ESP a Silvova metoda

Filosofie přírodních jevů.
Odpovědět
morse59
Starší člen
Příspěvky: 157
Registrován: čtv 22 úno 2007 19:32
Bydliště: hradec králové
Dostal: 5 poděkování

anonymní

Příspěvek od morse59 »

Zdravím Vás. Jestliže díky Silvově metodě,nebo třeba meditačním technikám a vůbec duchovní prací získám nějaké výhody,jako lepší paměť, kreativitu,nebo nějakou jinou dovednost,kterou použiju pro sebe a neškodím jiným,tak je to v pořádku. Na cestě,tedy opravdové cestě každý dostává určité schopnosti nebo dary chcete li, jako upozornění,že jde správně a zároveň je to něco jako test co s tím bude provádět. Dokonce i takové použití jako psal Poota je v pořádku,třeba už jen proto,aby dotyčný byl motivován a dostal jakýsi důkaz,že tyto "věci" fungují. Ostatně každý se musí nějak k tomuto postavit a sám rozhodnout podle svého svědomí,které je v konečné fázi velice korektní ale přísný soudce. Ahoj


Návštěvník

re:poota

Příspěvek od Návštěvník »

poota píše:Souhlasím s Anonymním, že je tady "ten, který drží metr", často jsem se již o něm zmínil jako o Vyšší Inteligenci. Té plně důvěřuji a respektuji její rozhodnutí. Jestliže něco chci, požádám ji o to a pokud je to možné, tedy mi to dopřeje. Jestliže je moje žádost nesplnitelná, nevhodná nebo nepřiměřená, nedostanu nic a navíc mě třeba i pokárá. V každém případě však poděkuji, protože je to forma jakéhosi tříbení či výchovy.
Ano,lepší vysvětlující dodatek jsi nemohl ke svému úsměvnému příběhu
o snídani dopsat.Je to prosté a od srdce.To je nevděčný úděl učitelů, že se musí až do krajnosti namáhat, aby si jeho slova nemohl nikdo vyložit
nepatřičně, když už se rozhodnou otevřít "hubu" :good


Návštěvník

morse59

Příspěvek od Návštěvník »

morse59 píše:Na cestě,tedy opravdové cestě- každý dostává určité schopnosti nebo dary chcete li, jako upozornění,že jde správně a zároveň je to něco jako test co s tím bude provádět.
velice trefně řečeno..............
..
morse59 píše:Ostatně každý se musí nějak k tomuto postavit a sám rozhodnout podle svého svědomí,které je v konečné fázi velice korektní ale přísný soudce.
Nelze než souhlasit-velmi přesné


Návštěvník

poota

Příspěvek od Návštěvník »

poota píše:Máme.li možnost výběru, vždycky si vybereme to lepší. Manželku, auto, sedadlo, kedlubnu, doktora atd. Jestliže musíme vzít to, co je právě na řadě, nejde o výběr. Samozřejmě kedlubnu vybíráme podle jiných kritérií než manželku, ale vždycky chceme tu lepší. Samozřejmě jsou případy, kdy cena stoupá s kvalitou, takže pak je pro nás "lepší" to, co je pro nás optimální.
Využiji odskoku od ryze technických postupů ke konverzaci v širším smyslu a ještě u ní na moment zůstanu.
Řekl jsi, že hledáš štěstí.Moje zkušenost je, že je to velmi podivná věc.Dostavuje se v nečekaných chvílích
často v paradoxních situacích .Není výsledkem pečlivé volby...
Neumím si představit,že bych si volil manželku podle jiného kriteria než je láska a bezprostřední
lidská blízkost.Nemusí být nejlepší volbou-kvůli té své první jsem utekl z domova, žil občas i na ulici,
skripta nosil přes rameno v kletru a rodiče mě vyrazili z domova.
A přesto platily slova sv.Františka z Assisi-Co je dokonalá radost-/to je chvíle, když promrzlý a hladový zatlučete na bránu
kláštera a bratři vás vyhodí na mráz-to je dokonalá radost./
Na promoci/s průměrem státnic 1.0 /jsem rodičům jako pozvánku poslal pohlednici.
Sklepní , suterení byt 1.0 s vlastnmoručně postaveným patrem bylo moje království
a mizerný plat mi nevadil-těšila práce kterou jsem ani za práci nepovažoval.
Hledal jsem Boha-ne zlepšení životních podmínek, a život šel přesně jak písničce od Nohavici.
Opravdový přátelé byly víc než trocha peněz.
Po revoluci se "zlepšili podmínky"-prostorný byt, peníze ,ale také zmizela blízkost člověka,
který mě dlouhá léta provázel v té zvnějšku krkolomné cestě životem.
Takže moje zkušenost je, že štěstí není součtem podmínek a rozhodnutí,
je to možná soulad se svým osudem a se sebou samým...
A některá rozhodnutí máme asi v téhle hře života udělat sami za sebe, i s rizikem že se seknem a nechodit za režisérem o radu..

pouhý názor...


Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Anonymní

Příspěvek od poota »

Hledané štěstí samozřejmě nebylo míněno ve smyslu "klika" případně i odkudsi, ale jako pocit štěstí a spokojenosti, k němuž každý směřujeme tak, jak nejlépe umíme. Neodolal jsem ovšem pokušení použít místo jedné věty jediné slovo, čímž došlo k jisté drobné nepřesnosti. V konečném efektu jsem ovšem rád, že jsem se jí dopustil, i když leckdo by si mohl myslet, že to bylo pouhou náhodou. Ale náhoda neexistuje, jak jsem již druhdy psal.
Vlastně i ty sám, jak vidno, jednáš v dané chvíli co nejlépe. Leckdy nám ovšem čas ukáže, že jiná volba mohla být snad lepší, a někdy dokonce i to, že lepší by bývala kterákoli jiná volba. Pokud jde jen o nás samotné, nesmež si plně následky svých činů, jsem pro. Pokud jsou ve hře i jiní a dokonce blízcí, mám za to, že situace je trochu jiná a tehdy bych zbytečné riziko přece jen rád alespoň trochu snížil.
Zmiňoval jsem mimo jiné i věštbu I-ting - tou se v období jedné dynastie řídily osudy celé říše jako nejvyšším rozhodovacím orgánem. Historici se o této době zmiňují jako o období plném překvapivých a nelogických zvratů v zahraniční politice, které však vždy přinesly říši užitek a rozkvět. Věčná škoda, že se to neujalo všeobecně!


Návštěvník

ESP

Příspěvek od Návštěvník »

Člověk žije v psychologické vrstvě,skutečný svět je jednoduchý.
Zjistil jsem svou recesí v mládí,že když člověk nevybalí v neděli
večer kletr a trochu si ten vysokohorský výlet protáhne,nic
se nestane.Nic dramatického.Ale protože je disidentem
svého života-může tu podivně složitou strukturu která
je pouze v myslích lidí -nikoli v prostředí samotném- podrobit
kritickému zkoumání.Zajistit si jednoduše existenci
v této civilizaci je snadné,takže ten příběh pokračoval:
Po půlroce spaní po mejdanech a atelierech svých
přátel fotografů a malířů-Nastoupil na brigádu v létě o zkouškovém,
vydělal sumu za kterou si pronajal atelierový prostor
na tři roky-v něm vybalil spolu se snou "skoroženou"hromady knih-od theosofie po středověkou mystiku a vydal se na dobrodružnou
pouť za poznáním..zatímco jeho spolužáci pili dál pivo v králíkárně
-na koleji Strahov.,chodil do kostela na staré město a vnímal ticho.
Nikdo nám neříká-musíš sledovat
tento seriál, hlídat dolarový kurs,koupit nový model
vozu střední třídy každé tři roky,pohybovat se ve
"společnosti"-to není život sám.To je ta vrstva
hry, která je tak proměnná,jako počasí.proto tu
vždycky bude co dělat, oč se snažit,když se člověk
ráno vzbudí.Ale současně je tu tatáž polní cesta
už pět století-,tamhleten lesík století,ta hromádka srovnaných cihel
kterou nazýváme domem se liší jen tvarem a talíř barvou.A pro
vodu aktuálně nechodíme ke studni.
Když přeneseme pozornost k tomu, co se nemění od
té nekonečně měnivé vrstvy obsažené hlavně v našich myslích
Máme tu zase ten jednoduchý svět starých mystiků.
A ten příběh dál pokračoval.
Seděl na poutním místě,díval se na lidi modlící se
na křížové cestě, vnímal tu atmosféru a přemítal.
Záviděl jim tu jednoduchou neotřesitelnou víru ve
které nebyl vychován,měl pochybnosti moderního
člověka.A současně v hlavě tajemné verše
Sv.Jana od Kříže,i slova opata z Hochheimu.
Přisedl si k němu na mez 80 -ti letý stařec, díval
se spolu s ním a bez pozdravu se jednoduše optal.
Proč hledáte.
Mlčel-nevěděl co říct.Nevím-svět zčerná když toho nechám.
Myslíte že unesete pravdu?
Ano vyhrknul-
Ne takovou jakou by ji lidé chtěli mít, ale takovou jaká
opravdu je?
Ano vyhrknul bez rozmýšlení.
Oči starého muže osleply-i když s ním dál mluvil.
Jeho vědomí prozkoumávalo každý záhyb jeho nitra.
Pak mu pod nos strčil kostnatý ukazovák a řekl pět slov.
Když si uvědomil, že je to první krok "Cesty"-roztřásl se
jako osika...dobrodružství opravdu začalo....


Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Cesta k ESP

Příspěvek od poota »

Příkladem "prstíčků" jsem vlastně předvedl fungování spouštěče určitého programu, v tomto případě ovšem mimořádně zdařilého a "širokorozsahového". Na stejném principu si můžeme vytvářet i svoje osobní programy, určené k řešení jednoho konkrétního problému. Tedy co program, to problém a to nejspíš takový, na který potřebujeme působit opakovaně a dlouhodobě. Aby nebylo nutné na každý takový problém několikrát denně myslet a působit na něj pokaždé znovu "ručně", můžeme vytvořit program tak, aby se spouštěl zcela automaticky nějakou činností, kterou stejně vykonáváme, nejlépe několikrát denně. Takováto činnost tedy potom působí jako spouštěč, to znamená, že pokaždé, když ji vykonáme, nastartuje se přiřazený program. Jako spouštěč může fungovat prakticky cokoli, třeba obracení stránek při čtení, otevírání dveří, zavírání dveří, stisk kliky, rozsvěcení či zhasínání světla, stisk určité klávesy (třeba Enter), sešlápnutí brzdy, řazení, přidání plynu - prostě fantazii se meze nekladou. Důležité je ovšem to, abychom jednou činností startovali pouze jeden program. Průchod dveřmi tak může spustit třeba šest programů. První je stisknutí kliky, druhé otevření dveří, třetí pohyb nad prahem a současně čtvrté průchod mezi futry, páté uvolnění kliky, šesté zavření dveří - pokud při zavírání dveří opět stiskneme kliku, zopakují se ještě první a pátý program. Pro lepší zapamatování "obsazených" spouštěčů je vhodné, abychom měli nějakou asociaci mezi spouštěčem a programem. Jestliže například programujeme postupné zlepšování funkce prostaty, je vhodným spouštěčem splachování na záchodě, které s prostatou nejen souvisí, ale navíc i vyvolává představu správně fungující prostaty, tedy něco jako náš cíl.
Zapamatování spouštěčů je důležité pouze proto, abychom měli pro každý spouštěč pouze jeden program. Pro samotnou funkci programu již není důležité, zda si spouštěč a program pamatujeme nebo ne - po naprogramování již program pracuje zcela nezávisle na našem vědomí nebo vůli; jeho spouštěč jej spustí vždy, kdykoli vykonáme danou činnost, a to až do té doby, než program zrušíme, tedy "odprogramujeme". Programujeme-li tak, aby daný program dosáhl určitého stavu a tento stav nadále pouze udržoval, nemusíme se již o něj vůbec starat a ani jej rušit, takže běží stále a to až do konce našich dní.
Při programování je dobré mít o řešeném problému dostatek vědomostí, abychom naprogramovali skutečně to, co chceme a nikoli to, co se domníváme, že chceme. Pravidlo "Formuluj přesně!" se vyplatí dodržovat obzvláště důsledně. Pokud si, dejme tomu chceme zlepšit zrak, nedosáhneme kýženého výsledku touto prostou formulací, protože není jasné, co to je "lepší zrak". Pro zjednodušení můžeme hovořit o čtyřech vadách zraku, na tento příklad to stačí. Tedy krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatizmus a vetchozrakost. Krátkozrakost - čím jsou předměty vzdálenější, tím jsou rozmazanější, korekce je zmenšovacími skly. Dalekozrakost - rozmazanější jsou předměty bližší, korekce zvětšovacími skly. Astigmatizmus - naše oční čočky jsou oválně klenuté, takže svítící body vidíme jako čárky, které mohou být i skloněné, korekce oválně klenutými čočkami, orientovanými kolmo na sklon našich čárek. Vetchozrakost je zeslábnutí svalů, které zaostřují na blízké předměty, takže se projevuje podobně jako dalekozrakost, korekce zvětšovacími čočkami - brýle na čtení.
Navzájem se vylučují pouze krátkozrakost a dalekozrakost, obojí se ovšem může kombinovat s astigmatizmem a ke všem vadám se dříve či později přidruží vetchozrakost. Při napravování těchto problémů je důležité, zda nosíme brýle či nikoli. Bez brýlí se snažíme vadu úplně odstranit, což se nám v kratším nebo delším čase více či méně podaří. Pokud nosíme brýle, a nejsou bifokální, je vhodné beze zbytku odstraňovat pouze vetchozrakost. Nápravou ostatních vad bychom docílili hlavně toho, že bychom přes brýle viděli stále hůře a museli si pořizovat nové, což by se nejspíš muselo ještě několikrát opakovat, než bychom je mohli odložit natrvalo. Proto je vhodnější a také snazší, smířit se s brýlemi a korigovat svou vadu tak, abychom přes ně viděli stále stejně dobře, tedy aby se nám vidění přes ně nezhoršovalo.
Obdobným způsobem postupuje i v ostatních případech. Důležité přitom není jen to, čeho bychom chtěli docílit, ale také to, zda jsme přesvědčeni, že toho docílit můžeme. Rozhodně nemá smysl programovat něco, o čem pochybujeme. Takže zase příště - poota


Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Cesta k ESP

Příspěvek od poota »

Výbornou a jednoduchou technikou, kterou jsem zmínil jen letmo, a která se používá daleko méně, než by si zasloužila, je Ano-Ne, což je výběr ze dvou možností. Někomu řekne více binární strom, jinému pravidlo "vždycky máme dvě možnosti". Použijeme "prstíčky" a položíme otázku tak, abychom měli výběr pouze mezi dvěma možnostmi. Pokud je náš problém složitější, musíme si ho pro řešení touto metodou rozdělit do několika kroků tak, aby se každý skládal pouze ze dvou možností. Je dost běžné, že správné řešení nás napadne již při rozkládání daného problému na jednotlivé "vrstvy". Při formulování otázky se snažíme o co nejjednodušší a zcela jednoznačnou formulaci otázky ve stylu nalevo nebo napravo, teď nebo později, vlak nebo autobus, modrá nebo bílá ap. Po položení otázky je nutné "vyčistit mysl", to znamená z mysli odstranit všechno, co s touto otázkou sebeméně souvisí. Vypadá to jednoduše, ale snad dobře to ilustruje jedna židovská.
Chudý žid: Bože, koupil jsem si los a nutně potřebuji vyhrát první cenu, uděláš to pro mě? Udělám, proč bych neudělal. Ale musíš pro to udělat něco i ty, chceš? Udělám, udělám cokoli. Kolikrát sis za poslední dva roky vzpomněl na ledního medvěda? Ani jednou. Výborně, když na něj tedy dokážeš nemyslet ještě dvě minuty, jsi bohatý muž. Po pár vteřinách se žid rozběhl, aby ještě stihnul prodat ten los.
Když dokončíme vyčištění mysli, vrátíme pozornost ke své otázce a první z obou možností, která se nám vynoří, je správná odpověď. U techniky Ano-Ne je potřeba si uvědomit, že se většinou pokoušíme, alespoň částečně, získat informace o budoucnosti a tímto způsobem embargo na ně s tichým souhlasem Vyšší Inteligence vlastně obcházíme. Proto není vhodné, zajímat se o to, proč je daná volba lepší. Pokud nám vyjde autobus, jedeme autobusem a nestaráme se o to, jestli je to výhodnější jen proto, že by vlak měl jenom zpoždění, a nebo proto, že na trať spadne most. Do toho nám nic není, ostatně i kdybychom se něco snažili vyzvědět, stejně nám to nebude nic platné - narazíme jen na mlčenlivou zeď a případný projev nevole Vyšší Inteligence.
Další zajímavou technikou, která se také používá daleko méně, než by si zasloužila, je vybarvování vzpomínek. Nejedná se o překlep, má to být opravdu doplňování barev, i když výstižnější by asi bylo cizelování. Každá naše vzpomínka na cokoli je záznam pouze toho, co si uvědomujeme, co upoutalo naši pozornost. Je to ovšem jenom nepatrný zlomek toho, co jsme ve skutečnosti viděli nebo slyšeli. Vypadá to jako bychom byli nedokonalí, ale ve skutečnosti se jedná o velice užitečný filtr, který dbá na to, abychom ukládali pouze informace, které pro nás mají nějakou cenu. Přijímáme tedy informace všechny, ovšem ty se skladují v jakémsi bufferu, kde jsou tříděny a filtrovány. Toto třídění je zcela automatické a na naší vůli nezávislé, a zpracovává průběžně zcela plynulý tok. Zpracování informace trvá zhruba dvě minuty, pak se přesouvá výstup do krátkodobé paměti. Pokud je plynulý průběh bufferem narušen prioritní informací, může být obsah bufferu smazán bez přesunu do paměti. Je tedy poměrně běžné, že havarující řidič si není schopen vzpomenout na to, co bylo těsně před havárií. Ostatně není třeba hned tak drastický příklad, každému z nás se stává naprosto běžně, že chceme něco udělat nebo říct, a zapomeneme co to bylo, když nám někdo něco začne říkat. Případně se vydáme něco udělat, a než tam dojdeme, tak už nevíme, co to bylo. S pocitem vlastní nedokonalosti se to pak snažíme svádět na nějaké těžko zapamatovatelné choroby nebo osoby cizozemského původu, a přitom se jedná o naprosto běžnou fyziologickou záležitost. Zapamatujte si to dobře, je to naprosto normální! A jako prémie malá rada - v takových případech velmi často pomůže vrátit se zpátky na místo, na kterém jste si to ještě pamatovali a během pár vteřin se vám to tam zase vybaví.
A teď tedy zase k tomu cizelování. Jako účastníku nějakého děje se nám zaznamená část toho, co jsme si uvědomovali a to se nám uloží do našeho záznamu v Informačním Poli. Způsob záznamu se prezentuje jako holografický, ale spíš bude ještě propracovanější. Holografický záznam, tedy hologram se dá přirovnat k diapozitivu, ale na rozdíl od něj se z něj obraz promítá dvěma různoběžnými paprsky a je trojrozměrný. Pokud odstřihneme polovinu diapozitivu, dostaneme projekcí pouze odpovídající polovinu obrázku. Nebudu zabíhat do podrobností proč tomu tak je, na hologramu prostě není prostým neozbrojeným zrakem žádný obrázek patrný, ale pokud ho polovinu odstřihneme nebo zakryjeme, bude promítnutý obraz zase celý, jenom už nebude tak jasný, zřetelný a může postrádat i některé detaily. Odkrýváme-li zacloněné části hologramu, obraz se zvolna vrací k původní kvalitě. Protože "vybledlá" vzpomínka je částí kdysi celého hologramu, můžeme rekonstrukcí chybějících částí dostat opět původní obraz. Procházíme tedy celou vzpomínkou, pochopitelně v hladině Alfa, jako bychom si ji promítali. Použijeme zpomalené i zpětné projekce, obraz můžeme i zastavit a podívat se "za okraje plátna", tedy tam, kam jsme se při záznamu zrovna nedívali. Naše smysly toho totiž zaznamenaly daleko víc, než prošlo naší myslí. Můžeme se tedy podívat, co se právě odehrávalo v daném okamžiku třeba za našimi zády. A nebo také v sousední místnosti. Zvolna se dostáváme k tomu, že tento okamžik jsme neprožívali sami, ale současně i několik dalších lidí, že tedy na danou událost existuje více záznamů, které byly filtrovány a uloženy myslí několika dalších osob. Napojením naší mysli přes danou událost a danou lokalitu s obrazy v jejich záznamech je možné do našeho záznamu doplnit správné chybějící body pro přesnější obraz. Nevytváříme přitom nic nového, takže se jedná pouze o běžnou vizualizaci. Náš vlastní záznam před rekonstrukcí by se dal přirovnat k dosti hrubé mozaice s občas vypadanými kaménky. Touto technikou je možné chybějící kaménky zasadit zpátky a setřít prach pro vyjasnění barev. Tím je obnovena naše vlastní vzpomínka do původní podoby. Pokračujeme-li dále tím, že díky nevědomé části našeho záznamu a cizím záznamům dělíme svoje hrubé kamínky na stále menší a menší kamínky, dostáváme svou vlastní "vzpomínku" mnohem ostřejší, barevnější a úplnější, než jsme ji kdy měli. To, že nemůžeme dostat jiný než správný obraz, je dáno tím, že v jakékoli části hologramu je vlastně celý obraz a dodání každého dalšího bodu tento obraz, opět celý, jenom "vylepšuje", podobně, jako mnohanásobná expozice téměř čirého negativu dá obraz vzdálené nádherně vybarvené mlhoviny.
Tak zas příště - poota


Návštěvník

ESP

Příspěvek od Návštěvník »

Pokud mám opotřebovaný" motor" v autě, mohu použít kvalitnější "syntetický olej"
s vhodným "aditivem" a mohu mu tak ještě načas "prodloužit život"....
Jednoho dne však přesto nastane moment, kdy pokračování v cestě tímto vozem již nebude možné.
Než tato chvíle nastane, jeví se nejvýš racionálním všimnout si faktu,
že v tomto autě jedu a používám ho jako dopravní prostředek.Pokud včas nezjistím či nerozpoznám proč v něm sedím,
kam jedu,možná mi nebude příjemný moment, až budu muset nečekaně a náhle vystoupit.Budu moci jít dál alespoň pěšky?
Kdo ví..Možná však paradoxně, že tu vůbec nikdo necestuje,že žádné auto nikam nejede...to je třeba podrobit kritickému zkoumání a hledání a zjistit pravý stav věcí dříve, než z ev. auta bude nevyhnutelně nepoužitelný šrot....

To, co zde sleduje Poota je rozvíjením a modifikací obsahu.
/dejme tomu ,že přímo řazená převodovka se vymění za hi-tech selespeed.
Není to však samo o sobě procesem rozpoznání ev. podstaty pohybu,ev. prostředku i cíle pohybu, i ev.identity řidiče.
A neřeší to ani fakt většinou nevyhnutelné "destrukce" uvažovaného dopravního prostředku./ :D


habana

kniha týkající se...

Příspěvek od habana »

nazdárek lidi,
při své pouti netem jsem narazil na knihu od MUDr. Tatiany Roška (raději příjmení neskloňuji, kdovíjak by to dopadlo).
koukněte na to tady: http://www.kosmas.cz/knihy/124891/lecive-obrazy-vedomi/
Protože se touto oblastí tak trochu také zabývám, tak jsem si knížku objednal.
Pánové, je to v podstatě velice důkladně propracovaná Silvova metoda a ten kdo Silvovku dělal podle manuálu, tak vidí, že MUDr. Roška se s tím moc nepárala a mnoho výrazů je převzato přímo z něj. Místy je manuál Silvovky opravdu poznat.
Jinak ale vřele doporučuji ! podle mne je to ideální studijní literatura pro sebevzdělání bez absolovování Silvovky s profi podporou.
Nahradíte tak sobě vám chybějící manuál a to myslím daleko kvalitnějším (!!!!) čtením. :idea:
Takže opravdu tuto knihu jednoznačně ANO !!!
A to, že teorii rozpracovala MUDr., tak i to už něco znamená. A vy něvěřící, začněte konečně trochu myslet!
Silvova metoda přece není nic jiného než cílená práce s vědomím a podvědomím. Nic víc, nic míň.
habana


Uživatelský avatar
poota
Zasloužilý člen
Příspěvky: 5830
Registrován: stř 26 zář 2007 22:23
Bydliště: Praha
Dal: 1692 poděkování
Dostal: 2418 poděkování

Cesta k ESP

Příspěvek od poota »

Nebude, myslím, od věci zmínit se také o tom, jakými způsoby se můžeme bránit rozličným nepříjemnostem. Princip duchovního ovlivňování dějů vylučuje působení jakýmkoli tlakem, což by mohlo v někom vzbudit mylný dojem, že na tomto poli jsme proti násilí a agresi, ať již ve sféře fyzické či duchovní, zcela bezbranní a vydáni útočníku na milost a nemilost. Zkusíme se na to podívat trochu blíže, nejprve tedy na ohrožení ve sféře fyzické. Připomínám, že i v tomto případě stále zůstáváme ve sféře informací, které získáváme nebo vysíláme. Důvodem pro naše přímé napadení může být konkrétně naše osoba, získání části našeho majetku nebo potěšení z působení bolesti. Informace o tom, co by nás mohlo bezprostředně ohrozit, je v Informačním Poli k dispozici s dostatečným časovým předstihem. Představa, že přístup k těmto informacím je umožněn pouze Silvistům a podobnými dovednostmi disponujícím jedincům, je mylná. Vyšší Inteligence nás má ráda všechny stejně a všem bez rozdílu se snaží pomáhat, jak nejlépe to jde. Konfliktními situacemi dochází k problémům a komplikacím, kterým se Vyšší Inteligence snaží předcházet - to znamená, že je vždy na straně toho, kdo se snaží zachovat "pokojný stav". Komunikuje tedy s každým, kdo její pomoc potřebuje, ovšem často je její snaha marná. Již jsem se zmiňoval o tom, že člověk mívá všelijaké nápady, které zavrhne jako nelogické nebo zbytečné. Proč bych měl obcházet blok domů vpravo, když vlevo to mám blíž? Třeba právě proto, že vlevo se dostanu do situace, které by bylo lépe se vyhnout! Nebo proto, abych se na totéž místo dostal o chvíli později a mohl pak vykládat, jaké jsem měl štěstí, že jsem tam nebyl o chvíli dřív! Tyto "nápady" ovšem nemohou vzniknout v mysli, která je neklidná a přeplněná různými myšlenkami. Proto je nanejvýš vhodné vkládat chvíle, kdy "vyčistíme mysl", odeženeme všechny myšlenky a veškerý spěch a zmatek a snažíme se pouze tiše vnímat. Je to stav, který různá učení popisují jako prázdnotu, bez které nelze dojít naplnění. Takovýmito chvilkami prázdnoty, nebo chcete-li tedy vnímání, můžeme prokládat všechen svůj čas, kdy se nemusíme na něco intenzivně soustřeďovat. Trochu ze široka jsem se tím snažil naznačit, že krizovým situacím se můžeme vyhnout, takže k nim ani nedojde.
Což se nám samozřejmě také nemusí podařit. Nejvhodnější technikou v těchto situacích jsou pochopitelně "prstíčky", jejichž prostřednictvím můžeme nejsnáze s informacemi pracovat. Útočník nebo útočníci se blíží s představou svého cíle a způsobu, jakým jej dosáhnout. Tedy oběť - akce - cíl, takže by se mohlo zdát, že je rozhodnuto. Ale zdaleka není! Především oběť musí být zaznamenána, můžeme použít "Nevidí mě, neslyší mě, neví o mně, netuší že tu jsem". Další předpoklad: oběť musí být pro dosažení cíle vhodná, použijeme "Nemůže mě rozeznat, neví kde jsem, vidí mě rozmazaně, vidí mě několikrát, neví kolikrát tu jsem, nemám to co chce, atd.". Útočník chce dosáhnout svého cíle, zde je vhodné "Neví co chtěl, zapomene proč tu je, nepotřebuje to, má to ještě dost času, nestojí to za to, nemá to cenu, zase to nevyjde". Dokud útočník nezahájí útok, je zatím v bezpečí a prakticky se mu nemůže nic stát, použijeme tedy "nedopadne to dobře, jsem pro tebe nebezpečí, jsem větší, jsem silnější, je nás víc, nemáš šanci, slyšíš kroky, slyšíš policejní sirénu, někdo je za tebou, je jich víc, představ si železa, představ si mříže, zachraň se dokud je čas". Pro útok potřebuje být útočník v dobré kondici, takže "je tma a nevidíš, je ti horko a špatně se ti dýchá, podlamují se ti kolena, jsi slabý jako moucha, leze na tebe chřipka, chce se ti spát, máš žízeň a sucho v krku, bolí tě hlava máš ji jako střep, točí se ti hlava, nikdo tě nepolituje, nemáš to vůbec zapotřebí".
Samozřejmě nepoužijeme všechno a také ne všechno je pro danou situaci to nejlepší. Záleží na okolnostech, které my sice neznáme, ale zná je Vyšší Inteligence. Zná útočníka i jeho důvody a také ví, co bude nejvhodnější použít k odvrácení útoku. Proto je nejlepší v takové situaci vyčistit mysl a spolehnout se na to, že Vyšší Inteligence nás povede správným směrem, protože to je i v jejím zájmu. Uvedené formulace jsou pouze pro ilustraci některých možností, v "ostré" situaci se nám vybaví nejspíš jiné, pro danou situaci vhodnější. Pokud by se někomu tyto manipulace s informacemi nezdály úplně "košér", dávám mu za pravdu, skutečně to zcela košér není. Jestliže ovšem vezmeme v úvahu, čemu se tím snažíme předejít a jaké následky by to mělo pro nás a pro útočníka, je jasné, že se jedná o zlo nepoměrně menší.
Napadeni můžeme ovšem být i v duchovní sféře a tyto útoky jsou méně "nápadné", takže se obtížněji rozeznávají, navíc většinou ani nejsme ochotni něco takového předpokládat. Jistotu nám dá odpověď našich rádců, kteří nám také určí, o jaký typ útoku se jedná a doporučí správnou obranu. Primitivnější typy útoků vycházejí pravidla od jednotlivce, který se nám snaží, většinou jednorázovými a opakovanými útoky, nějak škodit. Vycítíme-li takový útok, napřed jej prostě odmítneme, nejlépe slovy: "Děkuji, nechci. Nepřeji si to!". Tato obrana často stačí, zvláště na primitivnější útoky vedené bez většího důrazu. V žádném případě, a to zdůrazňuji, se nesmíme nechat svést k tomu, abychom se pokusili o nějakou odvetnou akci, případně vůči útočníkovi cítili nějaké nepřátelství. Zní to poněkud nelogicky, ale k plnému úspěchu je nutná hlavně naše kázeň a dokonalé sebeovládání. Ten člověk je totiž především ubožák snižující se vědomě k věcem, které negativně ovlivňují jeho další vývoj a ještě zhoršují jeho už tak zřejmě dosti špatnou karmu. Jak se tedy máme bránit, když nemůžeme vytvářet žádný tlak, žádné akce a dokonce útočníka nesmíme vnímat jako nepřítele? Jde to vůbec? Ale samozřejmě že jde, a dokonce velice snadno. Proč bychom se namáhali s vytvářením nějakého negativního působení, když nám ho dostatek posílá útočník. Je to jeho zlo, takže je jenom v pořádku, když mu ho vrátíme zpět. Technika je to jednoduchá, stačí imaginací vytvořit mezi ním a námi zrcadlo, které je z naší strany průhledné a směrem k nám propouští pouze kladné vlivy a jakékoli negativní působení odráží zpět do místa jeho původu. Tím docílíme toho, že čím urputněji se nám snaží útočník škodit, tím větší dávky vlastního zla inkasuje, přičemž před tím, co sám vytvořil, se nemá jak chránit. Další způsob využívá toho, že každý Silvista se má především snažit každému pomáhat. A když každému, tedy i útočníkovi! Jeho útok nepřijmeme - řekněme ze skromnosti, neboť ho nejsme "hodni" - ale zachytíme, přidáme k němu dávku vlastní energie (= pomůžeme útočníkovi), a vrátíme směrem, odkud k nám přišel.
Některé jiné systémy zmiňují ještě způsoby, kterými lze útočníka "trestat", ale nemíním je zde zmiňovat. Jejich použití je dle mého soudu značně problematické. Trestaný sice nevýslovně trpí, ale vzhledem k tomu, že neví proč, tak mu to nijak nepomáhá a trpí vlastně úplně zbytečně. Navíc je obtížné si bez vlastní přímé zkušenosti uvědomit, jaká míra je dostatečná a přiměřená. Proč si tedy kazit vlastní karmu, když z toho není žádný užitek!
Útoky typu woo-doo jsou na daleko vyšší úrovni a navíc se vedou soustavně a nepřetržitě delší dobu. Jsou nepoměrně energeticky náročnější, přičemž největší množství energie se spotřebovává na překonávání ochrany Informačního Pole. Tyto útoky jsou vedeny vždy skupinou, protože "kanál" útoku musí být nepřetržitě "živen" energií alespoň jednoho člověka. Pro značnou náročnost se tedy útočníci střídají - z toho vyplývá také nižší účinnost obrany pomocí "zrcadla". Jak tedy docílíme, aby se negativní energie útoku vrátila zpět, když ji nemůžeme odrážet zrcadlem? Pro vysvětlení zkusím přirovnat útok k poštovní zásilce. Ta má také adresáta a odesilatele. Pokud není možné zásilku doručit, pošta ji vrací odesílateli. Úplně tedy stačí, když oběť útoku "zmizí", tedy skryje se i se svým záznamem tak, aby "kanál" neměl kam směřovat. V tom okamžiku nemá tato zásilka "adresáta" a veškerá negativní energie útoku se vrací "odesílateli". Tím je ten, kdo momentálně udržuje "kanál" v chodu, takže vrácení "zásilky" způsobí jeho smrt, která je přesně stejná, jaká měla být smrt oběti. Přitom "ukrytí" oběti útoku je celkem snadné - kolem sebe, případně jiné ohrožené osoby vytvoříme imaginací ochranný krystal, ze kterého nevyčnívá žádná část postavy. Tímto krystalem je současně skryt i příslušný záznam v Informačním Poli, a to do té doby, než krystal opět zrušíme.
Podobně jako ochranný krystal působí i Laboratoř - pokud jsme v ní, jsme v duchovní dimenzi skryti a chráněni. Stejně skryté a chráněné jsou i osoby a záznamy osob, kterým v Laboratoři momentálně řešíme jejich zdravotní problémy. Mimo Laboratoř je naše spojení s cizím záznamem nechráněné a najít je a napojit se na něj je snadné i pro začátečníka černé magie.

Myslím, že již bylo řečeno vše, co být řečeno mělo a něco z toho dokonce i vícekrát. Takže jízda naším vláčkem končí, račte vystupovat a máte rozchod - kdo chce jít dál tímhle směrem, tak už musí jen po svých. A ať už půjdete kamkoli, přeji Vám všem šťastnou cestu - poota


Uživatelský avatar
Iv
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1080
Registrován: sob 07 říj 2006 17:51
Dostal: 8 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Pro Poota

Příspěvek od Iv »

Moc díky,vyčerpávající a držím palce!!!!! :good:Ikdyž na vše to nepasuje,protože přítel Poota opomenul i tu druhou sílu,určitě záměrně,protože by to bylo o hodně složitější. Nejhorší co může být,je když někdo káže vodu ale sám pije víno :esilenced:
Naposledy upravil(a) Iv dne čtv 29 led 2009 12:47, celkem upraveno 2 x.


1220
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1719
Registrován: úte 09 led 2007 12:49
Bydliště: Praha
Dal: 1 poděkování
Dostal: 20 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Ano

Příspěvek od 1220 »

Tak to funguje. Jeden případ za všechny.
revizoři 2 mně neviděli v tramvaji
proč mně neviděli ?
protože moje roční platná tramvajenka byla v jiný bundě.
Napomohl jsem tomu ?
Malinko ano: představil jsem si , že jsm u své druhé bundy :D :jump:
K.


jarda ovčák svitavy

Příspěvek od jarda ovčák svitavy »

Pokud si člověk něco hodně poctivě něco přeje, pak se to i stane. Díky za ochotu. Je to tak .Máš dar vylíčit něco, o čemž by mnozí pouze blekotali, i když vědí, oč jde. Nádhera. :good:


pepe
Zasloužilý člen
Příspěvky: 693
Registrován: ned 21 říj 2007 23:50

Příspěvek od pepe »

jarda ovčák svitavy píše:...o čemž by mnozí pouze blekotali, i když vědí, oč jde...
Jarda ovčák Svitavy preto že všetko so všetkým súvisí a za všetko raz príde účet a ten príde vždy , tak vedz že nič nie je zadarmo a to jak pochopiť ,,blekotanie" , tak aj stať sa ,,rýchlokvaskov". Pepe


Dobrý karbaník vie , že aj oko je možné prebiť .
Odpovědět

Zpět na „Universum“