Je to tu jak na dvorečku. Myslím tím následující odpovědi některých skalních zpátečníků.
Všechny tyto pokusy jenom poukazují na nedostatečnost Newtonových pokusů, a jejich mnohdy nesmyslnou interpretaci. Nejjednoduším pokusem je si podriblovat míčem o podlahu s gravitací a popinkat stejný míč nahoru proti gravitaci při stejných výškách. Něco se dozvíte.
Kyvadlo využívá sčítaní dodaných akceleračních sil s akcelerací gravitační síly.
U dráhy s kuličkami je to trošinku jinak a do úvahy je třeba dodat časový faktor tělesa v pohybu. Hatlik, Akord a Pepan nevidí nic, než Newtonovský princip kyvadla spuštěného z nehybného bodu a končícího v nehybném bodu. S tělesy nadále akcelerovanými, kterým už byla udělena počáteční rychlost, je to všechno jinak. Toto je důvodem, proč rychlovlaky ztrácejí podstatně méně energie cestou do stejného kopce než couráky. Jsou v něm podstatně kratší dobu. Pořád dokolečka. To je ten vrtulník ve vlákně Magnetické Pístové Motory.
Absolutní courák iďa do kopečka nulovou rychlostí bude ztrácet energii, aniž by se na kopec vůbec kdy dostal.
S více třením to při ukázané rychlosti pokusu s kuličkami nemá nic moc společného. Je to zanedbatelné.
Totéž se dá vyzkoušet i na spotřebě auta. Po rovině vám sežere na stejnou vzdálenost víc, než na vlnkách se stejným konečným převýšením, při stejné průměrné rychlosti, pokud akcelerujete jenom s kopce a do kopce necháte vůz zpomalovat. Dá se to i krásně počítat právě Newtonovskou matikou.
Jestli to Hatlik kdy skutečně odzkoušel a nefungovalo to, jenom to svědčí o jeho nedůslednosti při provedení pokusu. Nicméně velice pochybuji, že si necintá pentli.
Haf haf, Slávek.
Komentář: Slavek Krepelka shrnul prakticky všechny komentáře - poo.
Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.