je návratnost za 2 roky. :D
Hodně podnikavců to prý tak dělá. Copak ekologie, hlavně ekonomie....


NAVAR
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1739
Registrován: stř 16 dub 2008 10:00
Dal: 37 poděkování
Dostal: 262 poděkování

Příspěvek od NAVAR »

Raději bez komentáře, i když s tím zákazem internetu a diktátu toho co budeme jíst, no nevím....
Čechům vládne mafie: http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=9315
Toník Baudyš: http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=9317


Není ani tak důležité najít "kámen mudrců" jako cesta k němu.
To co není vidět a ani není možno měřit nelze už z principu prohlásit za neexistující.
Pomož si sám, protože ti stejně nikdo jiný nepomůže.
Moderátor raději žádný než vadný.
jarda ovčák svitavy

Příspěvek od jarda ovčák svitavy »

Jasně.Vše chce svoje. Na ekologii je ekofarma.Fotovoltaika výhradně jako renta-bonus. Zde ekologie sice je, ale velmi abstraktní. Spíše takový trativod na peníze daňových poplatníků.
Pro navara: to jo, je to samej xindl, ale koho chceš pro lásku boží volit?
Nikoho? No jo, ale pak jeden už nemá morální právo držkovat.Ale můžem držkovat i bez morálního práva. Až budem žrat jehněčí klobásy a zalejvat to tou tvojí supermedovinou.........Volná energie nám sice nefrčí, ale ta energie z udírny a demijonu......Nezatopíš tím pod kotlem, ale mě to hřeje na duši.A v báchoru. 8)


NAVAR
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1739
Registrován: stř 16 dub 2008 10:00
Dal: 37 poděkování
Dostal: 262 poděkování

Příspěvek od NAVAR »

Jaroušku,
Přesně tak, je to hraní si na něco, kdyby se lidé chovali trochu přirozeněji nebylo by potřeba fotovoltaiky ani těch ekofarem. Příjde mi to postavené na hlavu.
Koho volit? Jednoduše se ponaučit z historie co kdo dokázal, zatím nic moc….. Zde už však nezbývá než použít systém menšího zla, ale velký pozor jak říká třeba p. Cibulka, „smířitse se zlem znamená stát se jeho obětí“. Doufám že se snad brzy staneme svědky pro „ovčáky“ naprosto neuvěřitelného úkazu kdy několik miliónů „ovcí“ se semkne a doopravdy rozdupe „smečku“ psů. V roce 1989, se totiž psi nechali záměrně od ovcí postrašit aby stádečko bylo více v klidu a psi se nemuseli tolik starat, více profitovat a prostě si přišli si na své. Tfuj.. dost politiky, raději budu pět píseň o žrádle, neboť to se může…
Klobásy ano, a taky bůček, paprikovanou slaninu atd. Medovinu jsem zkusil vyrobit i skořicovou, jak jsem kdysi yyhrožoval na základě toho že med a skořice je zdravá, zatím medovinka kvasí uvidíme až jí prolejeme hrdlem.
Ohledně volné energie jsem ještě neřekl poslední slovo, jednak pře léto řeším svojí „padající střechu“ a jednak si ujasňuji svoje myšlenky. Jsem „starý střelec který vždy hodně dlouho míří aby už nemusel střílet podruhé“
Času pověnovat se tomu aby bylo čím topit pod kotlem snad bude na podzim. Stovky člověkohodin ostatní práce za mne budou řešit najatí pracanti, řekl jsem si dost nemůžu zvládnout všechno. I když je práce s lopatou a krumpáčem do jisté míry osvobozující už pak nemáš volné ruce třeba na tafopájku :)


Není ani tak důležité najít "kámen mudrců" jako cesta k němu.
To co není vidět a ani není možno měřit nelze už z principu prohlásit za neexistující.
Pomož si sám, protože ti stejně nikdo jiný nepomůže.
Moderátor raději žádný než vadný.
NAVAR
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1739
Registrován: stř 16 dub 2008 10:00
Dal: 37 poděkování
Dostal: 262 poděkování

Podzim 2009

Příspěvek od NAVAR »

Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto # změnu jsme aktivně usilovali.
# Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních # úspěchů a blahobytu o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.
#
# Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně # odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.
#
# Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší # tupost těch komunistických.
#
# Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské # i centrální úrovni.
#
# Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s # miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou # stranou.
#
# Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než # v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší.
#
# Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka # rozhodujícího o miliardách, stojí jeho "oficiální" roční plat.
#
# Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova # firma s momentálně neznámým vlastníkem - akciemi na doručitele.
#
# Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na # obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou # dotaci.
#
# Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x # více než v Londýně nebo v Paříži.
#
# Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se # neprokázala Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té # švýcarské nikoli české.
#
# V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten # další.
#
# Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské # integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média # vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.
#
# Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou # lenost.
#
# Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora.
#
# Necháme se stříhat jak ovce.
#
# Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.
#
# Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme si mozky stupidními # seriály.
#
# Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým.
#
# Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry # a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.
#
# Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové # causy jim unikají.
#
# Svou lenost pak omlouváme filozofií, že "jsou stejně všichni stejní"
# případně "tihle budou ještě horší".
#
# Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.
#
# Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského # deficitu. Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně # pracujeme. Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.
#
# Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme # muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou # chovat.
#
# Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot # pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé.
#
# Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.
#
# Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i # společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou.
#
# Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální # "fanoušky", ochotné jim odpustit úplně cokoli.
#
# Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou # malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou # či modrou košili bližší než toho druhého kabát.
#
# Kolikrát jsme už slyšeli, že "není koho volit", mnozí volit nechtějí a # nepůjdou.
#
# Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším # zlem.
#
# Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten "vyhozený"? Jakou cenu # má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?
#
# Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a # čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje # absolutně.
#
# Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve # změně, v tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší # nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích.
#
# Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale # pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke # změně a k obrodě.
#
# Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít # místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich # podzimní volební neúspěch.
#
# Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: "A proč jste s tím # tehdy něco neudělali?"
#
# Připravujme si dnes odpověď pro naše děti.
#


Není ani tak důležité najít "kámen mudrců" jako cesta k němu.
To co není vidět a ani není možno měřit nelze už z principu prohlásit za neexistující.
Pomož si sám, protože ti stejně nikdo jiný nepomůže.
Moderátor raději žádný než vadný.
Uživatelský avatar
Palo
Zasloužilý člen
Příspěvky: 4207
Registrován: úte 08 srp 2006 18:01
Bydliště: Brno
Dal: 41 poděkování
Dostal: 451 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Podzim 2009

Příspěvek od Palo »

NAVAR píše:Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten "vyhozený"? Jakou cenu # má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?
Hmm... Vyvstává otázka koho volit... Zelení zklamali, napadá mě leda tak zkusit jít víc do detailu, třeba zkusit zeleninu, zejména tuto: http://www.cibulka.net/petr/index.php
Povídání mají sice podobné jako "konkurence", avšak na sliby už dávno nejsem a jsem přesvědčen, že je to spíš o celkovém pojetí problému...

Jak se na TéVé nedívám, tak z dálky se mi tato možnost ukazuje jako jedna z možných, u kterých bych tak zubama neskřípěl...

Tak bych prosil o nějaký komentář, nebo případné navržení lepší volby, dle Vašeho názoru...

Přece jenom jsme voliči, kteří mohou s tím něco udělat, to se od nás přece čeká, a pokud se nechceme za sebe stydět (až se nás budou naše děti ptát), měli bysme konečně něco změnit...

Jsem zastáncem názoru, že pokud se dostaví do čela státu "nový jedinec", než se "rozkouká", nakrade míň než ten, kdo tam byl dosud a je zvolen znovu.


Nemáme žádnou vládu, jen nepostižitelnou mafii.
Co si můžeš ověřit, si ověř. Ulhaných byznysmanů jsou hromady.
NAVAR
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1739
Registrován: stř 16 dub 2008 10:00
Dal: 37 poděkování
Dostal: 262 poděkování

Re: Podzim 2009

Příspěvek od NAVAR »

Mám takový vtip o partyzánech a němcích jak se vyháněli z lesíka navzájem, jednou partyzáni vyhnali němce, podruhý zase němci partyzány, do té doby než se hajnej nasral a vyhnal je všechny.
To mi připomíná současnou situaci (nejsem politicky vyhraněný, nemám je rád všechny bez rozdílu) modrá-oranžová-modrá. Poučil by se z historie co kdo dokázal, komouši, ptáci, růže, ekoteroristi, černoprdelníci. SNKED jsem volil jako nejměnší zlo, a taky mají utrum (zametání pod stůl v kauze úpatky při volbě prezidenta). Nové strany jako TOP 09 jsou jenom jiné kabáty ale princip stejný, DS mají sice dobré některé radikální názory, vyvažují to však velmi špatnými názory (trest smrti atd)
Petra Cibulku jsem chtěl volit ale nechtěl jsem aby můj hlasou skončil ve stoupě 5% minima. Příště už se toho obávat nebudu. (kdo se nebrání zlu, stává se jeho obětí)


Není ani tak důležité najít "kámen mudrců" jako cesta k němu.
To co není vidět a ani není možno měřit nelze už z principu prohlásit za neexistující.
Pomož si sám, protože ti stejně nikdo jiný nepomůže.
Moderátor raději žádný než vadný.
NAVAR
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1739
Registrován: stř 16 dub 2008 10:00
Dal: 37 poděkování
Dostal: 262 poděkování

Propaganda a logické klamy F. Koukolík J. Drtilová

Příspěvek od NAVAR »

Je dobré nazývat věci pravými jmény.
Pěkný den bez klamů přeji.


Propaganda a logické klamy
Pokusili jsme se popsat, co je racionalita a nástroj racionality, kritické myšlení, dále stupiditu a iracionalitu. V dalších částech knihy se pokusíme popsat některé sociální jevy, které mohou být jak bezprostřední příčinou, tak důsledkem stupidity a iracionality. První z nich je propaganda.

Propaganda je považována za druh sociálního ovlivňování. Za jeho další druhy lze považovat vzdělávání, reklamu, indoktrinaci a kontrolu myšlení. Jednotlivé druhy sociálního ovlivňování jsou kontinuum. Na jednom okraji je vzdělávání, na konci opačném je kontrola myšlení, propaganda je uprostřed.

Sociální ovlivňování je možné popsat vzájemným vztahem ovlivňujícího a ovlivňovaného, mírou případně užitého klamu, metodami a cílem, které jeho jednotlivé podoby mají (Singer a Lallich, 1995).

Vzdělávání
charakterizuje dočasný dobrovolný vztah, do něhož obě strany obvykle vstupují po vzájemném souhlasu. Klam je v protikladu ke vzdělání, užitá metoda je instruování, případně přesvědčování s využitím kritického myšlení. Cílem vzdělávání je v ideálním případě tvořivý a odpovědný občan.

Reklamu charakterizuje instruování a manipulace. Lidé dokáží reklamu ignorovat. Užité informace reklama pečlivě vybírá, bývá v nějaké míře klamavá, například v tom, o čem nemluví. Reklama se vemlouvá a přemlouvá. Cílem reklamy je prodat zboží.

Příklad

Je pravděpodobné, že postavu, které se říká Marlboro Man, alespoň jednou spatřily miliardy lidí. Marlboro Man, drsný a přitom hezký kovboj, byl představitelem reklamy na stejnojmenné cigarety. Výrobcem tohoto druhu cigaret je firma Phillip Morris. Představiteli postavy byl větší počet mužů. Narozdíl od velmi velkého počtu lidí, kteří spatřili postavu jménem Marlboro Man, ví jen velmi malý počet lidí, že Wayne McLarren a David McLean, dva jeho představitelé, zemřeli v souvislosti s kouřením cigaret. První z nich pracoval pro firmu od r. 1976, kouřil 30 cigaret denně, zemřel ve věku 51 let r. 1992 na zhoubný plicní nádor (karcinom). Druhý z nich kouřil od svých 12ti let, pro firmu začal pracovat po r. 1960, onemocněl plicní rozedmou, která má vztah ke kouření cigaret stejně, jako jej má plicní karcinom, na nějž zemřel r. 1993, ve věku 73 let.

Zdroj: Los Angeles Times 23.7.1992, s.B6; The Daily Telegraph, 25.7.1992, s.3., Business Wire, 19.9.1996.

Propaganda
je pokus nějaké autority, například státní, církevní, nebo stranické, o něčem přesvědčit co největší lidské skupiny, jímž říká "cíl". Propaganda často nadsazuje, může, ale nemusí lhát. Nátlak propagandy bývá různě velký. Propaganda užívá postupy, které dokáží přimět lidské skupiny k povolnosti a souhlasu (compliance). Smyslem propagandy je dosažení nebo udržení politické moci.

Propaganda slouží mocenské elitě, stejně jako skupinám, které o moc usilují. Za příslušníky mocenské elity lze v politicky stabilních systémech, například v USA, počítat zejména "čtyři sta" předních velkoměstských rodin, dále celebrity, finanční a korporační magnáty, vysoké správní funkcionáře, vysoké armádní velitele ("vojenské pohlaváry") a členy politického vedení státu (Mills, 1966).

Ve státech s centralizovanou politickou mocí a cenzurou slouží veřejná propaganda pouze špičkám politické moci. Neveřejnou propagandou v těchto společnostech bývají informace sdělované od člověka k člověku. Nacistická propaganda pro neveřejnou, propagandu užívala pojem "šeptanda".

Ve státech, kde jsou hromadné sdělovací prostředky v soukromých rukou a formální cenzura neexistuje, je zkoumání propagandy obtížnější. Hromadné sdělovací prostředky v těchto státech často vzájemně soupeří, staví se do role zastánce svobodného projevu a nejlepších zájmů společnosti. V těchto společnostech se coby "informační filtry" uplatňují zejména:

1 velikost jednotlivých společností, které vlastní sdělovací prostředek, jejich majetková koncentrace, osobní bohatství majitelů získané vlastnictvím sdělovacího prostředku, způsob, jímž majitelé docházejí ke zisku,

2 závislost na reklamě jako primárním zdroji zisku soukromých sdělovacích prostředků,
3 skutečnost, že informačním zdrojem pro média jsou zdroje kontrolované mocenskou elitou
4 možnosti přímého a nepřímého nátlaku v případě, že média zveřejní "nežádoucí" informace (Chomsky a Herman, 1988).
Indoktrinaci někdy charakterizuje autoritativní a nadřazený vztah k ovlivňovaným lidem. Jindy je vztah obou stran dobrovolný. Indoktrinace může vědomě klamat. Souhlas indoktrinované strany je podmíněn nátlakem, užívá se trestání. Cílem indoktrinace je vznik vnitřně sevřené skupiny, která je schopna vysoce efektivního chování.

Kontrolu myšlení charakterizuje autoritativní postoj kontrolujícího, který je v příslušné skupině na vrcholu mocenské hierarchie. Kontrola myšlení vědomě klame, neboli lže. Jejím programem je neetický program kontroly ovlivňovaných. Cílem kontroly myšlení je vytvoření sevřené, naprosto poslušné skupiny, například teroristické bojůvky, malé skupiny vojáků určených ke speciálním operacím, "obce věřících" v některých sektách a jim podobných organizacích. Krajním příkladem kontroly myšlení jsou postupy užívané v destruktivních (apokalyptických) náboženských kultech (viz příslušná část).

Rozdíl mezi propagandistou a vědcem, obecněji řečeno člověkem kriticky myslícím, popsali před více než šedesáti lety pracovníci newyorského Institutu pro analýzu propagandy:

"Propaganda se obecně chápe jako názor vyjadřovaný za účelem ovlivňování akcí jednotlivců i skupin...Tím se propaganda zásadně liší od vědecké analýzy. Propagandista se snaží "něco prosadit", dobrého nebo špatného. Vědec se nic prosadit nesnaží. Svůj život věnuje objevování nových fakt a principů. O pečlivé zkoumání a kritiku jde propagandistovi jen vzácně. Jeho zájmem je spustit nějaký druh akce. Vědec, naopak, chce vždy co nejpečlivější zkoumání a kritiku svých fakt a myšlenek, je na ně připraven. Věda z kritiky roste, nebezpečnou propagandu kritika rozloží."

Institute for Propaganda Analysis, IPA 1939

Čtyři pilíře propagandy
Propaganda stojí na čtyřech pilířích:

1 jednoduchosti
2 oslovení emocí
3 oslovení představivosti
4 opakování.
Jednoduchost
Propagované poselství musí být co nejjednodušší. Tak jednoduché, aby je co nejsnáze a nejrychleji pochopil co největší počet lidí. Míra náročnosti poselství je určena nejnižším společným jmenovatelem intelektuální úrovně oslovené skupiny. Propaganda vychází ze skutečnosti, že znalost příčin, hloubky, šířky, jádra, možných řešení problému, o kterém propagandistické poselství mluví, včetně jejich důsledků, bývá u naprosté většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená. Další skutečností, ze které propaganda vychází, je, že dlouhodobá paměť většiny propagandisticky oslovovaných jedinců a skupin (cíle propagandy) je špatná a snadno manipulovatelná.

Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež, vždy porazí složitou pravdu. Co největší zjednodušení propagované informace znamená v porovnání s informacemi, které jsou pro mozek oslovených lidí příliš složité méně namáhavé, rychlejší a tedy příjemnější (nebo méně nepříjemné) zpracování.

Oslovení emocí
Propaganda musí oslovovat emoce. Čím jednodušší a prostší je sdělované poselství, čím méně obsahuje podrobností, které by mohly být důvodem k zamyšlení, tím víc musí oslovovat například sympatie, antipatie, lásku, sexualitu, nenávist, závist, strach a úzkost. Citově prostoupené informace, stejně jako informace, které si je možné snadno, pokud možno barvitě představit, se snáze pamatují a vybavují, než informace citově neutrální.

Oslovení představivosti
Kromě emocí musí propaganda oslovovat představivost. Není nad pohyblivé barevné obrazy kombinované s patřičnými zvuky.

Příklad

Obrazově zcela neutrální jednání vojenských činitelů státu, jenž má v ovlivňované populaci probouzet pocity nepřátelství a strachu, doprovodí ostrá, výhružná hudba rytmem imitující pochod dobyvatelské armády.

Dobře vymyšlená jednoduchá metafora, ("nálepka"), která se stane rozšířeným sloganem, je k nezaplacení.

Opakování
Repetitio mater studiorum, opakování je matkou moudrosti, praví antické přísloví, které platí pro všechny podoby sociálního ovlivňování. Chce-li propagandista, aby oslovená populace žádoucím způsobem myslela a cítila, je nutné vychovávat ji podobně, jako to dělal Pavlov se svými psíky. Dobrý propagandista pak zazvoní a většina oslovených lidí začne jak myslet, tak cítit v žádoucím směru. Kontroluje-li skupina, která propagandistu platí, nebo kontroluje jiným způsobem, klíčové hromadné sdělovací prostředky, není to příliš těžké, zejména říká-li cíli propagandy to, co cíl chce slyšet.

Základní nástroje propagandy
V době, kdy se v Evropě schylovalo k začátku 2. světové války, popsali pracovníci Institutu pro analýzu propagandy základní nástroje, které užívá propaganda dodnes (IPA, Institute for Propaganda Analysis 1938, 1939). Motivovaný čtenář se s nimi pod případně odlišným označením, v rozvinutější a prohloubenější podobě, může setkat i v mladších publikacích, které se touto problematikou zabývají (např. Ellul, 1973; Chomsky a Herman, 1988; Pratkanis a Aronson, 1991; Lemmons, 1994; Taylor, 1995).

Podle Institutu pro analýzu propagandy jsou základní nástroje propagandy

cejch (name calling),
svatozář (glittering generalities),
eufemismus (euphemisms),
přenos (transfer),
celebrita (testimonial),
obyčejný člověk (plain folks),
jedna rodina (bandwagon),
strach (fear)
logické klamy (logical fallacies).
Dalšími nástroji propagandy jsou

strach,
snížení vnímavosti a rozptylování pozornosti,
volba "vhodných" informací,
redigování,
špinění,
výjimka z pravidla,
neslovní komunikace,
palebná příprava,
kvalifikující jazyk a desinformace.
Dá se oprávněně namítnout, že postupy uvedené v rámci jednotlivých propagandistických nástrojů spadají do více než jedné kategorie, takže se vzýjemně překrývají, což platí i pro logické klamy. Níže uvedený přehled propagandistických nástrojů proto není ani vyčerpávající, ani systematický. Z citované literatury jsme dospěli k názoru, že třídění propagandistických nástrojů, která by se podobalo přírodovědecké klasifikaci, naráží na tak velké obtíže, že jsme je raději opustili.

I v přírodních vědách, kde je klasifikace jeden ze základních metodických nástrojů, se totiž v tomto ohledu potkáváme se dvěma skupinami odborníků. Jedni se snaží pozorovaný jev rozčlenit na co největší počet jednotlivých tříd, podtříd, atd. Těm se s jistou mírou úsměvu říká v mezinárodním vědeckém jazyce "splinters", doslovně štěpitelé. Druzí se naopak snaží počet tříd co nejvíce omezit, seskupit je pod co nejmenší počet společných jmenovatelů. Jim se říká těžko přeložitelným označením "lumpers", což znamená tvůrci celků. Pro třídění propagandistických nástrojů byly užity oba postupy, dle našeho názoru bez většího úspěchu.

Domníváme se, že propagandu spíše než za vědu, přestože v současnosti užívá výsledky získané vědeckým výzkumem, můžeme považovat za druh svérázného řemesla, případně umění. Níže uvedené propagandistické nástroje tudíž navrhujeme chápat jako ukázku z dílny, nikoli vědecké klasifikační schéma.[P1]

Cejchy a svatozáře
Cejch je druh citově zaměřeného slovního a myšlenkového krátkého spojení. Váže jedince, skupinu, národ, rasu, myšlenku k zápornému symbolu. Jedince, skupinu, myšlenku nebo způsob řešení problémů, které chce propagandista oslabit, vyloučit, zničit, označí krátkým, jednoduchým, výstižným, snadno zapamatovatelným slovním cejchem.

Cejch zbavuje nutnosti přemýšlet o tom, kdo ocejchovaný člověk je, co dělá, jaký je smysl toho, co říká. Smyslem cejchu je přimět lidi, aby kousli do prstu, který někam ukazuje, aniž by se podívali, kam nebo na co ukazuje. Cejch zbavuje člověka jedinečnosti. Vyrobí z něj příslušníka podezřelé skupiny, izoluje a zavrhuje.

Cejchování se stejně jako níže uvedené nástroje propagandy, v oslovené populaci upevňuje učením. Cejch se všemi prostředky systematicky opakuje ve vazbě s cílem cejchování, ať je to jedinec, skupina, stát, náboženství, názor, způsob myšlení nebo způsob řešení problémů, cokoli. Opakované učení tohoto druhu připomíná podmiňování podle Pavlova. Jednoduchým, dostatečně intenzivním a dlouho opakovaným podmiňováním je možné v části oslovené populace vypěstovat něco podobného reflexnímu automatismu. Předvedení podnětu vyvolává automaticky zápornou citovou odpověď, o které její nositel neuvažuje. Považuje ji za "přirozenou", "jasnou", "normální", "samozřejmou", za součást sama sebe, což je propagandistův ideální cíl.

Příklad

Jednoduché příklady cejchování ve sdělovacích prostředích i v běžném hovoru jsou v současných Čechách jsou například následující, v abecedním pořadí uspořádaná slova:

ateista, blázen, cigoš, čecháček, dement, estébák, intoš (intelektuál), fašoun, feťák, finanční, flanďák, kapitalismus, kapitalista, komanč (komunista), komouš, levice, levicový, levičácký, levičák, narudlý, marxista, negr, odesák (= člen nebo sympatizant Občanské demokratické strany), pisálek, povrchní, potratář, potratovna (= gynekologické oddělení, kde se provádějí umělé potraty), pravice, pravicový, pravičácký, pravičák, residuum ("mít residuum" znamená počínaje r. 1990 být nositelem komunistických přežitků, mít komunistické příbuzné. V komunistickém režimu residuum znamenalo být nositelem buržoasních přežitků, mít buržoasní příbuzné), restituent, rudý, růžový, scientista, socan, socdemák, socialismus, sociální inženýr, sudeťák, subkultura, teplouš, zbohatlík, židák, židule (= židák ženského pohlaví).

"Cejchy hrály mimořádně vlivnou roli v dějinách světa i našeho vlastního vývoje. Ničily dobrou lidskou pověst. Ženy i muže dokázaly přimět ke krajním výkonům, jiné poslaly do vězeňských cel, další dovedly do stupně bláznovství nutného k tomu, aby se vrhali do bitev a vraždili své bližní. Cejchovali se a cejchují se druzí lidé, skupiny, klany, kmeny, univerzity, politické strany, sousedé, státy, území, národy i rasy."

Institute for Propaganda Analysis, 1938

Jestliže cejch váže jedince, skupinu, národ, rasu, myšlenku, jakýkoli předmět propagandistova zájmu k zápornému symbolu, váže jej svatozář k symbolu kladnému. Příklady jsou opět srovnány dle abecedy.

Příklad

Svatozáře se vytvářely a vytvářejí například slovy Bůh, celostní, čistota, demokracie, dítě, družnost, duchovní, filosof, hluboký, holistický, hlubinný, komplexní, komunismus, krása, křesťan, kvantový, láska, matka, mravnost, moudrost, něha, pravda, proletariát, příroda, rodina, rudý, slunce, socialimus, sociální, spirituální, svatý, svoboda, tržní, umělecký, věda, víra, záře, zbožní, zbožnost.

Jestliže smyslem cejchování je zavrhnout, smyslem svatozáře je člověka, myšlenku, stranu, skupinu nebo způsob řešení problémů přijmout, aniž bychom přemýšleli koho nebo co přijímáme.

Příklad

Doporučení, které v brožuře Jazyk - klíčový mechanismus kontroly (Language. A Key Mechanism of Control) rozesílal politický akční výbor Newta Gingriche americkým Republikánům, obsahuje dva sloupce slov. Jeden má řečník užívat, mluví-li o své straně, druhý, mluví-li o protivnících.

Roku 1990 této publikaci udělila Národní konference amerických učitelů angličtiny orwellovskou cenu Dvojí řeči (Doublespeak Award).[P2]

1. Mluvíte-li o své politice a o sobě, užívejte slova:

aktivní, cenný, debata, děti, důvěra, chválit, iniciativní, jedinečný, hnutí, hrdý, konflikt, lidský, mír, mobilizovat, morální, my, naslouchat, naše, nedotčený, občan, oddanost, odolnost, odvaha, pečovat, povinnost, podnětný, právo, pravda, princip, prosperita, příležitost, reforma, rodina, sen, sdílet, síla, soutěžit, správný, stavba, světlo, svoboda tvrdá práce, učit se, úspěch, vést, vize, volba, výzva, zachovat, zajímat, zdravý rozum, změna.

2. Mluvíte-li o svých protivnících, užívejte slova:

byrokracie, destruktivní, důsledky, chorý, ideologický, krize, kolaps, korupce, lačnost, lež, liberální, meze, mělký, mrhání, nekompetentní, nejistý, nemocný, ničení, nucení, ohrožení, oni, pohltit, pokrytectví, přinutit, radikál, selhání, zánik, zneužití, zrada.

Mnoho slov se vyskytuje jak v kategorii cejchu, tak v kategeorii svatozáře. Jejich užití záleží na době, lidech kontrolujících redakce, směry ovlivňování a výši plateb za tyto služby. Vyznačíme-li si četnost cejchů modrou, četnost svatozáří červenou tužkou, bývá informační kvalita jakéhokoli sdělení v běžných informačních prostředcích, například v novinovém komentáři, nepřímo úměrná jeho barevnosti.

Eufemismy a slogany neboli propagandistická sémantika
Eufemismy jsou výstižná, živě a citově působící slova, jejichž smyslem je "cíl propagandy", to jsou diváci, posluchači a čtenáři, buď zklidnit nebo vyburcovat. Eufemismy jsou slova, která působí méně ostře, než jiná, často výstižnější a přesnější pojmenování nějaké skutečnosti nebo jevu. Eufemismus může být projevem taktu, stejně jako podváděním. Cílem eufemismu je učinit skutečnost přijatelnější.

Příklad

Ministerstva války, obecné označení minulého století, jsou dnes ministerstva obrany. Bombardování nepřátelských cílů je chirurgicky přesné. Chování nepřátel je sněť nebo zhoubný nádor, takže je nutné občas říznout do živého. Ničivé duševní postižení vojáků, kteří prošli bojovými operacemi, se v první světové válce jmenovalo "šok z ostřelování", ve druhé světové válce "bojová únava", po válce ve Vietnamu jde o "posttraumatickou stresovou poruchu". Slovo válka a bojování se ztratilo.

Jinými eufemismy jsou:

Jednotka veřejné bezpečnosti (název komand, která vraždila odpůrce Idi Amína v Ugandě), zkrácení fronty (ústup), výběrové nařízení (selective ordinance = užití napalmu ve vietnamské válce), "vyčištění", "vyčišťovací akce", "pacifikace" (vyvraždění a zničení nepřátelského území například napalmem nebo vakuovými bombami), "očištění" (hromadné etnické vraždy), "zeštíhlovací dieta" (hromadné propouštění při nezajištěné sociální síti).

Za opak eufemismu je možné považovat slogany (buzzwords). Jejich smyslem je negativní označování, podobně jako je tomu v případě cejchu. Jejich rozlišení může být problematické. Příkladem mohou být slova extremista, extremistický (to je vše, co se nám nelíbí), politizace (jakýkoli kritický hlas, nemluvě o právním zásahu proti mé straně), ustrašené čecháčkovství (chování, které může být projev rozumné opatrnosti).

Eufemismy i slogany, které po svém představiteli opakují funkcionáři, straníci a takzvaní aktivisté nejrozmanitějších hnutí, stejně jako vládní, bankovní, podnikoví a další mluvčí, přenášejí emoce, nikoli věcnou argumentaci. Rozšířený současný český slogan je v této souvislosti označení "levicový" a "pravicový".

Eufemismy a níže uvedené slogany se někdy řadí pod společné záhlaví propagandistické sémantiky. Propagandistický nástroj označený jako sémantika je možné podle souvislosti řadit i do rámce cejchů, svatozáří.

Přenos
Přenos užívá k přijetí nebo odmítnutí čehokoli autoritu, prestiž a symboliku, kterých si oslovovaní lidé váží, aniž by měly s řešenou problematikou příliš mnoho společného (viz též logické klamy). Symbol i autorita s prestiží zamezí přemýšlení.

Příklad

Katolický i pravoslavný kříž, Davidova hvězda, sluneční, případně hvězdné symboly všech druhů, národní vlajky a hymny, modlitby i sborové zpěvy, víra, věda, medicina, svoboda, demokracie, láska a pravda, národ, rodina, místně příslušný bůh (Alláh, Jahve, Otec, Šiva, atd.).

Klasickým příkladem přenosu je užívání vědecké terminologie nebo pojmu věda pro nauky, které s vědou nemají nic společného, případně jsou přímo protivědecké ("creation science","kvantová homeopatie", "clusterová medicina" a pod.)

Celebrity
Celebrita je označení slavné, veřejně známé osobnosti, nejčastěji umělců, herců, sportovců. Lidé je mívají rádi. Celebrity čas od času doporučují výrobky. Nyní rozšiřují působnost. Na celém světě vystupují na předvolebních shromážděních. Vyjadřují se k nejrozmanitějším oborům lidské činnosti, o nichž pravděpodobně mají jen průměrné povědomí, například k otázkám mezinárodní i národní politiky, ekonomie nebo organizace zdravotnictví.

Obyčejný člověk
Někteří špičkoví politici a další mocní nebo vlivní lidé rádi vystupují v roli prostého člověka. Jsou vidět jak štípají dříví, vyvážejí žumpu, nosí džíny, čepičku a přátelské brejličky, hladí pejsky i děti, melodickým hlasem říkají věty dlouhé sedm až deset slov, milují svou rodinu, vlast, podle okolností se usmívají, jsou vážní, smutní, odhodlaní, "nad věcí" nebo naopak "v srdci problému"... Často za sebou mají něco podobného základnímu hereckému kurzu a na jejich televizním vzezření pracují osobní "vizážisté". Výsledek bývá někdy vysloveně překvapující, zdá se, že i pro samotné vizážisty.

Jedna rodina
Propagandistický nástroj označený tímto pojmem říká například: "Jsme na jedné lodi!", případně: "Takto přece uvažuje každý normální člověk!" Za tím účelem se najímají sportovní haly, koncertní sály, stadiony, náměstí, divadla, televizní stanice, pořádají se procesí, pochody a mítinky. Zde jsou lidé na jedné lodi a to pro něco a zároveň proti něčemu. V prvním případě se lichotí a zaklíná, v druhém zaklíná a proklíná, v obou se často hromadně a rytmicky skanduje. Lidé mívají stejná barevná označení, odznaky, případně uniformy nebo jejich části, dresy, mávají stejnými vlajkami. Společný jmenovatel zní: "Cítíme tak všichni, koukej cítit stejně."

Strach
Se strachem pracuje i reklama. Ukáže nebezpečnou situaci, například požár nebo záplavu (oslovení "cíle" propagandy, tj. diváka, posluchače, čtenáře), vzápětí nabídne řešení, například pojištění.

Propagandistická práce se strachem má čtyři kroky. První krok oznamuje ohrožení nebo hrozbu. Následuje doporučení, jak se má "cíl", to jest občané, chovat. "Cíl" poté pochopí, že řešení, které jsme doporučili, hrozbu zvládne. "Cíl" zároveň musí vědět, že se podle našeho doporučení se chovat dokáže.

Klasická pravidla práce se strachem (Pratkanis a Aronson, 1991) říkají: čím se jedinec víc bojí, tím snadněji se účastní nějaké preventivní akce (za předpokladu, že ostatní proměnné, které mohou mít vliv, zůstávají beze změn). Ovlivňování strachem je neúčinné, jestliže je cíl propagandy přesvědčen, že je vůči tomu, co se děje, nebo stát může, bezmocný. Na druhé straně může ovlivňování strachem změnit chování cíle propagandy, jestliže poselství obsahuje konkrétní doporučení, jak se dá míra ohrožení snížit. Cíl propagandy přitom musí věřit, že toto doporučení je efektivní a proveditelné.

Příklad

"V ulicích naší země vládne vřava. Univerzity naplnili rebelující, násilničtí studenti. Komunisti se snaží zničit naši zemi. Svou mocí nás ohrožuje Rusko. Republika je v nebezpečí. Ano - nebezpečí zevnitř i zvenčí. Potřebujeme pořádek a zákon! Náš národ bez nich nepřežije."

Adolf Hitler, 1932, necelý rok před nástupem k moci.

Snížení vnímavosti a rozptylování pozornosti
Smyslem prvního postupu je snížit vnímavost cíle propagandy vůči nějakému problému. Úspěch značně záleží na tónu, který propaganda užívá - v zásadě zní: "Ale prosím vás, vždyť o nic nejde", "o co jde...?", "je zbytečné dělat z komára velblouda", "byla by chyba vylévat dítě s vaničkou", " to je už dávno za námi", "to přece máme z krku", "neohřívejte starou polévku"...

Vnímavost cíle propagandy vůči neřešenému problému se snižuje nudným opakováním, které nepřináší nic nového (někdy se mluví o argumentum ad nauseam, neboli argumentaci vyvolávající pocit na zvracení). Snížení vnímavosti se obvykle kombinuje s pečlivým výběrem informací, které se sdělují a informací, které se pokud možno nesdělují.

Snížení vnímavosti bývá nejúčinnější tam, kde jde o významnou, někdy klíčovou část problému, kterou je nutné udržet pod pokličkou co nejdelší možnou dobu. Podaří-li se do kritické chvíle vnímavost veřejnosti dostatečně snížit, může projít kritická část problému za naprosté apatie lidí, jichž se životně týká. Zdá se, že současná propaganda využívá tento mechanismus například v otázce česko-německých vztahů, nebo v otázce vztahů k Evropské unii.

Za variantu postupu, jenž snižuje pozornost, vnímavost a citlivost vůči vážnému problému, jehož existenci veřejnost tuší, ale není schopna si své tušení ověřit, je možné považovat nadsázku a ironizaci. V průběhu druhé světové války tento postup užívala nacistická propaganda, která věděla, že lidé začínají mít jisté povědomí o existenci vyhlazovacích táborů. Problém tudíž nadsadila a ironizovala, takže vypadal jako absurdní výmysl. Nadsázku a ironizaci jako propagandistický nástroj používají politici, kteří bez ohledu na to, co říkají, chtějí vypadat inteligentně.

Volba "vhodných" informací
Jak v minulém, tak v tomto politickém systému jsme se při neformálních setkání s lidmi vlivnými a mocnými opakovaně setkávali s výrokem: "Ale lidé přece nemusí vědět všechno..." Volba "vhodných" informací se dá považovat za druh statistického výběrového klamu. Některé informace se k uveřejnění zvolí, jiné nikoli. "Vhodné" informace lze volit jak ve slovní tak v neslovní, například obrazové nebo zvukové oblasti.

Stačí dostatečně dlouho snímat projev libovolného jedince, například politika, jak obrazově tak zvukově. Střihem obrazu a zvuku pak lze poměrně snadno, obtížně napadnutelným způsobem, vytvořit z téhož člověka kontinuum počínaje obrazem mírně duševně zaostalého jedince, který bude většině lidí připadat směšný, hloupý, zlý a útočný, tedy nositele zla, přes neutrálního, nudného jedince, k bytosti bystré, milé, oduševnělé, roztomilé (to se nesmí přehnat), hezké, moudré a morální, nositeli dobra.

Jak pravil s úsměvem a naprostou vnitřní jistotou zkušeného člověka vlivný televizní činitel: "Budeme-li chtít, uděláme z vás během šesti měsíců prezidenta. Bude-li to nutné, za dalších šest měsíců vás zlikvidujeme." Záleží jen na tom, aby se uměle vytvořený obraz systematicky, dlouhodobě opakoval a posiloval, například výsledky průzkumů veřejného mínění (viz níže), vhodně volenými rozhovory s celebritami...

Jedinec nebo skupina, kteří kontrolují hlavní masová media, například televizní kanál sledovaný většinou populace ve státě kde vládne mechanická demokracie[P3], tímto způsobem buď nepřipustí nebo doslova odepíší jakoukoli politickou konkurenci, byť by byla jakkoli moudrá nebo tvořivá.

V současnosti se běžně k propagandistickému "zpracování" posluchačů a čtenářů najímají PR agentury (Public relations agency).

Příklad

Ze zprávy agentury specializované na vztahy s veřejností (Public relations agency) označené K2 pro vedení Českých drah:

" O kolektivním vyjednávání media informovala v rozsahu, která se nám podařilo poměrně správně regulovat tak, aby návrhy vedení Českých drah byly posuzovány jako pozitivní a maximální a požadavky odborových centrál aby ve většině případů vyzněly jako nesmyslné a přehnané... V tomto ohledu jsme považovali za zásadní spolupráci s Mladou frontou DNES, kde se podařilo spolupracovat jak s domácím zpravodajstvím, tak i s ekonomickou rubrikou...MF DNES informovala o kolektivním vyjednávání ve velké míře ve prospěch managementu. Obdobný postoj k informování o problému zaujaly rovněž Lidové noviny, Telegraf, Slovo a Blesk...V rámci personálního obsazení místa zpravodaje informujícího o dění v Českých drahách v České televizi se nám podařilo zajistit převedení této problematiky ze zpravodajské na ekonomickou a zde pak zajistit přijetí námi zvolené osoby, která na rozdíl od dřívějšího zpravodaje spolupracuje v pozitivním smyslu s vedením Českých drah...Hlavní oporou názorů a postojů managementu Českých drah se v tomto i následných obdobích stalo zpravodajství České televize a posléze i TV Nova, které obě přinášely informace o nesmiřitelnách až nesmyslných požadavcích odborů proti vstřícnému postoji nejen managementu Českých drah, ale i ministerstva dopravy, respektive samotného ministra... "

Zdroj: Literární noviny č. 5, 26.1. 2000

Podobně jsou často činní náboženští kazatelé všech církví.

Příklad

Křesťanští kazatelé a vykladači Bible s oblibou užívají její citáty podle okamžité politické potřeby. V míru, při nedělních kázáních, často volí citáty z Nového zákona, které se týkají lásky, spolupráce, pravdy, tvořivosti a soucitu.

V Bibli je však možné najít vyrovnávající počet citátů popisujících snad veškerou lidskou krutost: například o tom, jak Bůh zaživa pohřbil celou lidskou skupinu, jak zabíjel novorozence, poslal mor, jak se jeho vyznavači, viděno dnešníma očima, dopouštěli všech válečných zločinů...

V rukou dobrých kazatelů, nadaných uměním účinné sugesce, ovlivňujících vhodně volené, sugestibilní posluchače, kteří věřili, že jde o "svatý text", nikoli záznam zkušenosti starověkých lidských skupin, byly a jsou tyto části Bible, stejně jako podobné části posvátných textů jiných náboženství, například Koránu nebo Bhagavadgíty, užívány ke zdůvodňování a ospravedlňování činů proti lidskosti.[P4]

Je zřejmé, že se tento rozsáhle užívaný propagandistický nástroj překrývá s nástrojem užívaným ještě rozsáhleji, jemuž se říká redigování (editing).

Redigování
Redigování vytváří souvislosti, podobně jako je může vytvářet lhaní, jímž může být prosté vynechávání informací.

Příkladem redigování je interview, které trvá 60 minut, v němž jedinec požádaný o rozhovor podrobně vysvětlí svůj názor na příčiny, vývoj, jádro a možná řešení nějakého problému. Poté, co je záznam hotov, začne jeho redigování. Z hodinového interview může při určité zkušenosti se střihem zvuku a obrazu vzniknout dílo, jehož reprodukce trvá například pět až deset minut. Ta vede posluchače nebo diváka žádoucím směrem.

Redigování je výběr, to znamená jak zařazování, tak vyřazování skutečností do nového celku, který dokládá předem přijatý závěr.[P5 ]Jedinec, jenž poskytl rozhovor, je užit jako nástroj i jako cíl: v roli nástroje podporuje propagandistu, v roli cíle může být ocejchován, stejně jako mu může být dodána svatozář.

Za součást redigování lze považovat běžné užívání citací vytržených ze souvislosti, vhodně volených výroků expertů a lež, která může mít rozměr, jemuž se říká donebevolající .

Příklady

Na světovou veřejnost působilo otřesně "svědectví" patnáctileté dívky, která v počátku obsazování Kuvajtu vojsky Saddáma Hussaina tvrdila před komisí amerického Senátu, že viděla, jak jeho vojáci vyhazují nemluvňata z inkubátorů na novorozeneckém oddělení a nechávají je zemřít na studené podlaze. Později se zjistilo, že šlo o divadlo připravené PR agenturou, v němž dostala hlavní roli herecky nadaná patnáctiletá dcera kuvajtského velvyslance v USA.

Podobně otřesně působilo svědectí o masakru albánských civilistů v kosovském Račaku údajně spáchaném srbskými silami, jenž byl událostí, která bezprostředně vedla k zásahu NATO proti Jugoslavii. Podle pořadu kanadské televize CBC vysílaného 21.5.2000 šlo s vysokou pravděpodobností rovněž o druh složitého divadla.

Zdroj: Jiří Jírovec. Pořad CBC o Kosovu ZDE

Se lží se dá pracovat obratně. Zapomínáme, že jako druh lži je možné užít i pravdivý výrok.

Vedle lži se vyskytuje i chování mrtvého brouka: na otázky, které tázaná strana chápe jako ohrožující, prostě neodpovídá.

Příklady

Wolfgang Hüllen, 49 roků starý, otec dvou dětí, po dobu 18ti let odpovídal za finance německé Křestansko demokratické strany. V průběhu skandálu způsobeného zveřejněním tajného financování a existence černých fondů této strany ve výši mnoha milionů dolarů, spáchal 20.1. 2000 sebevraždu. Joachim Hörster, pracovník odpovědný ve zmíněné straně za vnitrostranické vztahy, vzápětí v německém parlamentu oznámil, že důvodem sebevraždy byly "osobní důvody". Objasnit tento pojem odmítl. Policie následně na základě dopisu, který Hüllen zanechal, oznámila, že důvody sebevraždy byly politické.

Zdroj: The New York Times Online ZDE

Podle listu Kansas City Star byl AIDS příčinou smrti stovek katolických kněží v USA, přičemž na některých jejich úmrtních listech bývá uvedena jiná příčina smrti. List rozeslal na podzim r. 1999 důvěrné dotazníky 3000 ze 46 000 katolických kněží v USA. Cílem dotazníku bylo zjistit nemocnost a úmrtnost kněží na AIDS. Odpovědi přišly od 801 kněží (27% dotázaných). Šest z deseti dotázaných kněží uvedlo, že vědí alespoň o jednom knězi, jenž zemřel na chorobu, která má vztah k AIDS. Jedna třetina dotázaných kněží věděla alespoň o jednom knězi, jenž žije a má AIDS. 75% dotázaných kněží uvedlo, že jsou heterosexuální, 15% uvedlo, že jsou homosexuální, 5% uvedlo, že jsou bisexuální.

List uvedl, že úmrtnost kněží na AIDS je čtyřnásobně vyšší, než je tato úmrtnost v ostatní populaci. V úmrtních listech se často neuvádí ani povolání, ani příčina smrti. Příkladem je úmrtí biskupa E. J.Moora, jenž opustil newyorskou arcidiecézi r. 1995 a zemřel v minnesottském hospici na onemocnění související s AIDS. Na úmrtním listu bylo uvedeno "úmrtí z neznámých přirozených příčin", na rubrice povolání stálo "dělník". Poté, co si na tento postup stěžoval jeden z aktivistů zabývajících se AIDS, byla příčina smrti opravena na "Onemocnění, které má vztah k HIV", oprava v rubrice povolání provedena nebyla. Vedoucí církevní představitelé a představitelé Vatikánu podle listu o této infromaci diskutovat odmítli. Představitelé Vatikánu ji předali místním biskupům.

Zdroj: The New York Times On-line ZDE

Propagandistické špinění
Jedinec XY, jehož důvěryhodnost se propagandista chystá snížit, je kupříkladu telefonicky dotázán, zda má jakýkoli vztah k nějaké ostudné, pobuřující nebo kriminální události. Propagandista přitom dobře ví, že žádný vztah tohoto druhu neexistuje. Oslovený, jehož může dotaz tohoto druhu překvapit nebo zaskočit, přirozeně takový vztah popře. Propagandista pak v nápadné úpravě uveřejní zprávu, která je formálně pravdivá: "XY popírá, že je pedofil, že by měl jakýkoli vztah k vytunelování banky, k organizovanému zločinu..."

"Bláto se přilepí", říká obsah tohoto postupu. Je na něm založena destruktivní, negativní propaganda, která se nápadně projevuje například v průběhu amerických prezidentských volebních kampaní posledních let.

Příklad z prezidentské kampaně v USA v lednu r. 2000.

"Důraz na negativitu je jen odlišný postup při pokusech o pošpinění oponenta, nejde o nic nového. ...Stratégové (volební kampaně) jsou si plně vědomi, že jak zdejší, tak i ostatní voliči říkají, jak je mediální házení špíny, které vešlo ve známost pod označením politika osobní destrukce, unavuje. Z toho důvodu vydávají velké peněžní částky i spoustu energie na to, aby přesvědčili veřejnost, že kampaň jejich oponentů je daleko negativnější než ve skutečnosti je..."

Zdroj: The New Yorks Times Online ZDE

Pokusy i praxe dokazují, že propagandistické užití špíny je vysoce účinné:

Tinkham a Weaver-Lariscy shromáždili 339 dobrovolníků, kteří sledovali třicetisekundovou politickou reklamu (spot) z volebního zápasu. Dobrovolníci netušili, že je volební zápas fiktivní. Kandidát A obvinil kandidáta B, že nemluví pravdu, tvrdí-li o sobě, že je vietnamský veterán, jenž byl nasazen v první linii, že trvale hlasoval pro zvýšení daní, a že má zájem o místní problematiku.

Po zhlédnutí pořadu byli dobrovolníci rozděleni do 22 skupin. Všechny skupiny s výjimkou jediné pak byly vystaveny nějakému druhu obrany napadeného kandidáta B: letákům, brožurkám a vidoeprogramům, které všechna obvinění vyvracely, přinášely doporučení třetí strany, aby voliči napadeného pro jeho dobré vlastnosti zvolili, a kromě toho řadu svědectví sdělujících, že špatný člověk a lhář je kandidát A.

Některé skupiny dobrovolníků byly vystaveny propagandistickému preventivnímu "očkování", v jejich případě obrana kandidáta B předcházela útoku kandidáta A. Další skupiny se s "obrannými" materiály seznámily ihned po útoku.

Poté byli dobrovolníci s odstupem 3 dnů a 48 dnů dotázáni, kterého kandidáta by volili. Zjistilo se, že polepit kandidáta B špínou, je vysoce účinné. 65% dobrovolníků dotázaných mezi 14 - 48 dnem od shlédnutí programu, by volilo útočníka, kandidáta A. Ani nejúčinnější druhy "očkování", tedy preventivní obrany, nebyly dostatečně účinné. Nejúčinnější druhy "očkování" mu udržely nanejvýš polovinu hlasů. Podle autorů pokus prokázal účinnost útoku a malou účinnost obrany při vědomí, že jde o pokus. Kandidát B neměl možnost ovlivnit voliče vlastní pozitivně laděnou kampaní.

Jeden z nejzajímavějších účinků negativní propagandy je "efekt spáče", známý již od dob 2. světové války: vliv negativní propagandy, uložený v paměti cíle propagandy, s časem roste, přičemž lidé zapomínají, co je vlastně ovlivnilo. Efekt spáče se okamžitě projeví, jakmile se cíl propagandy setká s vyvolávajícím podnětem.

Jeden z důvodů, proč je negativní propaganda účinnější než pozitivní, spočívá v tom, že lidé pozitivní údaje zkoumají, nejsou k nim příliš důvěřiví, zatímco negativní údaje přijímají daleko snadněji a příliš je nezkoumají.

Ověřil to další pokus výše uvedených autorů. 201 vysokoškolských studentů vystavili politické reklamě propagující politiky, které studenti znali jen málo. Tři z těchto politických reklam se opíraly o pozitivní vyjádření, sedm dalších vrhalo špínu. Dobrovolníci byli pak dotázáni, které reklamy se jim líbily, a které nikoli, které jim připadaly vtipné, důvěryhodné, nové a férové, zda by volili kandidáta nebo jeho oponenta.

Negativní reklamy dobrovolníky ovlivnily: mluvící kandidát se jim líbil, konkurenta, kterého špinil, dobrovolníci zavrhli. Pozitivní reklamy dobrovolníky neovlivňovaly v žádném směru - ani pro, ani proti. Z toho plyne, že je úspěšnější negativní kampaň.

Nejúčinnější zjištěné pravidlo zní: "Chcete-li vyhrát kampaň, očerněte protivníka něčím zcela novým, přitom účinným, do rozboru skutečných politických problémů se přitom nepouštějte." Zjistilo se totiž, že opakovaná, stejná špína, kterou posluchači a diváci už znají, je bez vlivu. Stejně bez vlivu na možné voliče je poctivá snaha o hlubší rozbor skutečných problémů, které má politik po svém případném zvolení řešit. (cit. Day, 1997).

Vysokou účinnost špinění v amerických prezidentských i Kongresových volebních kampaních dokládají Ansolabehere a Iyengar (1997). Odhadují, že špinění znamenalo v průběhu prezidentské volební kampaně r. 1992 ztrátu 6 milionů voličských hlasů. Negativní kampaň prospívala více republikánům než demokratům, mužům více než ženám. I tito autoři jsou přesvědčeni, že je špinění účinnější než pozitivní argumentace. Republikánské primární volby, které rozhodují mezi uchazeči a konečnou kandidaturu za tuto stranu, udávají tón celonárodním volbám a začínají neutuchajícími útoky. Výsledkem je znechucení zejména vzdělanější a otevřenější části voličů. Tyto kampaně je mění na politicky apatické jedince, kteří k volbám nechodí.

Iyengar a Simon (2000) v přehledné studii zaměřené na nové perspektivy a skutečnosti v oblasti politické komunikace a vlivu politických kampaní říkají: " Volební reformy a vliv televize a rozhlasu (broadcasting media) postupně snížily význam základních organizací a stranické infrastruktury. Politické kampaně změnily z pracovně náročných střetů disciplinovaných stranických organizací na finačně náročné, řízené mediální spektákly. Ohromující je trvale rostoucí výše investic - odhaduje se, že kandidáti jen ve volebním období r. 1998 vložili více než jednu miliardu dolarů."

Někdy se oběti zřejmé lži podaří, často po dlouhém a nákladném soudním řízení prokázat, co se stalo. Media v tomto případě obvykle uveřejňují omluvu v malé nenápadné úpravě, po delším časovém odstupu, mimo stránky, které jsou cílem hlavní čtenářské pozornosti, v místě, kterému čtenáři při zběžném čtení věnují obvykle jen malou pozornost.

Druh redigování je i rozptylování a odvádění pozornosti populace. Jestliže stojí společnost před závažným, složitým problémem, jehož řešení jsou namáhavá a výsledek nejistý, roste ve společnosti míra úzkosti. Klasickým prostředkem odvádění pozornosti od řešení složitých a nebezpečných problémů je vytvoření zevního nebo vnitřního nepřítele společnosti, případně mohutná, všeobecnou pozornost přitahující aféra.[P6]

Výjimka z pravidla
Smyslem tohoto nástroje je vnést do cíle propagandy povědomí, že výjimka z pravidla je pravidlo.

Příklad

Preventivní očkování dětí, například proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, proti těmto chorobám spolehlivě chrání naprostou většinu této populace. Všechna tato onemocnění mívají poměrně časté závažné následky, včetně celoživotní invalidizace a úmrtí. Očkování proti zarděnkám je velmi důležité u dívek s ohledem na těhotenství v jejich dospělosti. Infikuje-li zarděnkový virus těhotnou ženu, která vůči tomuto němu není imunní, bývá důsledkem těžké poškození plodu.

Očkování samo však může výjimečně očkované děti poškodit také. Podíl dětí z neočkované populace těžce poškozených chorobami, vůči nimž očkování chrání, je nesrovnatelně vyšší než je podíl dětí poškozených očkováním a to v případě všech chorob, u nichž lze prevenci očkováním užít.

V současnosti je časté, že media věnují mimořádnou pozornost jedinému případu dítěte poškozeného očkováním, zatímco statisícové populaci, kterou očkování ochránilo, pozornost nevěnují.[P7]

V USA se vyžaduje aby děti vstupující do základní školy byly očkovány proti řadě chorob, včetně spalniček. Kromě medicínských důvodů v hlavách některých rodičů a pěstounů existují i filosofické a náboženské důvody, pro které nedají své děti očkovat, což úřady uznávají.

Výsledkem je neočkovaná populace. Tím pádem mohli Američané porovnat skupinu 5 - 19 let starých jedinců, kteří proti spalničkám očkováni byli, se skupinou stejně starých jedinců, kteří očkováni nebyli.

Ti, kdo očkováni nebyli, dostali spalničky přibližně 35x častěji než ti, kdo očkováni nebyli. Nadto se spalničky objevovaly u neočkovaných dětí v ranějším věku.

Epidemiologové si udělali model: co se začne dít, když se neočkovaná a očkovaná populace promísí? Zjistili, že růst počtu neočkovaných dětí se spalničkami znamená růst počtu dětí se spalničkami v očkované populaci. Model řekl: jestliže se počet neočkovaných dětí zdvojí, pak v populaci s 20% neočkovaných a 80% očkovaných vzroste výskyt spalniček mezi očkovanými dětmi o 5,5%, v populaci 60% neočkovaných a 40% očkovaných, vzroste výskyt spalniček mezi očkovanými o 30,8%. Proč? Při pasážovaní neočkovanou populací může spalničkový virus dostat "ostřejší zuby", snadněji se pomnožuje i v organismu očkovaných dětí (Salmon a kol., 1999). V principu to samé platí pro virus obávané dětské obrny (poliomyelitis anterior acuta, Heine-Medinova nemoc).

"Dobré zprávy nejsou zprávy", případně "zprávou je, když muž kousne psa, nikoli naopak", říkají v této souvislosti často užívaná mediální hesla.

Neslovní komunikace
Neslovní (neverbální) komunikace, například tón, hloubka, výška a barva hlasu, tempo a přestávky v řeči, oční kontakt, výraz v tváři, jeho proměny v čase a ve vztahu k tomu, co nositel(ka) této tváře říká, držení hlavy a těla, pohyby trupu a končetin, druh a barevné složení oděvu, při osobním kontaktu pohyby těla ve vztahu k druhé osobě, osobní vůně/pach, druh užitého parfému, tvoří podle řady autorů nadpoloviční část informačního obsahu mezilidské komunikace.

V případě řeči se hovoří o prozódii. Do jejího rámce spadají melodie, pauzy, přestávky, důrazy, intonace a přízvuk. Prozódie napomáhá vyjasnění víceznačné syntaxe věty, je prostředkem, který vyjadřuje postoje a citový stav mluvícího jedince (Gorelick a Ross, 1987).

Jedna krátká a jednoduchá věta může díky prozódii nabýt větší počet významů. Věta: "Jdu domů" může znít toužebně, vztekle, ledově, ironicky, něžně, odhodlaně, milostně, vyhasle... Prozódie je klíčový nástroj jímž se vkládá, zamlčuje, přetváří a vytváří smysl sdělení.

Příklad

S prozódií - kromě jiného - stojí a padá herecký výkon, zejména

rozhlasový nebo divadelní. Stačí porovnat prozódii různých herců tvořících ve stejném jazykovém prostředí roli Hamleta, abychom zjistili, že nasloucháme několika odlišným Hamletům. Stejně jako v případě herců, stojí a padá s prozódií rozhlasový výkon politiků. Jejich výkon televizní prozódie ovlivňuje o něco méně. Jsme "zrakové bytosti", významnější než prozódie (mnohdy i než obsah sdělení) je proto v tomto případě obraz.

Palebná příprava
Pojmem palebná příprava označují vojáci nasazení dělostřelectva a dalších těžkých zbraní před útokem pěchoty. Cílem palebné přípravy je snížit odpor nepřítele a tím vlastní ztráty. Například v průběhu první světové války probíhaly dělostřelecké palebné přípravy před velkým útokem řadu dní a nocí.

Propaganda užívá v principu stejný nástroj. V hromadných sdělovacích prostředcích se začnou objevovat články, úvahy, příběhy, zprávy a komentáře, jejichž úkolem je připravit veřejnost na klíčové sdělení. Po přípravě tohoto druhu je přijetí propagandistovy informace snazší. Lidé jsou seznámeni s tématem, do jejich vědomí vstoupí "myšlenkový směr", "rámec", do kterého pak sdělovaná informace snadno vklouzne. Dobrá propagandistická palebná příprava je nepřímá, zdánlivě bez vztahu ke klíčovému sdělení, podobně jako dobrá palebná příprava nesděluje směr hlavního úderu.

Kvalifikující jazyk
Kvalifikující jazyk je rozšířený propagandistický nástroj. Může být slovní i obrazový. V případě slovního kvalifikujícího jazyka se v tisku cituje výrok, citace ihned doplněna kvalifikujícím pojmem. Obraz kvalifikuje úhlem záběru, náhodně zastiženým výrazem v tváři, jímž sdělení doprovázeno nebylo, nicméně mu dodá někdy paradoxní, jindy zesměšňující, nebo naopak harmonizující a "vylepšující", tedy negativně nebo pozitivně kvalifikující význam, který propagandista potřebuje.

Příklad

Věcné sdělení: " Včera pršelo", řekl, sdělil, uvedl, prohlásil X.Y.

Kvalifikující jazyk: "Včera pršelo", rozčiluje se, zuří, pláče, pochechtává se, skřípe zuby, dostává záchvaty smíchu, změnil barvu, vzlyká, řekl X.Y. stroze, pochmurně, přemýšlivě, otupěle, vyčerpaně, drze, sprostě, nadutě, pokorně, suše, s odhodláním...

Kvalifikující jazyk v tiskovém nebo obrazovém sdělení se podobá prozódii ve sdělení slovním. Čtenáře i pozorovatele někam vede, nebo od něčeho odvádí. Kvalifikující jazyk může odpovídat proběhlé skutečnosti, na druhé straně jí odpovídat vůbec nemusí.

Snad ještě účinněji než jazyk kvalifikuje obraz a to jak ve smyslu cejchu, tak ve smyslu svatozáře. Stačí sledovat fotografie politiků v libovolném denním listu, obrázkovém magazinu nebo v televizním zpravodajství.

Desinformace
Za lhaní je možné považovat výroky, které jsou předkládány jako pravdivé, přičemž předkládající ví, že pravdivé nejsou. Smyslem lži je klamání, zavádění, manipulace jedincem nebo větším počtem lidí. Motivem bývá nějaký druh zisku, například psychologického, hmotného, mocenského, nebo ochrana před nějakým druhem podobné ztráty. Druhem lži je desinformace.

Desinformace je vědomé rozšiřování neúplných, nepřesných, zavádějících, nepravdivých informací, jehož smyslem a cílem je nějaký druh manipulace lidmi, jimž je určena, a kteří se obvykle označují slovem cíl. Desinformace bývá součástí propagandy. Často užívá její nástroje.

Míra desinformace je různá. Nejprostší a častá desinformace bývá založena na neschopnosti (inkompetenci). Na této úrovni může desinformovat například málo vzdělaný, nebystrý, s tématem málo obeznámený, neprofesionální kritik. Obvykle však desinformace užívá nejrůznější druhy logických klamů, často dobře promyšlených, vnitřně souvislých a bezrozporných, působících přesvědčivě.

Spin doctors
Spin je anglické slovo, pro které Websterův slovník uvádí 28 významů. Jeden z nich je slangový a označuje zkreslené (biased) a jednostranné podávání skutečností zvláště v médiích. "Spin doctor" je novinář, který je v tomto ohledu odborník. Dobré německé i české slovo by bylo "propagandista". Co je činnost špičkového spin-doktora, čtenář zjistí v závěrečném příkladu kapitoly Propaganda.

Není nám jasné, zda je současná společnost skutečně médii uhranutá, nebo zda to média o sobě jen tvrdí a o uhranutí společnosti se snaží. Z toho, co se v Čechách v posledních deseti letech děje, lze o možnosti uhranutí propagandou uvažovat.

Bez ohledu na to, co o sobě média tvrdí, bychom neměli zapomínat na prosté skutečnosti: je důležité, komu média patří, kdo a za co je platí, co sleduje, co chce se společností provést, kde "chce lidi mít." Zjištění těchto prostých skutečností je však obtížné.

Jestliže média o sobě stereotypně opakují, že jsou strážní psi demokracie, pak bychom neměli zapomenout na otázku, který demokrat je právě krmí. Média jsou obrovský pramen možného zisku. Neměli bychom zapomínat, že novináři i majitelé médií jsou korumpovatelní zcela stejně jako jiní členové společnosti.

Z kapitoly o propagandě by mělo vyplynout, že média nejsou arbitrem skutečnosti. Zato se zdá, že stále účinněji vytvářejí virtuální světy, které mají se skutečností společného jen něco a jen někdy. Vypadá to však, jako by si společnost na virtuální světy médií, právě pod tlakem médií, zvykala.

K našemu úžasu se tento postoj projevil i v redakčním článku špičkového vědeckého časopisu Nature (Editorial, 2000). Článek se jmenuje Máme propagandistu? (Is there a spin doctor in a house?)

Výbor pro vědu a technologii horní komory britského parlamentu, Sněmovny lordů, uveřejnil v březnu r. 2000 zprávu, která se jmenuje Věda a společnost (Science and Society). Zpráva se zabývá "krizí důvěry veřejnosti ve vědu" a navrhuje řadu opatření, jak tuto důvěru posílit (http://www.parliament.uk)

Součástí zprávy Lordů je pozoruhodná věta: "Věda nemůže očekávat, že by s ní média zacházela zvláštním způsobem...Vědci musí brát skutečnost jaká je a naučit se pracovat s médii, jaká jsou."

Redakční článek v Nature na tuto větu navazuje podle našeho názoru zlověstnými slovy: "Faktická přesnost není těžiště problému...", poté nechává pokračovat zprávu Výboru slovy:

"daleko významnější je...způsob, jakým jsou fakta užívána, jak člověkem, který je píše, tak člověkem, který je čte. .. Jinak řečeno "spin"..."

Což dokládá na kampani zaměřené vůči geneticky modifikovaným potravinám. A radí, aby si vědecké instituce, mají-li čelit kampaním tohoto druhu najaly vlastní "spin-doktory", kteří by vedli propagandistické kampaně ve jménu vědy.

Úvodník Nature řekl závažná slova. V kapitole o stupiditě, iracionalitě a absurditě jsme zmínili, jak se jedinci a lidské skupiny poškozují nebo zanikají úměrně tomu, jak si dokáží poškodit nebo vypnout zpětnou vazbu se skutečností. Sir Karl R. Popper (1902 - 1994), filosof vědy, k tomu poznamenal: Living structure perishes with its false beliefs, což ve volném překladu říká, že živé bytosti hynou se svým mylným přesvědčením.

Klíčovým - samozřejmě, že nikoli jediným - smyslem činnosti médií ve svobodné a otevřené společnosti, by podle našeho názoru měla být právě tato zpětná vazba. Čím nepřesnější, virtuálnější a nepravdivější tato zpětná vazba bude, tím krutější bude cena, kterou za toto zkreslování a porušování zpětné vazby k realitě zaplatí všichni členové takové společnosti. Společnost by ve vlastním zájmu měla dávat více než bedlivý pozor na vztah médií a skutečnosti a vědět, že nebrat je vážně nestačí a také, že ze dvou opačných lží pravda neplyne.

Propagandistické úspěchy : své čelné politiky hodnotíme odlišně než jiné celebrity a sebe sama

Rozšířený, celosvětově užívaný model lidské osobnosti (Costa a McCrae, 1985), říká, že normální lidská osobnost má pět rozměrů. Někdy se jim říká Velká pětka (viz Pětirozměrový model osobnosti v Životě s deprivanty, kapitola Lidská osobnost: geny - mozek - prostředí).

Caprara a kol. (1997) prokázali v rozsáhlém vzorku italské a americké populace, že v osobnostech vedoucích politiků, rozlišují lidé jen dva až tři, nadto poněkud odlišné rozměry, zatímco v sobě samotných, stejně jako v osobnostech televizních a sportovních hvězd, rozlišují všech pět původních rozměrů.

Velký soubor Italů hodnotil rozměry své vlastní osobnosti, lyžařskou hvězdu A. Tombu, televizní hvězdu P. Bauda a politiky S. Berlusconiho a R. Prodiho. Menší soubor Američanů kromě sebe hodnotil B. Clintona, B. Dolea a basketbalovou hvězdu "Magic" Johnsona. Jak Američané, tak Italové ohodnotili sebe, sportovní i televizní hvězdy ve všech pěti rozměrech. Zato své čelné politiky jen v rozměrech dvou, nadto poněkud odlišných.

I tyto dva rozměry politiků jsou "krejčovské metry", které mají nízké a vysoké skore. První "rozměr" politiků tvořila směs znaků z rozměru extroverze a otevřenosti, druhý "rozměr" politiků tvořila směs znaků z rozměrů na nichž je přátelskost, svědomitost a citová stabilita.

Co z toho plyne? Naprostá většina lidí zná své čelné politiky pouze z médií. Média se starají, abychom lidé nebyli "informačně přetíženi", takže pět lidských rozměrů vedoucích politiků smrsknou na rozměry dva, které jsou nadto jiné, než jsou rozměry, které víceméně nevědomě užíváme pro sebe a ne-politiky.

Jeden rozměr šitý na politika je složen z rozměrů, na nichž je extroverze a otevřenost, druhý je složen z rozměrů, na nichž je přátelskost, svědomitost a emoční stabilita.

Řečeno prostě a prakticky: politikové médiem milovaní jsou tudíž energičtí, čestní, důvěryhodní, seriózní, svědomití, přátelští, nezávislí, optimističtí, skromní, pozorní, pracovití, stálí, pevní, vytrvalí, spontánní, otevření novým myšlenkám. Politikové médiem nemilovaní politikové jsou na tom opačně.

Závěr této práce říká, že voliči užívají "zjednodušenou metodu posuzování osobnosti kandidátů, což je kognitivně účinná strategie kódující velké množství složitých informací. Tím se brání informačnímu přetížení, což jim pomáhá při rozhodnutí, koho mají volit."

Kdo a co je "veřejnost" ve smyslu užívaném sdělovacími prostředky?
Před několika lety jsme se dotázali zjednoho z našich vedoucích sociologů, kdo nebo co je veřejnost, na kterou se média trvale odvolávají. "Dobrá otázka", odvětil tento muž. Kdo, nebo co je veřejnost, jsme se však nedozvěděli.

Pojem "veřejnost" nám v tomto ohledu připadá podobný pojmu "lid", jak jej užíval minulý režim. S ohledem na pozadí a účinnost propagandy navrhujeme pracovní hypotézu:

"Veřejnost" ve smyslu užívaném médii bývá soubor jednak majitelů a zaměstnanců médií, jednak informací i faktoidů - to jsou informace, které se faktům podobají, ale nejsou jimi - které majitelé a zaměstnanci médií tvoří, přebírají a předávají čtenářům, divákům a posluchačům. Tento soubor informací a faktoidů vzniká zejména, nikoli výlučně, na základě vztahů majitelů a zaměstnanců médií zejména k zájmům různých složek různých mocenských, například politických a ekonomických elit, které média v různé míře, přímo a nepřímo kontrolují, a na základě vztahů, které mají majitelé a zaměstnanci různých médií mezi sebou.

Pravděpodobně nejpřesnější popis moderní manipulující politické propagandy
Pravděpodobně nejpřesnější popis podstaty, techniky a cílů moderní manipulující politické propagandy, který známe, jsme našli ve stati, jejíž originální název je Politische Propaganda (Politická propaganda) německého nacistického měsíčníku určeného propagandistům Unser Wille und Weg (Naše vůle a cesta) č. 4, 1934, s. 323 - 332. Autor statě v našem zdroji není neuveden.

Německý originál stati jsme nezískali. Překlad je z anglicky psaného zdroje (Randall Bytwerk, 1998) ZDE

Politická propaganda
Nikdo dnes nepochybuje o velkém významu politické propagandy v minulých desetiletích. Německo zasáhly propagandistické vlny, nechaly tu spoušť. K vlastní obraně jsme neměli nic podobného. Sílu a účinnost této moderní zbraně rozlišili naši vůdci pozdě. Je to zbraň, která nemá meze, duní mohutněji než dělostřelecká palba, je ničivější než plynový útok.

Tato zbraň nám vnutila světovou válku, ukovala spojenectví proti Německu, přiváděla na frontu nové armády, dávala jim sebedůvěru. Užívala všechny metody, neboť je všechny vlastnila. Úspěch jejich armádám řekl, že jsou v právu. Jejich vojenské velení shledávalo věci neproveditelné. Pro generální štáb jejich propagandy bylo naopak možné všechno.

Propaganda je nejmodernější zbraň. Trpěli jsme pod ní, poučili jsme se z ní. Učit se ze zkušenosti je nutné. Nyní ji užíváme.

Letadla, tanky, děla jsme museli zničit, zbraň jménem propaganda nikoli. Bylo by vůbec možné neužívat ji? Kdo by byl natolik pošetilý, aby podceňoval její moc? Vděčíme ji za svůj vzestup, v budoucnosti na ní budeme ještě závislejší. Propaganda je mocný nástroj utváření povahy i myšlení nového, moderního člověka.

Alexander von Humboldt napsal, že je nutné zorganizovat trvalou morální sílu, která není ničím jiným než pevným, systematickým, vnitřně souvislým pokusem pozdvihnout morálku národa a kontrolovat ji.

"Pozdvihnout morálku národa..." je jak náš úkol, tak náš cíl. Netoužíme po užití této ideje mimo tento rámec, mimo druh přesvědčení - toužíme jej užít jen jako prostředek. Světový názor nacionálního socialismu je zcela jedinečný. Jeho plné rozvinutí předpokládá Němce v Německu. Získá si přátele, některé dokonce v zahraničí, neboť odpovídá realitě. Avšak jeho nejhlubší síla je v kořenech německé povahy.

V průběhu světové války získal náš nepřítel propagandou jak vůdce tak vojáky, které potřeboval. Tvůrci nacionálně socialistické propagandy mají odlišný cíl: získat německý lid.

Můžeme být hrdí, že jsme učinili první krok, je to však jen začátek. Vše, co jsme dokázali, ukazuje ve směru toho, co se ještě musí udělat, obojí je jak závazkem, tak slibem. Prvky rozkladu jsou minulostí. Jsme na prahu nového věku, německé dějiny obrátily svou novou stránku. Knihy o naší epoše napíší budoucí generace historiků a kritiků.

Německá politika a válečná propaganda minulosti byla založena na sentimentalitě a "morálních" pocitech, aniž se znepokojovala sebemenším pochopení ducha mas. Politika je závislá na správné přípravě, závisí na intuitivní propagandě. Směr, ve které propaganda oslovuje emoce, je závislý na cílech politického vedení, na tom, jak politické vedení rozumí psychologii. Lidskému vnímání a psychologii je nutné rozumět.

Moderní psychologie (mimochodem řečeno, toto slovo pochází z dob Melanchtonových), podporovaná neurologií a psychiatrií, se pokouší objevit zákonitosti psychologických procesů cestou systematických experimentů a statistické analýzy (např. logické myšlení). Tyto moderní metody přinesly cenné závěry, samy o sobě však nedostačují. V psyché jednotlivců stejně jako v duši mas existují nevážitelné skutečnosti, které lze vysvětlit jen ztěží. Ani psychologické experimenty, ani statistické techniky nevytvářejí zákony, které by propagandista mohl užít s matematickou jistotou. Z čehož neplyne, že by se některé psychologické objevy užívat neměly, nebo že by měly být odmítnuty.

Jen velmi malý počet lidí dokáže uvést vlastní srdce a rozum do plné rovnováhy. Zvláštní význam propagandy často spočívá v tom, že spíše než čisté pochopení oslovuje emoce. Jedinec, stejně jako masa, jsou subjektem "postojů", které určují jejich emoce. Jestliže chce politik za účelem dosažení svých cílů správně volit propagandu, nesmí zmíněné emoce chladně ignorovat, musí je rozlišovat a chápat je.

Absolutní principy, které by propagandista mohl užívat, moderní psychologie nenašla a je nepravděpodobné, že se jí to podaří. Na druhé straně skutečnost, že bývalí němečtí státníci neměli o psychologii ani ponětí, měla, jak ukazuje zkušenost, katastrofální důsledky. Profesor C. Dänell o psychologickém vztahu, který jsme v průběhu války měli k jižní Americe, poznamenal: "Byli jsme velmi špatnými psychology." Profesor Adolf Rapp si stěžuje: "Jakmile jsme začali jednat s jinými národy, bylo jsme nezkušení a neschopní. Nerozuměli jsme jejich způsobu myšlení, přestože jsme se chlubili svou schopností akceptovat druhé. V praktických lidských vztazích jsme selhali."

Propagada se snaží mít dlouhodobý vliv. Jen příležitostně se potřebuje zaměřit na okamžité úspěchy. Skutečně účinná propaganda musí chápat masy průběžně. Musí užívat účinnou sugesci, kterou definuji jako ideu proměněnou na skutečnost cestou podvědomí.

Propagandista musí samozřejmě rozumět nejen prostředkům, které má, ale také jakýmkoli a jakkoli vyjadřovaným vlastnostem "svých" mas. Nepřítel může mít lepší zdroje, pocítí uspokojení a bude mít radost z jakékoli chyby, využije jakékoli selhání.

"Německý národ a jeho minulá vládnoucí třída se nijak nepoučily z nejstrašlivější zkušenosti, kterou kdy jaký národ prožil", říká Němec žijící v Americe, F.Hansen. A pokračuje: "Oficiální německé stanovisko k jakémukoli druhu propagandy zaměřené na anglosaský svět znělo: "Nechceme je rozčilovat." Profesor Schönemann dost přesně připojuje: " Německá vláda měla podobný, téměř neuvěřitelný postoj ve vztahu k otázce krutostí a válečných zločinů. Zde šlo rovněž o politiku ztracených příležitostí."

Základním úkolem propagandy je užití psychologického umění k vytvoření příznivé atmosféry. Jak říká Schopenhauer: "Vzdoruje-li srdce, mysl nepřijme."

Základní postoj veškeré úspěšné propagandy je optimistický. Kdo připustí průnik pesimismu, nemůže očekávat nic jiného než odpor a nejistotu. Optimismus však za všech okolností znamená důvěru!

Stojí-li dobrý politik před pesimistickou populací, která pochybuje o jeho dobré vůli i o tom, že jeho plány jsou proveditelné, docílí jen málo. Na druhé straně je jasné, že ani nejlepší propaganda nezakryje trvalá politická selhání. Porpaganda je důvěryhodná a má smysl jen tedhy, může-li ukázat pozitivní výsledky.

Úkoly propagandy tedy jsou: přinášet ideu, podkopávat pozici nepřítele všemi silami a prostředky, které má k dispozici. Propaganda stojí uprostřed života, uprostřed událostí, nese nutné důsledky. Je zcela lhostejné, zda jsou prostředky propagandy morálně správné, zda propaganda slouží skutečnosti, nebo idejím. Skutečnost, které propaganda čelí, je tak zmatená, vztahy, jimž čelí, tak nepřirozené, nové ideje, které propaganda přináší, o tolik lepší, že by bylo neomluvitelnou slabostí, kdyby propaganda ke smetení shnilého systému před nímž stojí, neužila jakýkoli prostředek, který má.

Propaganda je evoluční, organizace revoluční. Slovo propagandy se stává činem organizace, čin organizace vylepšuje nesnesitelné poměry. Úlohou propagandy je vysvětlit lidem nové cesty a nové ideje, probudit zájem mas o události a získat jejich spolupráci.

Politici a propaganda proti sobě stát nemohou, běžet vedle sebe nemohou také, jsou vzájemně neoddělitelně propojeni. Propaganda bez politiky neexistuje, politika neexistuje bez propagandy. Dobrá politika si vždy žádá dobrou propagandu. Obě mají stejný cíl, stejný směr, pro obě platí stejná věc jako pro jakéhokoli jedince: "Svůj život vedeme tam, kam se díváme."

Žádná filosofie, která pochybuje o svých schopnostech, nepovede vládu k úspěchu. Propaganda však lidi, k výhodě jich samotných, o schopnostech vlády přesvědčit dokáže.

Hluboký, vášnivý cit a propaganda patří k sobě. Velký, hluboký vášnivý cit je stejně vzácný jako velký génius. Čím hlubší je vášnivý cit, tím úspěšnější je propaganda.

Povahu a úlohu propagandy poznali Němci pozdě, nutnost propagandy ještě později. Před námi je nový den. Musíme najít ekonomické i kulturní směry, které budou vytvářet jak lidi doma, tak národ čelící světu. Propaganda připravuje cestu, probouzí masy.

Lidé říkají, že politika tvoří národní rovnováhu. Nemělo by to být rovněž úkolem propagandy?

V minulosti mnozí lidé, zvláště část inteligence stojící mimo lid a politiku, obviňovali nacionálně socialistické hnutí, že vnáší politiku do lidí. Se sloganem "politika je špína", se tihle všeznalci stáhli do svých tichých komnat. Nepostřehli, jak tím, že nechají politice volný pohyb, případně pohyb, který jí někdo udělí, předali svůj vlastní osud do rukou sil, které jednoho dne z nedostatku jejich zájmu vyvodí důsledky.

Politika a sentimentalita spolu dobře nevycházejí. Úkolem politiky, jak řekl Bismark, je "správná příprava toho, co lidé udělají. Schopnost předvídat je vzácná. Vyžaduje člověka s rozsáhlou zkušeností a lidským porozuměním. Necítím se dobře, pomyslím-li na rozsah, v němž se tato schopnost v našich vůdčích kruzích ztratila."

Povědomí o zahraničních záležitostech je u naprosté většiny zdejších lidí neuvěřitelně nízké. Charakteristickými vlastnostmi německé střední třídy byl


Není ani tak důležité najít "kámen mudrců" jako cesta k němu.
To co není vidět a ani není možno měřit nelze už z principu prohlásit za neexistující.
Pomož si sám, protože ti stejně nikdo jiný nepomůže.
Moderátor raději žádný než vadný.
Uživatelský avatar
Palo
Zasloužilý člen
Příspěvky: 4207
Registrován: úte 08 srp 2006 18:01
Bydliště: Brno
Dal: 41 poděkování
Dostal: 451 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Plzeňský masakr

Příspěvek od Palo »



Nemáme žádnou vládu, jen nepostižitelnou mafii.
Co si můžeš ověřit, si ověř. Ulhaných byznysmanů jsou hromady.
Uživatelský avatar
rival
Hlavní admin - živý člověk
Příspěvky: 1220
Registrován: stř 16 lis 2005 9:44
Bydliště: severní­ čechy
Dal: 14 poděkování
Dostal: 226 poděkování
Pohlaví:
Kontaktovat uživatele:

Generální stávka

Příspěvek od rival »

Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


rival - živý člověk
NAVAR
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1739
Registrován: stř 16 dub 2008 10:00
Dal: 37 poděkování
Dostal: 262 poděkování

Krakatice

Příspěvek od NAVAR »

Slabší povahy nechť před přečtěním požijí kinedril.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.


Není ani tak důležité najít "kámen mudrců" jako cesta k němu.
To co není vidět a ani není možno měřit nelze už z principu prohlásit za neexistující.
Pomož si sám, protože ti stejně nikdo jiný nepomůže.
Moderátor raději žádný než vadný.
jarda ovčák svitavy

není tak zle

Příspěvek od jarda ovčák svitavy »

http://www.novinky.cz/domaci/184565-nej ... roste.html
Já to pořád říkám, že u nás není tak zle. Sice nás převálcoval bhután a jordánsko i polsko, ovšem afghánistán a somálsko nás nepřeválcovali, takže to není tak zlé. Nich warr??


Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Re: není tak zle

Příspěvek od poota »

jarda ovčák svitavy píše:Já to pořád říkám, že u nás není tak zle. ...
Mám spíš dojem, že už není o koruny takovej zájem, jako dřív, a tak se uplácí jinak, třeba naturáliemi nebo protislužbami, a to bude nejspíš to, co nám právě kazí jinak daleko "lepší" skóre.
Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Jsme zachráněni!

Příspěvek od poota »

Naše vláda dostala úžasný, jednoduchý, spolehlivý a hlavně rychlý způsob, jak zlikvidovat náš státní dluh!
Založila účet, na který může každý z nás přispět libovolně velkou částkou, takže počítám, že už zítra, nebo nanejvýš pozítří kolem poledne bude těch ušmudlaných jeden a třičtvtrtě biliónu smáznuto.
Ejchuchů - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Uživatelský avatar
Aquarius1
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1195
Registrován: ned 16 pro 2007 0:43
Bydliště: Planeta Země
Dal: 5 poděkování
Dostal: 20 poděkování

Jsme zachráněni!

Příspěvek od Aquarius1 »

Něco jsem o tom po příchodu z roboty zaslechl od manželky,v tom případu bychom zaplatili ještě jednou to co jsme zaplatili a vládníci rozfofrovali ,jak účinné a jednoduché od ,,jednoduchých,, politiků :D Se mi to ale bude spát po takové zprávě. :ptrain:


Věřím že v jednoduchosti bude ta pravá příčina neúspěchu dosavadního bádání,jelikož se bastlíme (a to i já) ve vymýšlení složitých mechanismů.
Odpovědět

Zpět na „Vážně i nevážně o všem kolem nás“