Vzestup

O vnitřním světě v každém z nás.

Moderátor: martinq

Zamčeno
Uživatelský avatar
martinq
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1235
Registrován: pon 27 bře 2006 16:33
Bydliště: Prágl
Dal: 31 poděkování
Dostal: 203 poděkování

Jsem

Příspěvek od martinq »

Z FB - Petr Tyl

Nikdo se neptáte kdo jsem, proto vám odpovím.
Jsem středem svého světa. Nesu ho na ramenou
Učím se chodit bos. Zapoměl jse Walz.
Klečel jsem v kostele abych vstal. Klonil hlavu abych byl slyšet nahoře.
Otevřel jsem katedrálu a pustil Boha do lesa.
Má duše křičela šeptajícími rty a slzy tekly, když ona se vdala.
Hledal jsem v knihovnách a našel na skládce.
Prospal jsem tisíce dní a bděl o půlnocích. Málem ztratil rozum, práci i život v autě.
Neuím hrát ani pět ale plný hudby jsem.
Mám spousty vrstev. Navrch ocel, pak vánek luk, potom jsou střepy a klíčení jara. Někde hluboko je oheň a pramen života.
Zachránil jsem Zlatovlásku aby mne bila. Děkuji jí denně.
Ve chvíli čtyř očí jsem zastavil čas. Snad to ještě umím.
Stvořil jsem dva životy. Dnes mi přinesly známky.
Zabil jsem naději, ptáka i člověka, když mi někdo zakryl rozum.
Nemám tvář. Zrdcadlo lže.
Stíny jsem pohřbil. Stále jdou za mnou a čekají. Když svítí slunce poráží mne.
Jsem básník který nemá slov a příležitostný abstinent.
Rváči ze mě měli strach a bojím se pozdravit.
Hádám se s vládci a ustupuji před dětmi.
Jsem dědicem těch, kterým se bohatí smějí. Proto mám víc než oni.
Jsem poslední z věrných a mýtický král slepců.
Jsem ten ktrého hledají mistři a papeži všech kultů a časů. Dnes se sešli a chystají mi kutnu.
Jsem ten, který hledá s nimi. Sebe
Jsem


Vím, že vím vše, aneb meditace o ničem.
Uživatelský avatar
martinq
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1235
Registrován: pon 27 bře 2006 16:33
Bydliště: Prágl
Dal: 31 poděkování
Dostal: 203 poděkování

Re: Vzestup

Příspěvek od martinq »

Střípky skládačky

http://carodejovavez.wz.cz/


Vím, že vím vše, aneb meditace o ničem.
Uživatelský avatar
martinq
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1235
Registrován: pon 27 bře 2006 16:33
Bydliště: Prágl
Dal: 31 poděkování
Dostal: 203 poděkování

Re: Vzestup

Příspěvek od martinq »

Z FB Tantra

Mužská vina

Pamatuju si že už jako kluk jsem se nechtěl stát mužem.
Chtěl jsem být stále klukem a nestát se tím co jsem viděl kolem sebe a o čem jsem slyšel více méně špatné věci.
Vyrostl jsem v rodině kde šéfovala babička, děda byl alkoholik, s tátou jsem moc nepobyl a maminka si na mě projektovala svoje nevyšené negace vůči mužům takže je přirozené že ze mě vyrostl feministický hipík s lehkou averzí vůči mužství.

Ve vztazích jsem býval tím hodným chlapcem plný nejistoty v sebe sama, odpojen od zdrojové mužské síly, pohlcen ve stínové ženské emocionální energii.
Byl jsem muž který o své partnerky velice pečoval, dával, snažil se zalibit, ze strachu aby mě neopustily. Více méně podvědomě, nebyl jsem si toho vědom.
Krom nějakých meditací na harmonizaci mužského a ženského principu jsem nenašel cestu jak objevit muže v sobě.

Hnusilo se mi mužství které se chová dominantně vůči ženám, muži kteří jsou příliš " macho", neváží si žen, pouze si berou, nedávají.

Potom přišla tantra a tam svitla naděje že objevím nějaký model pozitivního muže. Bohužel přišlo zklamání. Z většiny tantrických učitelů které jsem nějakou dobu sledoval se objevili muži kteří opět více či méně zneužívají ženy, berou si, vybírají si ty nejlepší a vše se snaží skrýt za nějakou duchovní maskou.

V této době už jsem si byl vědom že jsem velice silně napojen na kolektivní ženské zranění. Že cítím tu tisíciletou ženskou bolest z toho jak jsme jim tady ubližovali na všech úrovních. A spolu s touto bolestí jsem cítil i kolektivni mužskou vinu, za naše chování.
Ale žádný seminář neučil co s tím.

Po určité době jsem pochopil že potřebuju k tantrické praxi něco přidat. A tím něčím byla práce se stíny a s tím přišlo BDSM.
BDSM ke mě přišlo zevnitř. Dnes to vidím jako velké štěstí, ale okolnosti byly dost podivné, i když také velmi vtipné:)
Možná se o tom víc rozepíšu.

Cítil jsem poměrně silné vnitřní vedení v této oblasti a pochopil že klíčem k transformaci v oblasti BDSM je v první řadě jasnost záměru, potom jasný souhlas partnera a také část kde se vždy přinese hodně lásky a jemnosti..

Moje první zkušenost s tím že jsem použil na ženu důtky byla ohromně silná.
Já jsem druhý den cítil silné vyprázdění té negativní ženské energie, jako by něco temného odešlo..
Můj vnitřní " hodný chlapec" byl lehce rozechvěn, mimo rovnováhu, ale v pozitivním smyslu, cítil jsem že tato zkušenost ve mě poprvé otevřela mužskou energii. Tak jsem šel hlouběji.
BTW ta slečna která mi umožnila toto léčení si z našich 2 setkání odnesla proměnený silný pocit neúcty k sobě samé, což mě dodalo víru že to je dobrá cesta.

Velký zlom nastal když jsem s jednou partnerkou začal hrát toho negativního muže kterého jsem odmítal.
Macho chlapa, kterej si myslí že ženská je tu od toho aby vařila a uklízela a byla dobrá v posteli.

Ze začátku to byly výbuchy smíchu, nedával jsem to..ale postupně jsem do té role šel hlouběji až jsem ji více méně integroval. To znamená že už nebyla mým stínem, něčím co nepříjímam ale stalo se to zdrojem radosti, hravosti a kreativity.

Pochopil jsem že vědomé ano má velice léčivou sílu. Cítil jsem vděčnost mi žena může dát takový dar abych mohl vstupovat do takových rolí. Se souhlasem je to vždy zábava a velmi léčivé.

Celé to trvalo pár měsíců a od té doby se to ve mě hodně srovnalo a začal jsem se cítit jako muž a přestal jsem odsuzovat určité chování ostatních mužů.

Nicméně stále se ozývaly ty kolektivní pocity viny..

Pochopil jsem že proto abych to uzdravil do hloubky tak také já musím jít do hloubky.

Zde mi velice pomohl Kruh souhlasu.
Uvědomil jsem si že celý život jsem dával. Ve vztazích, v prácí. A že si neumím brát. Braní ve mě opět aktivovalo pocit viny. Což bylo skvělé protože jsem s ním mohl být v kontaktu.
Cítil jsem že potřebuju pustit profesní roli kdy jsem už s léčením stínů začal pracovat a zaměřit se plně na sebe.Fascinovaly mě ty změny které to dokáže..

Možná skoro 2 roky mi to trvalo naučit se skutečně si brát, bez pocitu viny ale v hluboké intenzitě.
Musel jsem prožít ten nejhorší model mužského já jaké si dokážu představit..ale stále být milován, akceptován a léčen skrze vědomé ANO které bylo dáno této cestě.

Po té době jsem se cítil hluboce přijat sám sebou v této oblasti a to bylo zřejmě co jsem potřeboval prožít a žádná meditace by mě tam nedovedla. Dokonce ten kolektivni pocit viny nějakým způsobem utichl.

Uvědomil jsem si že pocit viny je to co nás oděluje od Jednoty.
Dokonce když Adam snědl jablko a Bůh na něj udeřil, tak dostal pocit viny..mimochodem víte co udělal? Shodil to na Evu:)
Vina je velmi spalující pocit který nedokážeme snášet. Je to pro nás velmi nepříjemná energie a proto máme tendence ji házet na někoho jiného. Obvinit někohu tam venku.

A tak jako nás vina odděluje od našeho Zdroje, tak nás odděluje jako muže a ženy.
Díky našich hlubokým kolektivním zraněním které v sobě neseme nám pocit viny brání skutečně se propojit v jednotě.
Cítit že já a můj partner jsme skutečně jedna bytost.

A tohle si myslím že je skutečná " tantra"..prožívat se ve vztahu jako jedna bytost, cítit Jednotu a nejen jednotu v bytí ale jednotu všech protikladů které jsou v naší duši. Jednotu dobra a zla, Boha i Ďábla, života a smrti.
A co se stane s pocitem viny v takové jednotě? Nebo zraněním od mužů které si ženy v sobě nesou?
Možná jsou to jen takoví průvodci k našemu srdci abychom se tam jako muži a ženy sešli a místo různých her o sílu, obviňování, her na násilníka a obět tak odložili toto vše a stali se celkem.

Je to jen hra i když silná hra. Tak proč nehrát jiné, vědomé hry které nás provedou skrze stíny do stavu Jednoty?
Jestli máte chuť tak si na minutku zavřete oči a uvědomte si že jste s vaším partnerem jedna bytost..a pokud nemáte tak se spojte se svým budoucím partnerem. Možná že když se stanete jednou bytostí na chvilku každý den tak se objeví za dveřmi brzy:)
Myšlenky na Jednotu jsou velmi harmonizující. Když myslíme na Jednotu tak je to jako když někdo sbírá kousíčky zrcadla které bylo rozbito a opět je skládá dohromady abychom mohli brzy opět vidět kdo jsme. Krásní, čistí a nevinní.



Vždy jsme byli.


Vím, že vím vše, aneb meditace o ničem.
Zamčeno

Zpět na „Vnitřní svět“