
1) Nemá setrvačnost ani hmotnost. Toto je jeden z důvodů, proč je velmi obtížné ji změřit běžnými technikami. Avšak hmota úzce závisí na charakteru nehmotného pole orgonové energie, kterým je obklopena veškerá hmota. Měření hmotnosti či setrvačnosti ukazují charakteristiku tohoto pole právě tak dobře, jak je jím objekt naplněn.
2) Je všudypřítomná. Energie orgonu naplňuje veškerý prostor. Nachází se v různých stupních koncentrace (nebo „náboje“), ale nikde není zcela nepřítomna. Má formu vakua, které je v atmosféře nebo okolním prostoru, jež nazývali ranní fyzikové éterem.
3) Představuje médium pro elektromagnetické a gravitační pole. Opět, jako éter, energie orgonu je substrátem mnoha základních přírodních jevů. Pohybuje se v ní světlo, spolu s elektromagnetickými a gravitačními silami. Významným úkolem orgonomů je začlenit naše znalosti energie orgonu do ortodoxní fyziky.
4) Stále se pohybuje. Neustálý pohyb může být pozorován při vhodných podmínkách. Jeden představuje pulzování, nebo rozpínání a smršťování, druhý je tokem podél silokřivek.
5) „Popírá“ zákon entropie. Energie orgonu je přitahována koncentrací své energie. Ne jako teplo či elektřina, které vždy přímo proudí od vyššího potenciálu k nižšímu, ale energie orgonu proudí od svého nižšího potenciálu k vyššímu. V tepelné soustavě není okolní energie absorbována, teplo je odevzdáno teplejším tělesem a absorbováno chladnějším, dokud se teplota v celém systému nevyrovná. „Entropie se zvyšuje,“ jak je teplo rovnoměrněji předáváno. Teplo přechází ze slunce do okolního prostoru, neproudí z okolního prostoru ke slunci. Na totožném principu pracuje ústřední topení; teplo z místnosti nepřechází do radiátoru. Tento proces je v souvislosti se zákonem o entropii. Energie orgonu pracuje na opačném principu. Vysoká koncentrace energie orgonu přitahuje tuto energii ze svého okolí o nižší koncentraci. „Entropie se snižuje,“ čím více je přenášena rovnoměrně.
Může být chybou domnívat se, že tok energie orgonu z nižšího potenciálu k vyššímu je pouze návrat zákona entropie či pokoušet se vysvětlit tento proces rovnicemi termodynamiky vratným znaménkem časového parametru. Neentropický orgonoický proces není totožný s mechanickým; jsou kvalitativně zcela odlišné od entropického procesu. Toto je proces odpovědný za růst živých věcí, učení a vývoj jednoduchého ve složité. V neživé přírodě je odpovědný za růst mraků a bouřek v atmosféře, ve vesmírném rozsahu za růst galaxií a hvězd uvnitř nich. Toto vede nezbytně k dalším vlastnostem orgonové energie.
6) Je formou jednoty, která má ohniska tvorby aktivity. Energie jednoty orgonu může být živoucí, či neživá: bion, buňka, rostlina, zvíře & mrak, bouře, planeta. hvězda, galaxie
Všechny z těchto energií orgonu mají společné rysy. Celá výše diskutovaná„negativní entropie“ přináší přírodě životní energii. Veškerým „životním cyklům,“ od narození, růstu, maturitu a rozpad.
7) Tvoří podstatu hmoty. Při vhodných podmínkách se hmota skládá z nehmotné orgonové energie. Tyto podmínky nejsou mimořádné či neobvyklé a Reich věřil, že je takto tvořena nová hmota na této planetě.

a) Reprodukci podobných celků z jednoho či dvou rodičů
b) Evoluci celků v přímém vyšším vývoji
c) Přítomnost vědomí, možnosti zakoušení citů určitých kvalit, uvědomění si okolí
d) Přítomností možnosti volby, možnosti individuální kontroly vlastního pohybu
První dvě vlastnosti se objevují u všech živých věcí. Poslední, tak dalece, jak známe, se vyskytují pouze v živočišné říši.
O energii orgonu toho může být řečeno daleko více a tato věda může být podrobněji studována. Pro účely tohoto přehledu je to dostačující, avšak s poznámkou, že Reich studoval pečlivě roli orgonu v běžných fenoménech života.
9) Oddělením toku energie orgonu může být získána vzájemná přitažlivost a splynutí. Superponování je základní formou tvořivého procesu. Ve volném prostoru proudí superponované energie orgonu ve formě dvou proudů energie, které se spirálovitě sbíhají. Tato forma je nejlépe viditelná ve spirálách galaxií, také v hurikánu a dalších mracích cyklónů. Na opačném konci této řady velikostí je tvořena hmota částic superponací dvou malých proudů energií. Totožný proces probíhá v živých organismech, v dané formě, ovlivněnou příslušnou strukturou. Páření je principálním vyjádřením funkce superponace v živé přírodě během orgasmu. Síla a hloubka pocitů při páření odráží intenzitu toku orgonové energie.
10) Může být ovládána a kontrolována zařízeními pro orgonovou energii. Možná prvním zařízením pro orgonovou energii byl „bacquet“ of Mesmer, primitivním, ale patrně účinným orgonovým akumulátorem. Reich objevil několik zařízení pro ovládání orgonové energie. Nejznámějším z nich je akumulátor orgonové energie. Uzavřený akumulátor je tvořen soustavou vrstev kovového a nekovového materiálu, mezi nimiž je uložena energie. Na podobném principu je založen Reichův přístroj pro ovládání počasí, typ přímé antény, pomocí které je možno přijmout velké množství orgonové energie z atmosféry. Při vhodném použití může tento přístroj vyvolat velké změny v počasí.
K výše uvedeným deseti bodům orgonové energie, které popsal Reich, jsem přidal další dva.
11) Orgonová energie je využita během procesu tvoření přeměnou na jiné druhy energií. Nejjasnějším příkladem je metabolismus zvířat, které přeměňují chemickou energii jídla při metabolismu pro růst. Bouře, které jsou také systémem orgonové energie, využívají latentního tepla kondenzace vodní páry jako zdroj uložené energie. Hvězdy mohou využít tepla termonukleární fůze pro zachování své vysoké teploty, ačkoliv mám výhrady, zda-li hraje fůzní reakce klíčovou roli v reakci hvězdy, jak tvrdí astronomové. Před padesáti lety bylo astronomům podáno zcela odlišné vysvětlení pro zdroj tepla planet, a dalších padesát let může být v módě. V dalších případech je evidentní, že proces orgonové energie zahrnuje uloženou energii, která je použita mnoha způsoby ve službách tvořivého procesu.
12) „Spontánní vznik“ a další procesy energie orgonu mohou vyžadovat nerušený kontakt s vesmírnými proudy orgonové energie. Spontánní vznik živého organismu málokdy nastane při laboratorních podmínkách biologických vědců, tyto podmínky jsou zcela cizí a abnormální v živé přírodě. Život mohl a povstal z neživé hmoty během mnoha přírodních podmínek. Tento proces je detailně popsán Reichem. Věřím v základní rys těchto podmínek, ve kterých se život vyvinul z hmoty přímým kontaktem s proudem orgonové energie. Prvoci se zřídkakdy objeví samovolně v roztocích, které jsou sterilizovány a uchovány v uzavřených nádobách. Objeví se pravidelně v totožných podmínkách , sterilních a uchovávaných bez kontaminace, ale prostředí není uzavřeno okolí.
Ahoj
sysel