Mentální Ozdrava

[Gaia]

Zdravím, dávala bych pozor na to, co se může zdát jako jakýsi vnitřní hlas, či hlas shůry.
Je tu nepřeberné množství skrytých programů a možností ovlivnění. Ať už silou jedince či skupiny i technologiemi.
Dávám odkaz na jeden z dílů Stargate Atlantis - i tak to může být.
http://www.serialycz.cz/2010/05/sga-03x15/

Na určité signály nebo vjemy může být citlivá jen určitá skupina lidí nebo jiných bytostí. Není tak jednoduché rozluštit, co se vlastně děje.
vzpomínám na jednu animovanou pohádku (kdybych já si vzpomněla, jak se jmenuje) - jak se nějaký bubák snažil napadnout dva - jednoho bohatého sedláka (negativní postava) a chudého chalupníka (pozitivní postava). S bohatým to šlo jak po másle, ale s chalupníkem si neporadil - ještě dostal přes kožich. Tam se mu zahrabal, když už nevěděl co by, aby chalupníka zlobil, kožich nehřál,.. a tak dál.... Chalupník sundal kožich(i s bubákem), protože se mu zdál nejaký zatuhlý a divný a vyprášil si ho prutem. Napráskal bubákovi, schovanému v kožichu a ten už to vzdal.
Tam vítězí ten zdravě reálný a zdravě pozitivní pohled na svět.

No, a co říkáte na prográmky typu --bez práce nejsou koláče
- vím, že nic nevím,
- to se ti vrátí,
atd... další různé citáty a výroky slavných i méně slavných, které se učíme, citujeme a aniž si to uvědomujeme, tak některé žijeme.
Některé - proč jen některé? Alespoň na první pohled..

[jirik.tk]

No, a co říkáte na prográmky typu -bez práce nejsou koláče, vím, že nic nevím, to se ti vrátí, atd... další různé citáty a výroky slavných i méně slavných, které se učíme, citujeme a aniž si to uvědomujeme, tak některé žijeme.

Všechny takové prográmky (=viry) je dobré vědomě (z)rušit. Včetně těch, které se tváří pozitivně. A to jakoukoli metodou. Je to hra na celý život, protože to k nám přichází ze všech stran. Pokud se to alespoň částečně podaří, projeví se to vyšší spokojeností, častější bezpříčinnou radostí a zlepšením vztahů. Je ale dobré si to občas nechat zkontrolovat někým, kdo neví, co vlastně děláme, a umí nějakou testovací metodu. Třeba kineziologii.

[julietta]

Narazil jsem u toho na zajímavý jev. Udělal jsem první nahrávku, v dobré náladě a pevně rozhodnutý, že to je jak to chci. Druhou, kterou jsem trochu slovně přeházel a hlavně jsem si ji udělal jak v anglině, tak v češtině, jsem nahrával v momentě, kdy jsem byl v náladě poněkud ponuré, zasmušilé a pochybovačné...

slávku, tak to si mal o zabavu postarane cez vikend iste to malo svoj dovod
presne niečo podobne sa mi stalo. Nahrala som na mobil EFT prvu verziu, kde som bola taka odusevnela, ze niečo nove začínam a skúšam. V jednom mieste som zvysila tak divne hlas.
Po treningu som sa aj tak citila, nadsena, ale co mi vadilo,zvysovala som hlas, tak pre ma nezvykle. Vrezal sa mi do uší a programu.
Potom ma napadlo, že by som nahravku mohla obmeniť a tiez som to robila uz tak rozumovo, bez akehosi nedsenia, len ako do skoly ulohu. Ta sice mala nove frazy, aj na hlas som si dala pozor,ale nemala to nadsenie prvej. Takze tiez musim čakať až na naladenie , aby som nenaprogramovala, co nechcem náš hlas je nám najbližší, vnutro ho najlepsie pozna.

[Slavek Krepelka]

... Na určité signály nebo vjemy může být citlivá jen určitá skupina lidí nebo jiných bytostí. Není tak jednoduché rozluštit, co se vlastně děje. ...

Ono je to jak s internetem a jakýmikoliv knihovnami. Každý najde skoro výlučně to, co hledá. Informace stejně jako kámoše. Rozlouskat však není jednoduché nic. Jak říkával můj kdysi bos: Není to lehký, ale kdyby to bylo lehký, tak to dělá každej.

... vzpomínám na jednu animovanou pohádku (kdybych já si vzpomněla, jak se jmenuje) ...

Ruská pohádka "Dva Mrazíci"

proč jen některé? Alespoň na první pohled ...

Na to je několik způsobů. Opakování je jeden. Další je přiložení důležitosti vytvořením idolu, jako byl třeba Sokrates se svým "Vím, že nic nevím". Bible je aky takový jeden idol stejně jako třeba Ainštajn. Jde o jakýsi podvědomý a významný sloup. V momentě, kdy už je člověk naučený na takové hvězdy koukat do kopce, ať plesknou co plesknou (a nikdy nic originálního protože už Cicero věděl že: "Cokoliv řekneš řekl již někdo jiný před tebou") sppjí si nacvičená osoba výrok s jejich domělou "výškou" a hned je to v kotrbě.

S laskavým pozdravem, Slávek.

[kachna]

... Bylo mi doporučeno si nějaké změny sebe sama číst mnohokrát denně až to zabere...

Slávku, díky za tip, vypadá to slibně, na něco by to zabrat mohlo.

... hlavně nahrát si ji v tom nejlepším rozpoložení mysli. Vypadá to nesmírně důležitě.

Dobrá rada! Asi si před "natáčením" znovu poslechnu "Cestu" či přečtu Norbekova... Je až neuvěřitelné, jak dokážou nadchnout a dodat víru, že to dokážu. ( I když - brýle musím mít na čtení pořád, sakra! Už jsem je sice odbourala na normální "život", nejsem sice žádný Bystrozraký, ale jde to. U čtení se chytám jen občas a je to dost náročné. Ale nevzdám to, vím, že to musí jít.)

...Začínám mít zase radost ze života až se mi chvílema tají dech.

Tohle je nádherná zpráva! Gratuluju.
Mám poslední dobou taky pocit, že konečně žiju tak, jak bych měla, jsem spokojená, v dobré náladě... Přesto stále hledám... ale vím, že nemusím, jen chci, a to je ohromný rozdíl.
Tak ať se daří!
kachna

[kachna]

Juli, co sis nahrála na EFT?

[julietta]

Juli, co sis nahrála na EFT?

Kachni, z tejto stranky som nahrala na mobil najskor tomasov hlas. ale tam aj zahovara vysvetlovanim, takze ma to zdrzovalo.


a potom odtial som isla podla textu a nahovorila sama tak ,ako som to citila, co potrebujem odburat.
http://www.mcaris.net/novinky-a-clanky/ ... it-rychle/

zatial stale nemam klud sa tomu venovat? alebo sa sama blokujem? asi.

[kachna]

Juli, to je zajímavé. Mně by asi nahrávky nevyhovovaly, povídala jsem si u toho, co mi přišlo na mysl zrovna při tom ťukání. Tak jsem to aspoň pochopila. Jak jsem tak odkoukala z videí s Robertem Smithem, přijde chvíle, kdy není od věci svůj problém jakoby odlehčit, vložit tam nějakou legrácku - to taky pomáhá ( a nejen mně). Smích pak uvolní napětí, člověk se víc otevře...
Není to o tom, že nemáš čas, spíš se toho nějak bojíš? Učila jsem to provádět mamku, tak jsem jí radila, aby si nejprve co nejpřesněji pojmenovala ten svůj problém, pak si ho vyťukávala a cokoliv ji vytane na mysli, třeba i něco, co jakoby nesouvisí s tím problémem, ať vyťuká a pojmenuje taky. Nakonec ať nezapomene, že se nesmí moc litovat, protože když zůstane v roli oběti, bude holt oběť. Zanechala jsem ji v jejím pokoji, ráno zkontroluju ;-) Jsem zvědavá, co se jí povede. Musím ji naučit, že její problémy jsou jen její - já jí sice můžu pomoci radou, nějakým prostředkem apod. , ale pokud se nebude snažit sama, nikam se moc nepohneme.

[hanka]

.. nesmí se moc litovat, protože když zůstane v roli oběti, bude holt oběť..... její problémy jsou jen její - já jí sice můžu pomoci radou, nějakým prostředkem apod. , ale pokud se nebude snažit sama, nikam se moc nepohneme.

.. říká se, že "můžeme dovést koně k vodě, ale pít už musí on sám" ..
Hanka

[kachna]

.. říká se, že "můžeme dovést koně k vodě, ale pít už musí on sám" ..
Hanka

Hani, díky za podporu, někdy si připadám jako "nehodná" dcera, která nechce mamince vše vyřešit apod. Zpočátku jsem se o to i snažila, ale postupně jsem pochopila, že i kdybych se přetrhla, nemůžu nahradit její vlastní snažení a přístup.
Večer jsem se na mamku byla podívat - spala jako dudek s blaženým výrazem, takže bylo jasné, že se něco vyťukat podařilo. Ráno jsem se jí ptala: prý se tím až uspala, ale ráno si došla parádně na záchod (s tím má dlouholeté problémy), teda ona neřekla parádně, jen slušně, mohlo by to být prý ještě lepší.... Nevím, jak ji naučit, aby se radovala i z malých pokroků, aby pořád neviděla jen to horší...
kachna

[hanka]

.. někdy si připadám jako "nehodná" dcera, která nechce mamince vše vyřešit..

Buď v klidu, kachni, děláš pro maminku maximum a řekla bych, že se Ti práce s ní daří více, než slušně . To jen Ty jsi asi na sebe náročnější, protože bys maminku ráda viděla zdravou a šťastnou. Dost těžko asi ve svém věku změní svoji povahu, zvláště, když má svůj zaběhnutý myšlenkový stereotyp. Pro Tvoji maminku může být Tvůj nynější přístup k životu stejně daleko, jako pro nás je daleko přístup k životu takového Jaroslava Duška.. Obdivuji ho stále znovu.
Četla jsem toltécké učení také, moc se mi líbí a uznávám ho, ale přijmout ho jako svoji součást tak hluboce, jako J. Dušek, prostě nedokážu... nedozrála jsem do něho.. a tak ráda bych ..

Hanka.

[kachna]

... To jen Ty jsi asi na sebe náročnější, protože bys maminku ráda viděla zdravou a šťastnou.... Jaroslava Duška.. ... ...nedozrála jsem do něho.. a tak ráda bych ..

Hani, moc děkuji za povzbuzení, vážím si ho. Máš pravdu, že chci asi nemožné, je to pro ni nepochopitelné, ale něco jsme už vylepšily, tak musím být spokojenější.
Taky obdivuju postoj k životu Jardy Duška - stejně jako Ty bych si přála umět to taky. Ale utěšuje mě, že on už se s tím zabývá dlouho, já teprve necelý rok...Snad se tedy časem taky víc změním? Asi nejvíc se mi na něm líbí laskavost, s jakou přistupuje ke všem a všemu kolem sebe. (Dostal mě např. i tím, že nezabíjí ani komáry... ) Ráda si pouštím jeho pořady na dobrou noc - pokaždé tam objevím zase něco nového, je mi při nich dobře...někdy teda i usnu.
Ale jak říká Petr Chobot : proboha, jen si nikoho nezbošťovat! To je to nejhorší, co může člověk udělat. (Petra si velmi vážím, dělá pro dobro nemálo!)
kachna

[hanka]

Díky, Kachničko, také si Petra Chobota vážím
Musím se ještě podělit o tento "antirozhovor" .. . i takto se může vést rozhovor se zajímavými lidmi ... ...

[kachna]

.. . i takto se může vést rozhovor se zajímavými lidmi ...

Jo, to je neuvěřitelný

[Slavek Krepelka]

Ani nevím, do kterého přesně vlákna tohle napsat, ale nejvíc toho patří sem. HCl injekce jsem přestal po jedenáctém dni, že jsem si pro modřiny neviděl na rukou kam píchnout, (teď už jsou fajn) a do zadku jsem se denně trápit nehodlal. Čurinu piju, ale zdaleka ne všechnu a tím tak nějak veškeré mé momentální chemo-biologické léčení skončilo před cca deseti dny. Nicméně boule na zápěstí, co se mi vyronila před cca 6 nedělema a o které jsem se rozhodl, že bude do konce července, přesněji do druhého srpna pryč, snad do převčerejška pomalinku rostla a hlavně tvrdla a aj ně pořád ruka poněkud bolela od lokte dolů. Pře-převčírem to vypadalo jak kdybych měl pod kůží na kloubu trnku. Niméně za posledních pár dnů se velice zmenšila. Ještě je patrná, ani ne pětina toho, co byla převčírem.

Samozřejmě nejde o žádný vědecký důkaz a cosi přesně opakovatelného. Na druhé straně jde boule do kelu a na čas, což považuji za podstatně důležitější než všechny vědecké důkazy. Podle mého soudu ta událost potvrzuje Norbekova a další, že člověk má sebrat odvahu a dát tělu nějaké poněkud realistické ultimátum, do kdy se s něčím má vypořádat. To jsem na to ani moc průběžně nemyslel, jenom počáteční "příkaz" (několik dnů opakovaný) byl dost pečlivý a pak sem tam náhodné připomenutí, možná 2 - 3 týdně, především pak když do mne žena opět zahučela jak meluzína, ať s tím snad jdu k odborníkům.

Jinak mně taky prakticky přestaly škubat nohy. Sem tam někdy to ještě zacítím a sem tam mi poněkud připoztuhnou lejtka a poněkud otečou nohy od kotníku dolů. ale stane se to čím dál řidšeji. Abych byl upřimný, přesto jak moc si vážím několika chemobiologických pomůcek v případě nouze, už na tomhle hrubém, fyzickém léčení příliš nelpím. Čím dál tím víc shledávám, že pokud si uděláme v hlavě pořádek a s ním i citový a eventuelně se naučíme sebe sama poslouchat, začnou se dít zajímavé věci a to v náš veliký prospěch. Člověk se musí vymanit z pozice oběti a dostat se do pozice pána svého vlastního dalšího žití, ať již jeho zájmy a očekávané výsledky do budoucnosti momentálně nevyznívají příliš realisticky. Pokud na tom, či onom člověk trvá a něco pro to udělá, ony se ty předpokládané surealismy do reality dohrabou.

S laskavým pozdravem, Slávek.