Aktuálně: Probíhá přechod na novou verzi fóra. Postupně bude upravován vzhled a funkčnost fóra. Nahlaste prosím nalezené chyby...

Prostor

Filosofie přírodních jevů.
Odpovědět
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3248 poděkování

Re: re Re: re helium

Příspěvek od Slavek Krepelka »

huhu píše:Náš problém Slávku je, že si potřebujeme pořád na něco sáhnout. Jak to nejde uchopt, jsme v koncích.
Nazdar Huhu, ono to není až tak docela. Specielně i Ty máš podle mne velice reálnou šanci se nikoliv bez toho poznání ošahání se obejít, ale také si vylovit z různých povídání fakta a z nich si vyvodit i informaci o tom neošahatelném. Velice hezky jsi například začal někde tady o elektronu :lol:

:laugh: Jak jsem to napsal, napadla mne analogie mezi elektronem a tím sloním strusem o něco výše.

Sloní trus je jaksi soušástí slona, dokud se slon nevyprázdní. Dokonce ani nesmrdí, nicméně nejde o dlouhodoubou součást slona i když toho v sobě má dost celý život a také nejde o integrální součást slona, i když je trus pro slonovu existenci životně důležitý. Slon ho nepapá, ve slonovi vzniká a přetrvává zároveň dočasně i permanentně. Pro nezaujatého pozorovatele je tedy i elektron něco jiného v materiálu než vně materiálu, poněkud jinak se pozorovateli projevuje a má i jiný tvar, nemluvě o funkci uvnitř i vně. Že to vypadá jako hromádka venku, řekněme elektron v bublinové komoře, ještě neznamená, že to tak vypadá i ve střevě, tedy třeba v mědi a že jde o jedno a totéž ve slonovi a v lasičce a že ho materiál integrálně netvoří jako svou integrální, nebo ne zcela integrální součást atd. No a vidíš, vědec nám úspěšně, alespoň většině nakuká, že jde o jedno a totéž, venku i vně, v kterémkoliv materiálu za kterýchkoliv podmíneik a že ani nezáleží čím se co živí, alespoň u toho elektronu atd. že elektron je elektron je elektron atd s konstantním nábojem 1 ev, i když podle nich má tím vyšší energi, čím je dále od jádra v jakémsi orbitu, který je už dávno prokázán býti nesmyslem. Ti nejvíce zabednění pak jsou schopni dokonce tvrdit, že elektron je bod energie bez dimenzí, protože s ním takto lze podle nich kalkulovat ve výpočtech. Stejně tak nám tihle kašpaři plácaj do tváře a hlavně uší blbosti jako že hmota, v tomto případě atomové částice, se skládájá ze všeho co vytřískaj z karambolů v urychlovačích. Nutně z toho lítají i ta sloní ho... rozdrobená na jejich složky a ty složky na jejich složky a taky třeba poněkud připečená a tudíž pozměněná :laugh:

Ahoj, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3248 poděkování

Re: poota

Příspěvek od Slavek Krepelka »

kykyrida píše: Např. energie z atomu v podstatě vzniká "třením" - neutron předá svou kinetickou energii jádru (štěpení), které se rozpadá na dva fragmenty. Fragmenty jádra jsou brzděny ("třou" se o okolní atomová jádra) za vzniku ohromného množství tepelné energie. Přímější způsob přeměny hmoty v energii, kromě anihilace, zatím neexistuje. Einsteinův vztah vychází z přeměny hmoty na energii i z klidových hmotností částic, takže se dá plně aplikovat jen v souvislosti s anihilací. Atomová bomba uvolnila
jen nepatrný zlomek energie skrytého potenciálu, protože získaná energie byla vyprodukována zcela jinými mechanismy ("třením"). Martine11, zde vidíš, že, cituji "z čeho je ta energie", asi ve smyslu z čeho se skládá, není přesné.
:shock: Takže podle tebe Kykyrido jeden neutron, který nastartuje nukleární štěpení řetězové reakce, má dostatek energie na to, aby mechanicky rozmlátil dost velkou část nukleární nálože a přitom způsobil dostatek hicu třením dalších neutronů atd. takového charakteru, že to vydá za stovky megatun TNT. V podstatě nám chceš nakukat, že buďto je energie toho prvního neutronu ekvivalentní energii atomového výbuchu bez ohledu na množství rozštěpeného materiálu, nebo že volná energie je za principem nukleárního výbuchu, či snad ještě je nějaký jiný princip o kterém se s potěšením dozvím. To nám snad ty srandisto taky ještě vysvětli, jak je to s tou energií "nukleárního tření" u vodíkovky, tedy u horké fúze a popřípadě i u studené. Už se na to těším. Snad na to ale založ nové vlákno, něco jako "V říši skřítků". Tady je to o prostoru. Einsteinem se radši neoháněj, On měl přeci jenom při vší mé neúctě k němu podstatně rozumější porozumění, ce se při tom štěpení děje. Navíc se na vývoji atomovky nepodílel, nepustili ho k tomu.

Čau.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3248 poděkování

Re: atom

Příspěvek od Slavek Krepelka »

kykyrida píše:Nevidím ve svých zjednodušených formulacích žádnou chybu,
No právě :roll:


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Schneider
Starší člen
Příspěvky: 158
Registrován: pon 19 říj 2009 9:08
Bydliště: ZA PRACHÁRNOU 43, jIHLAVA
Kontaktovat uživatele:

Re: re helium

Příspěvek od Schneider »

Jen malá poznámečka: Na stvoření hmoty jakékoliv formy se spotřebuje daleko více energie než té, kterou by pak vlastnila. Navíc k tomu musí být i stvořitel.Jinak bychom si vyráběli zlato ve velkém. Při diskuzi je třeba mít na paměti, že cca 80% viditelné hmoty ve Vesmíru je plazmou. Pro ní platí trochu jiná pravidla než pro hmotu v nižších skupenstvích.
Co se týče kavitací, nejspíše jsou různého typu. Většinou však souvisí s elektřinou, s vířivými proudy. Jak snad každý ví veškeré kovové potrubí v zemi má ochranu proti proděravění vířivými proudy připevněným vodivým, většinou měděným, drátem, tak aby el. odpor v celé délce potrubí byl co nejnižší. El. napětí vzniká i při rychlém proudění plynu nebo lopatek turbiny a je také původcem procesu kavitací povrchů komet, které se projeví jako ohony z odpařené hmoty.
Ke galaxiím: Většina galaxií, ta naše je přímo vzorová, má v centru rotující černou díru a její disk je orientován rovnoběžně s jejím rovníkem. Takže jde o cosi jako setrvačník. Pro mne je největší záhadou, které fyzikální rozhodují o orientaci jejího disku v prostoru. Těžko lze věřit, že jde o náhody.
K vakuu: Pokud kdo chce diskutovat o vakuu musí definovat, které má na mysli. Diskuze o jablkách a hruškách dohromady nemá smysl, jde jen o matení pojmů.

JSCH


JSCH
Schneider
Starší člen
Příspěvky: 158
Registrován: pon 19 říj 2009 9:08
Bydliště: ZA PRACHÁRNOU 43, jIHLAVA
Kontaktovat uživatele:

Re: poota

Příspěvek od Schneider »

S první větou naprosto souhlasím. Čas je pro hmotu jako cukr pro cukrovou vatu. Je neoddělitelný. Vše je o pohybu a energii probíhající v čase.
Takže čas = kmit a jemu příslušné množství energie.
Jak praví klasik E= mc2, E = Kinetická energie.
JSCH


JSCH
Schneider
Starší člen
Příspěvky: 158
Registrován: pon 19 říj 2009 9:08
Bydliště: ZA PRACHÁRNOU 43, jIHLAVA
Kontaktovat uživatele:

Re: rehelium

Příspěvek od Schneider »

Rád bych zveřejnil texty, které jsem napsal Pro Spaceballa.

Nejde o to, že bych se chtěl vytahovat, na to nikdy mít nebudu, ale snad by se mohla rozvinout diskuze o prostoru. byl bych rád kdyby mohly být součástí setkání , kterého se ze zdravotních důvodů nemohu zúčastnit
Ahoj Sebe !

A/ Část odpovědi Petra Kulhánka. Toho nemůžeš neznat. Země provrtaná skrz naskrz II 29.09.2011

Dotaz: Dobrý den. Přečetl jsem si Vaši odpoveď na dotaz "Země provrtaná skrz na skrz". Podle jakého vzorce se gravitace ke středu Zeměkoule mění? A ještě prosím doplňující dotaz. Jak by vypadala závislost gravitace na poloměru dutého tělesa jehož veškerá hmota je koncentrovaná v jeho slupce? Padaly by předměty umístěné na vnitřním plášti duté koule do jejího středu? Díky za odpověď. (Nechanický)

Kde druhé části dotazu: Pokud bychom uvažovali jen gravitační působení mezi předmětem a hmotnou slupkou, tak kdekoliv uvnitř této slupky by výsledná síla na předmět byla nulová, tj. v oblasti této dutiny by se hmotný bod pohyboval jen kvůli setrvačnosti. A byl-li by někam do dutiny "umístěn", zůstal by v klidu. Je to podobné, jako když uvnitř nabité kulové plochy je nulová elektrická intenzita.
(Michal Kloc)

Já: Toto by mělo platit i pro ČD! Jde o to, že hmota s nějakou rychlostí a hybností dostane pod HU tak čím blíže horizontu události snad lineárně s délkou její dráhy, je brzděna a její pohyb by měl být ovlivněn okolní hmotou uvnitř ČD. Těžiště ČD by mělo být v čase proměnně exentrické- Tedy HU by neměl být ideálně tvarově statický. Měl by kmitat. I když by tyto kmity byly zanedbatelně, teď si vymýšlím, třeba 20cm, stačila by tato rozmazanost HU k tomu, aby se na něm děly podivuhodné děje. To co si umím představit je, že by i vně HU získala hmota rotaci a rotovala by rychlostí podobnou uvnitř ČD. To by mělo způsobit skutečné, nikoliv jen relativní, zpomalení pádu hmoty do ČD. Tento jev by byl jedním zdrojů energie pro galaxii. To by mělo být v souladu s níže uvedeným citátem F. Karolyházyho.
Neber to jako, že jsem si vymyslel novou teorii. Prostě mi v tom něco nesedí a neumím se rozhodnout jak to s gravitací uvnitř ČD je. Je jasné, že je nejvyšší na HU protože k ní přispívá veškerá hmotnost ČD. Nevím stále je-li v ní spíš zima anebo vedro. Z rotační ČD tryskají na pólech jety záření do vzdálenosti bratru 200 sv.let. A ty, jak jsem se dopídil, mají za následek existenci obrovských bublin. Viz příloha. Proč stále melu o ČD? Protože jde o fundamentální objekty ve Vesmíru. Mají nepochybně spojitost s historií samotného počátku Vesmíru. Škoda, že nejsme schopni

Skrytá energie: Vakuum v kvantové teorii je netriviální dynamický systém, ve kterém se neustále kreují a anihilují páry virtuálních částic a antičástic. Tyto páry způsobují známé jevy, jako je polarizace vakua, Lambův posuv spektrálních čar i další. Energie vakua je nenulová a mohla souviset například s inflačními fázemi Vesmíru v jeho počátcích. Vakuová energie se s expanzí nezmenšuje, zůstává konstantní (je dána hustotou virtuálních párů v objemové jednotce). Dlouho se také spekuluje o tom, že právě nenulová hodnota vakuové energie by mohla způsobit nenulovost kosmologické konstanty v relativistické teorii gravitace. To ve svém důsledku vede k nerovnoměrné expanzi Vesmíru a možnosti zrychlování expanze. Obdobné odchylky od linearity v Hubbleově vztahu se skutečně pozorovaly, když se zpřesnilo měření vzdáleností pomocí standardních svíček - supernov typu Ia. Proměřen byl velký soubor těchto supernov, nejvzdálenější byla supernova 1997ff. Existují dva soubory nezávislých měření (A.G. Riess - 1998, S. Perlmutter - 1999), ze kterých vyplývá, že dnešní Vesmír se zdá být velmi slabě podkritický a kosmologická konstanta přispívá hodnotou až 70 % k celkové hmotě-energii Vesmíru. Občas se hovoří o energii způsobující zrychlování expanze jako o temné energii, temných silách či jako o odpudivé gravitaci. S největší pravděpodobností jde ale skutečně o vakuovou energii virtuálních částic.
viz také: skrytá hmota
zdroj: Petr Kulhánek

Já: ///S největší pravděpodobností jde ale skutečně o vakuovou energii virtuálních částic.///
Ano přesně tak si to myslím a dodávám: Fyzikální (špinavé vakuum) se svými virtuálkami a kvantovými fluktuacemi vyplňuje veškerý prostor Všehomíra, nikoliv jediného Vesmíru. Všude je přítomna jeho energie, všude je časoprostor, všude platí nám známá pravidla hry bez ohledu jde-li o kvantovku, strunovku ( pokud jsou pravdivá) anebo relativku. To jediné není v rozporu se zdravým rozumem. Zdá se, že se v nějakém čase kdysi někdo zbláznil a asi díky nákaze je dost těch kteří touto nemocí trpí dodnes. Předpoklad, že před tím než vzniklo něco byla prázdnota či pustota je tak dobrý akorát pro slepičí či ženskou lineární logiku. Uznávám, že u žen existují vzácné vyjímky. Ty nelze než ctít.

B/ Karolyhazy, Gravitation and Quantum Mechanics of Macroscopic Objects, Nuovo Cimento, XLII A, N 2, 390 (1966) . Shrnutí autora: "Problém redukce vlnové funkce v kvantové teorii je pojednán z nového pohledu. Za prvé propojením Heisenbergových relací neurčitosti s gravitací, bude odvozena kvantitativní limita ostrosti struktur prostoročasu. Za druhé, výsledky neurčitosti prostoročasových struktur jsou použity v rovnici pro šíření kvantově mechanických vlnových amplitud. Výsledkem teorie je skutečnost, že iniciální čistá vlnová funkce se obecně vyvíjí v čase směrem ke smíšenému stavu. Čistá vlnová funkce trvá pouze tak dlouho, pokud odpovídá dostatečně malé neurčitosti polohy, kterékoli masivní části zkoumaného systému. Obdržíme tak kvantitativní relace mezi hmotností a maximem koherentní neurčitosti v centru hmotnosti vlnové funkce tělesa."
Já: Viz níže v bodě C.
---------------------------------------------------------------------- 28,5 Citace Seb.

//Reliktni zárřni tento predpoklad potvrzuje - jeho mapa - jeho nehomogenita. Rovnez neprostor, ktery sice nejsi schopen akceptovat , ma logicky predpoklad - rozpinani vesmiru. Pozor, rozpinani vesmiru neni jen nejake vzdalovani planet ci galaxii. Rozpinanim vesmiru rozumej rozpinani prostoru in-nature, to znamena, ze se rozpina prostor a to je prave to, co v kontextu nechapes. S prostorem se rozpina vse, aniz bychom cokoliv pozorovali - treba roh tve mistnosti je kazdou vterinu o neco dale v rozmerech mensich, nez je Planckova delka. I metr, kterym si zmeris vzdalenost k onomu rohu se rozpina a proto nameris vzdy stejnou hodnotu.//
Já: /// I metr, kterym si zmeris vzdalenost k onomu rohu se rozpina a proto nameris vzdy stejnou hodnotu. /// Nesmysl, pokud by to byl pravda musely by se zvětšovat vzdálenosti i v mikru mezi částicemi a uvnitř nich, nepochybně by to znamenalo během života Vesmíru, proměnnou rychlost světla a hustotu kvantových fluktuací, protože by šlo jen v podstatě o stále se zvětšující měřítko téhož. Jestliže by toto rozpínání bylo lineární, tak současný metr je cca třinástkrát delší než by byl jednu miliardu let po Velkém třesku. To by také znamenalo, že galaxie stejně stará ve srovnání se současnou, jí podobnou, by se měla jevit v dalekohledu třnástkrát menší. Asi by to byl dobrý způsob jak určovat jejich stáří. A tehdejší nanočástice by byly dnes třinástkrát větší. Ve skutečnu tato závislost není lineární a závisí na lokální velikosti gravitace v daném prostoru.
Mohl tehdejší 13x menší nanofoton vlastnit stejné množství energie jako současný ?
Ne nadarmo posledním problémem teorie všeho je gravitace. Podle mne je její koncentrace v prostoru není nekonečná, a jako rychlost světla má svou nepřekročitelnou hranici své hustoty. Co se týče relativity musí být určité časové období po VT, kdy nebylo co relatizovat, kdy neurčitosti byly tak velké, že nebylo co měřit a srovnávat něco s něčím. V té době šlo možná o sedmé skupenství hmoty. Totéž se týká času. Čas byl dokonale rozmazán. Takže tak přesné časy jako 10 na mínus23s mi připadají krajně podezřelé. Časoprostor a relativita Vesmíru nemohly existovat díky vysoké neurčitosti, už v počátku VT. Výron energie při vzniku Vesmíru tedy musel nastat v časoprostoru jiné entity, entity, které říkám Všehomír. Vakuum s jeho kvantovými fluktuacemi vlastní Všehomír a Vesmír v něm existuje stejně jako každá jiná částice, my nebo kupy galaxiií. Jedině takový předpoklad je rozumný.
Pokud má vakuum kinetickou energii a díky ní v něm dochází ke kvantovým fluktuacím pak musí být zachován všem známá závislost, že F= mc2, tedy, že pokud vlastní svou energii a probíhají v něm prostoročasové děje musí být hmotné !!! Přes to nejede vlak. Viz též poslední věta P. Kulhánka.
,5 Citace Seb.
// Strunarsky experiment s bozskou castici nikdy nebude uspesny - jsou to vyhozene penize jak rikaji vedecke spicky a ja sdilim rovnez tento nazor bez jakehokoliv ovlivneni. Proste casoprostor je casoprostor tvoreny casem a prostorem nebo prostorem a casem. Tyto dve slozky nelze oddelovat z nejakych subjektivnich pohnutek a nelze to kvantovat jak se samo nabizi - vse je daleko jednodussi nez jak by se zdalo a ze nezname pricinu, neni to katastrofa.//
Já: Co skutečně nejde oddělit je čas, energie, prostor a nikdy nekončící změny kinetické energie v jimi tvořeném časoprostoru.
---------------------------------------------------------------

. D/ Září 15, 2008

Kvantová mechanika

Několik základních rozdílů, v čem se liší zákony kvantové mechaniky (mikrosvěta) od zákonů našeho konvenčního světa (makrosvěta):

Diskrétní hladiny některých dynamických proměnných (například energie, moment hybnosti …) – v dané situaci můžeme naměřit jen určité hodnoty u sledované veličiny a žádné jiné. V makrosvětě jsou narozdíl od mikrosvěta měřené hodnoty spojité.
Dualismus vln a částic – objekty mikrosvěta se mohou chovat jako vlny i jako částice.
Nekomutativnost aktu měření – při měření hodnot dvou dynamických proměnných (například polohy a rychlosti) může výsledek záležet na pořadí provedení měření. Akt měření totiž ovlivňuje stav systému, po měření se systém obecně nachází v jiném stavu než před měřením.
Relace neurčitosti – zvýšení přesnosti měření jedné dynamické proměnné v některých případech sníží přesnost měření jiné dynamické proměnné. Tato měření se navzájem ovlivňují a jsou nekomutativní.
Nedeterminismus kvantové teorie – dva experimenty připravené za stejných podmínek mohou dopadnout různě. Při provedení mnoha pokusů zjistíme, že výsledky mají pravděpodobnostní charakter. Jsme tedy schopni předpovědět jen s jakou pravděpodobností naměříme ten či onen možný jev, nikoliv který jev konkrétně nastane.

Já: Několik Schneiderových minimalizmů - 1. Vše je rozdílné. 2. Vše je nepřesné, vše má tolerance. ( To vyplývá z výše uvedených posledních dvou vět). 3. Vše je cyklicky proměnné ( Jsem přesvědčen, že se cokoliv i každá částice v jím příslušném čase neustále obnovují. Důsledkem toho je jejich dualita. Obnova fotonů se děje ve směru pohybu ve vakuu. Snad proto je jejich rychlost kanstantní a velikostně omezena.

--------------------------------------------------------------------------------

E/ Citát z textu Specielní teorie relativity - Mgr. Rostislav Szeruba, 2004

// Tento nezpochybnil vantovou teorii, jak doufali autoři EPR experimentu, ale naopak ukázal, že je na obě částice potřeba pohlížet pohlížet jako na jediný objekt, i když jsou třeba vzdáleny miliony kilometrů. O tři desetiletí později John Bell odvodil teorém založeném na tomto pokusu , který ukázal , že koncepce skutečnosti skládající se z oddělených částí pospojovaných lokélními spojeními je nekompatibilní s kvantovou teorií. Bellův teorém ukázal, že vesmír je zásadně vnitřně spjatý, vnitřně závislý a nerozděitelný. ( Červená, protože s tím bezvýhradně souhlasím.) //
Já: Tak vida co všechno vakuum umí.

-------------------------------------------------------------------------------------

F/ Poznámka k k další větě v textu:

// Podle kvantové fyziky je výběr konkrétní historie objektu dán okamžikem, kdy je uskutečněno pozorování. // To teda aby částice měly oči a navzájem se pozorovaly a nebyly jen pouhým v prostoru vakua se vzájemně prolínajícím vlněním. Vážně. Z výroku také plyne, že naprostá většina, až na pár těch laboratorních pokusných částic, se nalézá ve stavu vlnové funkce. Tedy s pravděpodobnostní množinou všech možných historií, z nichž interagují jen některé v jednom ,teď,.
Dál je zmínka o problému Schroningerovy, kočky,. Můj názor: Vadnost pokusu vidím v tom, že je předem známo, že kočka uvnitř skutečně je. Proč se někdo nezeptá jestli uvnitř kočka je a nebo není. Vždyť pravděpodobnost, že ano je vyšší než projít půlmetrovou zdí. Nebudu to rozvádět, takovýto laboratorní pokus není adekvátní skutečné realitě. Vždyť ta kočka nemusí být zastřelena, její smrt může způsobit infarkt či totální dehydratace anebo zemře smutkem. Takže může být klidně mrtvá dřív než dojde k výstřelu. Jediné co lze s jistotou lze říci, je pravdivost na době kdy dojde k výroku. Po jisté době je jisté, že kočká je mrtvá a výrok ,mrtvá, bude zcela pradivý. A to nemluvím o entropii, díky ní podléhá změnám veškerá hmota uvnitř, včetně bedny do níž byla kočka schována. A končím.
-------------------------------------------------------------------------------

Druhý díl.

Poznámky k teorii ničeho od J. Barowa
Str. 104:
AA /
Cit. // Vesmír je výsledkem kvantověmechanického jevu. Jev si musíme vyložit tak, že se protuneloval odnikud// Přesně jak jsi mi napsal i Ty. Jenže u Tebe jsem si myslel, že je to chyták. A von asi není anebo jó. Zdá se, že jich je víc co na mne strojí fintu. Na takový výrok to chce skutečně dobře vyždímaný mozek propitý flaškou rumu. Neber to osobně, ale ve střízlivosti si vůbec nelze něco takového představit, natož napsat.
K citátu:
¨ a/ Je otázkou, zda pozorované mikrotunelážní jevy jsou projevem prosaku budoucnosti do současnosti. Jak jsem už psal, respektuji-li relatívku, jde aspoń podle schemátka červí díry, o zkratku v současnosti. Na obou stranách je současnost!!!!
b/ Vůbec neexistuje případ pozorování takového jevu v makroměřítku. Takže Mariánská zjevení mají rozhodně nesrovnatelně vyšší míru pravděpodobnosti, o Ufonech ani nemluvě.
c/ Aby z ,prázdnoty, se vynořilo tak obrovské množství energie s neskutečně přesnými okrajovými počátečními podmínkami pro náš Vesmír, jen jednou jedinkrát za věčnost může mít jen jedno vysvětlení, i dnes je třeba být zadobře s církví, Vše muselo být/bylo stvořeno. Kým, no přece Velkým architektem, stvořitelem. To si žádá tak vysoké IQ, že obyčejné jednoduché logické myšlenky je pro něj mimo hranici vnímání, anebo velkou míru dogmatické servility.
d/ Zuřím při slově ,prázdnota, jak může být věcí!!! bez prostoru a času ve fyzikálním slova smyslu?
e/ Jestli, přez všechno, došlo z něj k tuneláží, tak odkud? Jakou má asi prázdno velikost?Že by,prázdno, vlastnilo ve svém neprostorovém lůně nějakou superčernou prostoročasově neprostorovou díru, zásobník energie,z něhož by byla tuneláží exportována do bodu vzniku Vesmíru? Nejde jen o energii, ale také o recept jak z ní stvořit Vesmír. To jsou pitomosti, co! A největší je ta, že by musel musl být stvořen tvůrcem, který by jej naplňoval energií, jako mateřským mlékem, tak dlouho až by ji bylo dost na stvoření světa a pak ji poslal tunelem, na který ani Čech nemá, kamsi jinam v neprostoru!!!, aby vznikl vesmír s jeho časoprostorem, fyzikálními vlastnostmi a relativkou zvláště, vakuem s fluktuacemi, kvanty energie a pod., unikátní a jediný k jeho věčnému bytí.
f/ Takže toto tvrzení pokládám za stejně geniální jako pokusy dokázat existenci/neexistenxci éteru strháváním fotonů při otáčení zeměkoule, M-M experimenty anebo průkazem nefunkčnosti aerolaigtu tím, že ho strčím do vákua. Pokud vakuum má strukturu, tak je pro takové děje přirozeným prostředím a všechny pozorované fyz. děje se odehrávají v něm. I když v trubce LHC je skoro absolutní vakuum jeho kvantové fluktuace z něj nikdo nevyžene a tedy je přítomno i se svou fyzickou strukturou a je mi fuk jde-li o éter či o cokoliv jiného. Pokus se děje za standartních fyzikálních podmínek ve Vesmíru za kterých nelze dokázat, že vakuum žádnou vnitřní strukturu nemá. Je to stejný formální nesmysl jako když Cantor prokazoval existenci nekonečen nekonečny.
g/ Vážně: Můj návrh neexistence prázdnoty je stejnou spekulací jako její existence. Nechám na Tobě, co je rozumnější.
Proč komplikovat život těm, kdo chtějí pomocí studia fyziky přijít vesmíru na kloub vymýváním jejích mozků od zbytků rozumného logického myšlení.
( Poznámka: Dnes jsem se díval na parlament a před očima jsem měl svět fyziky. Stejný blázinec.)
h/ K tomu, ale i k dalšínu textu: Proč to, co je jednoduché a věrohodné je ignorováno a a nevěrohodné složité je upřednosťováno? Jakoby Occamova břitva byla použitelná jen na likvidaci matematických nekonečen.
BB/
Druhy vakua:
//Vakuum chápeme jako vzduchoprázdno. Nic, které je mezi stěnami termosky, ve vesmíru, pod vývěvou či pod obalem oblíbené potraviny... Fyzici se díky pokrokům na poli částicové fyziky za posledních 30 let na vakuum začali dívat zcela jinak. Výzkum vakua neustále pokračuje, a čím víc o něm víme, tím složitěji i zajímavěji vypadá.
Podle moderních částicových teorií je vakuum fyzikálním objektem; může být nabité energií a existovat v různých stavech. O těchto stavech se hovoří jako o různých vakuích. Druhy elementárních částic, jejich hmotnosti a interakce jsou určeny podložním vakuem. Vztah mezi částicemi a vakuem je podobný vztahu mezi zvukovými vlnami a materiálem, jímž se šíří. Typy vln a rychlosti jejich pohybu se mění v závislosti na použitých materiálech.
My žijeme ve vakuu s nejnižší možnou energií, v pravém vakuu. Fyzici nasbírali hodně poznatků o částicích obývajících tento druh vakua i o silách, jež mezi nimi působí. Například silná jaderná síla váže protony a neutrony do atomových jader; elektromagnetická síla drží elektrony na jejich drahách kolem atomových jader a slabá jaderná síla je zodpovědná za interakce lehoučkých částic zvaných neutrina. Jak už jejich jména napovídají, jsou tyto tři druhy interakcí od přírody různě silné. Elektromagnetická interakce je středně silná, silná nejsilnější a slabá nejslabší.
Vlastnosti elementárních částic se mohou od sebe lišit v závislosti na typu vakua. Nevíme, kolik vakuí celkem existuje, ale podle částicové fyziky kromě našeho pravého vakua nejspíše existují nejméně dvě další, symetričtější. Prvním z nich je elektroslabé vakuum, v němž elektromagnetická a slabá interakce jsou stejně silné a projevují se jako součásti jediné sjednocené síly. V tomto vakuu mají elektrony nulovou hmotnost a nelze je odlišit od neutrin. Narážejí do sebe rychlostí světla a je nemožné, aby se staly součástí atomů. Není divu, že v tomto typu vakua nežijeme.
Dalším druhem vakua je vakuum velkého sjednocení, vakuum, v němž jsou sjednoceny tři částicové interakce. V tomto vysoce symetrickém stavu jsou neutrina, elektrony i vzájemně zaměnitelné. Zatímco elektroslabé vakuum docela jistě existuje, existence vakua velkého sjednocení je spornější. Částicové teorie, z nichž jeho existence plyne, jsou z teoretického hlediska přitažlivé, ale týkají se extrémně vysokých energií a jejich důkazy jsou zatím nedostačující a nepřímé.
Každý krychlový centimetr elektroslabého vakua nese obrovskou energii, díky Einsteinovu principu ekvivalence hmoty a energie tedy i velkou hmotnost. Hmotnostní hustota elektroslabého vakua je 10 na 19 tun na krychlový centimetr. Hmotnostní hustota vakua velkého sjednocení je ještě vyšší, a to 10 na 48 t. Netřeba říkat, že tato vakua jsme v laboratořích nikdy nepřipravili: byly by k tomu potřeba energie daleko přesahující schopnosti současných technologií.
Ve srovnání s těmito enormně vysokými čísly je energie normálního pravého vakua nepatrná. Celá léta jsme si mysleli, že je přesně nulová, ale poslední pozorování ukazují, že naše vakuum má malou kladnou energii, což odpovídá hmotnosti tří vodíkových atomů na krychlový metr.
Vysokoenergetickým vakuím se začalo říkat "falešná", jelikož na rozdíl od toho našeho jsou nestabilní. Ve zlomku sekundy, se falešné vakuum rozpadá a
mění se ve vakuum pravé a nadbytečná energie se uvolňuje v podobě záplavy částic.
Podle knihy: Alex Vilenkin: Mnoho světů v jednom.//
Citát je z této knihy. Můžeš říci, že je nepřesný anebo dokonce nepravdivý. Pokud ano, tak proč a v čem, protože v poslední větě je ukryta, pro mně dlší záhada.
Proč vakuum svou přebytečnou energií anebo lépe přebytečná energie vakua umí produkovat virtuálky, které jsou adekvátní reálným částicím. Kdo ho to naučil? Proč jeho energie má nejen takovou schopnost ale i paměť? Jestli by výskyt kvantových fluktuací byl chaotický, proč si každou chvíli nevytváří vakuum částice jaké jeho energii zrovna napadnou, vždyť je to jedno vznikají-li současně. Se svým antipodem tak fluktuace může mít třeba podobu trpaslíka a antitrpaslíka. Oba anihilují a jako špína znovu zašpiní vakuum. Příznávám, že jsem ještě na vlastní oči žádnou fluktuaci neviděl, takže můžu být obětí mystifikace. Je-li to však pravda pak mé ,komické, otázky mají svou relevanci a je třeba je brát vážně. Ještě k trpaslíkovi. Těžko lze jej stvořit čirou náhodou.
Ten kdo tvoří musí znát možnosti a vzory pro různé velikosti energií. Tyto informace musí být, kde jinde, součástí vlastnosti vakua. Bez nějaké jeho vnitřní srtuktury, která je nositelem informace a výrobce částnc i fluktuací, by k něčemu takovému nemohlo docházet. Pokud by tedy vakuum skutečně neumělo bylo by skutečnou nicotou. A my se neměli o čem bavit.

CC/ Opět J. Barow
Obrázek 3.4.- vznik vesmíru z bodu singularity. Někdy žasnu o jakých nesmyslech je mnoho jinak velmi chytrých hlav ochotno uvažovat. Singularita nemá reálného smyslu. Heisenbergův princip neurčitosti musí přece fungovat vždy, všude a bez výjimek. S ohledem na tento princip má vznik Vesmíru z jednoho bodu nesmysl o entropii ani nemluvě.
Daleko větší pravděpodobnost a pravdivost má tvrzení, že vznikl ve větším prostoru simultánně a diferencovaně s nepatrnými čas. rozdíly. To má za následek zcela nepatrnou poč. drsnost prostoru jeho vzniku a nenulovou poč. entropii. Jaký je čas. rozdíl mezi 10na-26 a 10na-23 sekundy? Přesto to rozdíl je!!.
Viz schema vesmíru s družicí COBE, pokud si jej představím prostorově. Nešlo ani tak o expanzi, ale spíše o prostorový výron energie, který mohl vzniknout nahromaděním vnitřní energie vakua do takové míry, že jeho fluktuace z části zcela neanihilovaly díky zmíněné prostorové počáteční drsnosti!!.
Proč je viditelné hmoty tak zatraceně málo a proč jsou si reálné a virtuální částice podobné? Je evidentní, že jediným majitelem veškeré energie, včetně všech forem částic, záření a pod. je vakuum. To co je okolo nás i v nás jsou pouhé metamorfózy jeho bytí.
A abych Ti udělal radost, pak by se VT skutečně mohl podobat výbuchu ohňostrojové rakety. Nejlépe mé oblíbené hvízdavé kouli.
Nejen princip pravděpodobnosti, ale i další pravidla hry nemohou platit až od někdy, ale už od samého počátku. I když mnohé v pasivním stavu.
To se týká i entropie. Pokud by jeho počátek byl z bodu, musel by existovat stav počáteční nulové entropie. Takový stav je nemožný. Vždy musí existovat rozdílnosti jakkoliv nanomrňavé. Tedy i totální chaos musí mít svou nanomrňavou míru entropie.
To je, podle mne, silný argument pro poč. drsnost Vesmíru. To je schopno, znovu zdůrazňuji, zajistit svými fluktuacemi pouze fyzikální vákuum schopnostmi své vnitřní gemetrické struktury a principy jejího chování. Jejím projevem je bezpochyb i symetričnost. Třeba má relativka vysvětlení pro zakroucení prostoročasu virtuálních částic do formy spirálové keltské brože. ( S ).
Vše je ovšem mnohem složitější a má hlava přiznává, že se stále více cítím jako F. Kafka na pověstném jeho úřadě. Stojím na chodbě se spousty dveří a za nimi je spousta množin fyzikálních entit. Vím s jistou, že si nikdy neudělám homogenní holistockou detailní představu o vnitřní podstatě hmoty a jejím celkovém chování. Dnes jsem se díval na interakce.Jako bych otevřel jedny z dveří. Hned jsem je zase zavřel. Neutrína,nautralína a jakési mionová pidineutralína.......... Kdo se v tom má vyznat. Vždyť jen výše uvedený citát //Každý krychlový centimetr elektroslabého vakua nese obrovskou energii, díky Einsteinovu principu ekvivalence hmoty a energie tedy i velkou hmotnost. Hmotnostní hustota elektroslabého vakua je 10 na 19 tun na krychlový centimetr. Hmotnostní hustota vakua velkého sjednocení je ještě vyšší, a to 10 na 48 t. Netřeba říkat, že tato vakua jsme v laboratořích nikdy nepřipravili: byly by k tomu potřeba energie daleko přesahující schopnosti současných technologií.// je záhadou záhad. Zejména za přítomnosti prázdnoty. Jak může mít zjevivší se neprostorový bod v neprostoru mít tak děsnou hmotnost?
DD/ Všichni očekávají, že v LHC se zjistí jak to při VT bylo. Jenže to by v jeho trubkách musela být skutečná (zase nesmysl ) nicota. Při tom není ani techncky možné aby v nich bylo čisté vakuum. Vždyť, mimo zejména elektromagnetické pole jím prochází nepřetržitě miliardy neutrin. Takže podmínky pokusu jsou diametrálně odlišné od dogmatické doktríny vzniku Vesmíru z prázdnoty.
EE/ Po 101prvé. Může mít prázdnota nějaké hranice, něčeho s něčím, když je ničím?
Poznámka:
K duhové teorii. Myslel jsem si, že by tě to mohlo zajímat. Její podstatou je, že s působením gravitace mezi částicemi pro její nepatrnost se neuvažuje. Ovšem v případě velmi vysoké gravitace ( třeba 10 na 48 tun ) ji už nelze zanedbat. Tato teorie přináší matematický aparát, který prokazuje důsledky, které z tohoto faktu vyplývají. Jedním z nich je vyšší rychlost světla.
JSCH


JSCH
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3248 poděkování

Re: Prostor

Příspěvek od Slavek Krepelka »

Jenom k té gravitaci,

Dvě závaží spuštěná do stejné cca kilometrové šachty s "metrovým" odstupem ocelového drátu u ústí šachty se směrem dolů měřitelně rozestupují. Dvě závaží spuštěná každě do jedné cca kilometrové šachty, které jsou vzájemně spojené rovnou slojí (v jednom cca km hloubky) s daným odstupem u vstupů ocelového drátu u ústí šachet se směrem dolů měřitelně (a přepočítáno) rozestupují více, než v prvním případě. Toto jsou výsledeky praktických pokusů.

Snad Ti to pomůže si v hlavě porovnat, co to je za nesmysl, že těleso uzavřené v dutině kulového dutého tělesa by se pohybovalo pouze setrvačností, a jak z textu někoho, koho tu cituješ vyplývá, bez vlivu pozice vzhledem ke stěně dutého tělesa. Toto by platilo pouze, pokud by těleso v dutině zaujímalo pouze středovou vzdálenost vzhledem ke kulové slupce, jenže pak by se nesmělo pohybovat.

Ahoj, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Schneider
Starší člen
Příspěvky: 158
Registrován: pon 19 říj 2009 9:08
Bydliště: ZA PRACHÁRNOU 43, jIHLAVA
Kontaktovat uživatele:

Re: Prostor

Příspěvek od Schneider »

Ahoj Slávku!
Jsem rád, že jsi se ozval. O pokusu se závažími nic nevím. Uvítal bych více podrobností. Z textu je zřejmé, že v tom nemám příliš jasno. Byl bych rád, kdyby texty odstartovaly diskuzi.
Každý předmět by měl i vně v prostoru Vesmíru padat směrem k pro něj nejvyšší gravitaci.
Víc mě nenapadá. Zdraví JSCH


JSCH
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2416 poděkování

Re: Prostor

Příspěvek od poota »

Jak se ukázalo, téma "Prostor" je skutečně široké, takže se nám větví do více podtémat, navíc s četnými bočními výhony. Proto jej bylo lze jen poskrovnu uhrabat, zbavit nejhoršího plevele a zpřehlednit odstraněním zbytečných citací. Další úpravy by jen narušovaly kontinuitu tohoto docela zajímavého, i když na čtení a chápání dost "výživného" vlákna. Čištěním pak vznikla zdejší Offtopicárna. Přeji příjemné procházení - poo.


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2416 poděkování

Anihilace

Příspěvek od poota »

Anihilace je docela zajímavá otázka a rovnou se přiznávám, že mě stále ještě dráždí všeobecně uznávaný názor, že k ní dochází nutně a neodvratně vždycky, když se setká hmota a antihmotou - výsledkem má být zmizení obou účastnic a jejich přeměna na energii.
Líbějí odpustit, ale mám problém pochopit, proč by třeba elektron musel anihilovat, pokud se někde setká s pozitronem?!
Jo, oba mají opačnou polaritu, takže se budou nejspíš přitahovat - ale takových protichůdně polarizovaných částic je mnohem víc a dokážou společně koexistovat aniž by se musely navzájem zničit.
Vědové tvrdí, že ve Vesmíru se antihmota vůbec nevyskytuje, protože se už veškerá vyanihilovala a to co je kolem nás je jenom z hmoty, protože té bylo na začátku víc. Jestli tedy žádná antihmota není, tak je taky docela snadno možné, že ani nikdy nebyla a je to jenom další "špek" našich vykutálených vědátorů - že si umějí vymyslet podařené "kramle do hlavy" je o nich už dávno známé.
Takže mě zajímá, jestli je nějaký rozumný důvod pro existenci antihmoty, a taky jestli musí nutně s hmotou anihilovat.
Vysvětlení preferuji natolik jednoduché, abych ho mohl pochopit i já :lol:

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3248 poděkování

Re: Anihilace

Příspěvek od Slavek Krepelka »

poota píše:Anihilace je docela zajímavá otázka ....
Zamyslel bych se nad otázkou, kde se bere v elektrické jiskře a oblouku světlo (a teplo) a taky bych se zamyslel nad záhadou kovalentní valence. Jinými slovy, vědisté si vymejšlej pitomosti, které, ať skládáš jak skládáš, nejdou dohromady a tak si vymejšlej další pitomosti, kterejma se ty kousky snaží slepit. Jde o hnilobu od samých základů a :ptrain: z :ptrain: pojde. V tomto případě se vyznamenal Feynman, i když jeho náhled na "anihilací" positronu a elektronu je ještě relativně spolknutelný. Nicméně nejde o anihilaci, ale o transformaci jednoho druhu (jedné kvality) energetické (i prostorově strukturální) částicové formy na druh a formu jinou. Termín "anihilace" (zničení) je zatraceně zavádějící ničemnost. To už bychom mohli taky tvrdit, že mechanická energie produkovaná motorem je anihilována (zničena) řekněme alternátorem, načež z něj leze elektrika.

S laskavým pozdravem, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2416 poděkování

Re: Prostor

Příspěvek od poota »

Nějak nám usnulo tohle kolbiště rozličného a roztodivného teoretizování, což?
Právě prošlé prázdniny strávené mimo civilizaci s e-čtečkou vyprodukovaly několik drobných kamínků, které míním postupně vhodit do těchto stojatých vod abych vyprovokoval alespoň nějaké zavlnění.

Doznávám, že většinou se jedná o produkty střetnutí s teorií strun v nějakých jejích variantách, s níž někdy mám tendenci rezonovat a jindy zase naopak - Brian Greene je docela dobré čtení. Dostanu se postupně k různému, ale raději postupně a po jednom.

Takže na začátek něco, co mě dost překvapilo a rozhodně ne nepříjemně.
Pokud na strunách opravdu něco je, a doufám že by mohlo být, tak se vynořil snad docela reálný způsob získávání energie přímo z principu hmoty.
Zkusím ho nastínit co nejjednodušeji a bez celkem zbytečně detailního teoretizování.
Struny "pracují" současně ve dvou energetických módech. V každém tomto módu závisí energie struny zjednodušeně řečeno na velikosti rozměru té struny. Což vypadá docela rozumně a je to celkem snadno pochopitelné.
Zajímavé to ovšem začíná být tím, že u těch módů je to přesně obráceně, takže když se struna "zmenší", tak zatímco v prvním módu stoupne její energie dejme tomu na dvojnásobek, tak v tom druhém současně klesne na polovinu. Pokud se struna naopak "zvětší", tak je to přesně naopak - jestliže v prvním módu klesne energie na polovinu, tak v tom druhém stoupne na dvojnásobek.
Takhle to na pohled vypadá, jako že "no a co má být"? Na jedné straně něco přibyde a na druhé zase ubyde, takže jsme zase tam, co jsme byli.
Jenomže to je právě jenom zdání!
Zkusíme si to spočítat na nějakých libovolných jednotkách - lidi mají nejraději peníze, tak třeba na korunách. Kdo má raději dolary nebo rubly, tak ať si to počítá v nich.
První mód je "A" a druhý "B" a pro začátek mají každý rovnou tisícovku:
A 1 000 + B 1 000 = C 2 000
"C" je kolik mají oba dohromady, tedy celkový kapitál. Strunu zmenšíme na polovinu:
A 2 000 + B 500 = C 2 500
Jak je vidět, "vydělali" jsme na zmenšování pět stováků :D
Takže zkusíme, jestli je na zvětšování náhodou "neproděláme" a zvětšíme strunu na dvojnásobek:
A 500 + B 2 000 = C 2 500
Život je krásný, zase pět stováků doma :D
Takže je úplně jedno, jestli zmenšujeme a nebo zvětšujeme, vždycky se na tom vydělá!
Když to tak hezky funguje, tak si zkusíme strunu zvětšit třeba desetkrát:
A 100 + B 10 000 = C 10 100
Paráda!
Takže pokud to všechno takhle funguje i ve skutečnosti, tak jakákoli změna rozměru strun znamená energetický zisk!
Rozměr strun bude nejspíš záviset na prostoru, ve kterém ty struny jsou. "Zhuštěním" prostoru se struny zmenší, "zředěním" naopak zvětší. Vědové to vyjadřují jako "zakřivování prostoru", ale mně to připadá nedosti výstižné a obtížně představitelné. Na tom "zahušťování" je mi velice sympatické, že pokud část prostoru "zahustíme", tak současně okolní prostor "zřeďujeme", takže jsou to vlastně "dvě mouchy jednou ranou".
Takže první problém je jak ten prostor zahušťovat.
Nejsem si tím zcela jist, ale mám dojem, že by to mělo být možné rotací. Jistou indicií jsou třeba tlakové výše a níže, které jsou vždycky spojené s rotací atmosféry. Kdyby při tom nedocházelo k lokální změně hustoty, tak by se musel nutně tlak vzduchu v celé atmosféře okamžitě vyrovnat, pokud by vůbec vzniknul.
Druhý problém je jak tímto způsobem vytvořený přebytek energie odebrat. Což záleží hlavně na tom, jak se vůbec projevuje - tepelně, kineticky, elektricky?

Takže to je "kamínek" na dnešní den :D

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2416 poděkování

Re: Prostor

Příspěvek od poota »

Takže jak vidno, tenhle kamínek stojaté vody nerozvířil :(
Přitom praktický pokus s nepříliš dokonalým "přístrojem" již naznačil, že tato myšlenka nemusí být vůbec zcestná, ba co víc - vypadá to tak, že touto cestou by snad mohlo být reálným přímé získávání elektřiny.
Ovšem nepředbíhejmež, protože na začátku cesty nelze vytušit, kam asi povede - i když už teď je jisté, že bude dlouhá.

Zdravím - poota


Dr.Ont Geront Senilisimus/GeroDront/DeGe
lajos
Zasloužilý člen
Příspěvky: 2442
Registrován: pát 25 lis 2005 14:32
Bydliště: Liberec
Dal: 470 poděkování
Dostal: 212 poděkování

Re: Prostor

Příspěvek od lajos »

Asi jsem to tady nesledoval důsledně který praktický pokus s nepříliš dokonalým "přístrojem" jsi měl na mysli-kde mi to uteklo.
Je to pár dní co byl pořad na prima-zoom o stavbě hmoty atom až pí mezon a ještě dále-jsem čuměl co vše mi utíká a pak naznačili že by to mohlo vše plavat ještě na teorii strun, která může mít x ůrovní (13 nebo 17?) nebo rozměrů.
Tento TV kanál bych navrhl na nobelovku za to co tam vše dávají nebo nám zpřístupňujou od egypta až k hitlerovy atd..


Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3248 poděkování

Re: Prostor

Příspěvek od Slavek Krepelka »

poota píše:... První mód je "A" a druhý "B" a pro začátek mají každý rovnou tisícovku:
A 1 000 + B 1 000 = C 2 000
"C" je kolik mají oba dohromady, tedy celkový kapitál. Strunu zmenšíme na polovinu:
A 2 000 + B 500 = C 2 500
Jak je vidět, "vydělali" jsme na zmenšování pět stováků :D ......
Hmmm. A zabývá se to legrační schéma tím, kolik je třeba vynaložit energie na zmenšování a zvětšování té matematické struny?

S laskavým pozdravem, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Odpovědět

Zpět na „Universum“