Etikoterapie

Léčebné postupy.
Odpovědět
blackjoe9
Stálý člen
Příspěvky: 85
Registrován: ned 02 bře 2008 1:16

Etikoterapie

Příspěvek od blackjoe9 »

vlákno čisté - poo.

The Secret - Tajomstvo
Trocha poopravim: Viem ako sa dá toto všetko zmeniť, - dá sa to spraviť jedine Bibliou a tým čo v nej je....
Keď sa naučíte používať slovo z Biblie máte vyhrané , keď pochopíte pravú podstatu môžete byť úspešní a šťasní......

Dokument, ktorý Vám pomôže k budúcemu úspechu, šťastiu, bohatstvu...najdete v každom kníhkupectve..pod názvom Biblia alebo Holy Bilble..

Film the Secret je silnou extrakciou z Biblie .. .. keď si prečitaťe Bilbliu..je tam ešte podrobnejší návod na lepší a pozitívnejší život. ;) ;)


Sme až príliš ďaleko na to, aby sme prestali...
1220
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1719
Registrován: úte 09 led 2007 12:49
Bydliště: Praha
Dal: 1 poděkování
Dostal: 20 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Pospolitosti Nového pohledu

Příspěvek od 1220 »

učím se chodit pozpátku po vlastních stopách, a tak jsem si před časem vzpomněl na léčitele Zezulku se kterým jem měl kdysi několik krásných setkání.
A ejhle jeho knihy se dají koupit, a dokonce je skupina lidí, která šíří jeho názory po celé republice.
zde je program : http://www.dub.cz/cs/prednasky-tomase-pfeiffera.php
již v pondělí je přednáška blízko mně a tak se chystám, něco málo z toho možná pak napíšu.
Udělalo mi radost, že nejen knihy ale i lidé ;)
Vím, že pospolitostí podobných je víc, a tak prosím, pište je sem, ať se to ví. Ani duchovní jenom, ani neduchovní jenom, zpravidla vegetariáni, něco co potěší.
K.


Návštěvník

společenství

Příspěvek od Návštěvník »

Říká se, že první branou k duchovnu je ticho.Ticho bez pohybu toho nekonečného mechanismu mysli, který přede a přede a souká
nitě našich závislostí a traumat i horečnaté snahy se jich zbavit
/což je vlastně totéž./
Ale ten strach, že nám něco uteče, že nedosáhneme zvoleného
třeba i duchovního cíle zas zvedá novou vlnku.Kudy tedy na to..
Nechat být-kouzelná formule taoistů.....

A zase se zvedá nekonečná stále se vracející otázka-jak na to..
Ve skupině buddhisticky lazených meditačních učitelů dneška
vyčuhuje zvláštní-obtížně zařaditelná postava.Nehodí se úplně
do obrazu ortodoxního učitele-ale tak už to bývá u všech lidí
,kteří klišé nahradili vlastní autentickou zkušeností.
Vřele doporučuji...www.lampa.cz




PRÁZDNÝ KLÁŠTER-povídka
-------------------------------------------------------------------------------------
Autor-Petr Pavlík

Buddhistický klášter v Rikonu je ukryt v lesích poblíž Winterthuru ve Švýcarsku. Přebývají tu v exilu tibetští lámové a ti si s sebou přinesli všechno, co připomínalo jejich vlast - řeč, zvyky, posvátná písma a buddhistické rituály. I sama stavba, ač byla postavena teprve před dvaceti lety, odpovídá stylu tibetského kláštera. Při pohledu zvenčí spatříme metr tlusté zdi s malými okénky. Je to však pouze zrakový klam, způsobený vtipným nápadem architekta vsadit okna do zděných výklenků, přičemž vlastní zdivo má běžnou tloušťku. A tak se lámové cítí jako doma i ve stavbě s ústředním topením a s moderním hygienickým zařízením, udržovaným v dokonalé čistotě.

Návštěvník, ať už ohlášený či neohlášený, najde nejprve vchod, zdobený tibetským nadpisem, a pokouší se dostat dovnitř. Zazvoní a čeká. Nic.

Nikde nikdo, dveře stále zavřené. Návštěvník je překvapen. Celou cestu sem si v autě pečlivě přeříkával, jak se uvede, jak vysvětlí, co tu hledá a proč právě tady, jak udělá nejlepší dojem. Málokterý Evropan se přece zajímá o buddhistickou nauku o Prázdnotě, toho by zrovna nemuseli vyhodit. Jenže ono se neděje nic a dveře jsou zavřené.

Asi se něco stalo, říká si, odebrali se na svatou pouť nebo kdo ví co ještě lámové mohou dělat. Nebo všichni meditují, ztuhlí v naprostém odpoutání smyslů od tohoto světa, to jest včetně od zvonku na dveřích.

Návštěvník se osmělí a přiloží ucho na dveře. Není tam ticho. Naopak, klášter žije—šouravé kroky, cinknutí, odkašlání, tlumený hovor. Místo zvonění tedy zkusí zaklepat. Zase nic. Nakonec sebere poslední zbytek odvahy a vezme za kliku. Dveře se docela normálně otevřou. Nebyly zamčené.

Teď je to ještě horší situace, vejít neohlášen. Tedy vpřed. Po chodbě proti němu jde usměvavý mnich s odstálýma ušima a ježatou hlavou, aha, ten ho jde přivítat nebo naopak vyhodit. Mnich roztáhne úsměv ještě více do široka a cosi zamručí. Aniž by však zvolnil krok, návštěvníka mine a zmizí za rohem.

Jak je klášter přilepený na strmém svahu, vchází se nahoře a sestupuje se postupně po schodech do nižších pater. Na stěnách chodeb visí velké mapy Tibetu a obrazy, připomínající opuštěnou vlast mnichů. Mnohé cely jsou neobsazené. Ty, ve kterých bydlí některý z lamů, se poznají podle barevného závěsu na dveřích. Když je lama přítomen, stojí před dveřmi boty. Je to prosté a porozumí tomu naštěstí i ten, kdo neumí tibetsky.

O patro níž je jídelna. Stůl je prázdný a v přilehlé kuchyni myje mnich nádobí. Návštěvník vstoupí a chce se něco zeptat, alespoň co a jak se tu smí a nesmí. Z té přehnané volnosti, se kterou se dosud setkal, je jaksi nesvůj.

Zadívá se na mnicha, ten myje dál, a jen se podívá přes stůl, kde leží utěrka. Hm, osloví ho v duchu návštěvník, jsi na to sám, někdo by to měl utřít. Poslední slova pronese polohlasem česky. Mnich zlehka kývne hlavou, jakoby rozuměl. Vlastně zkazit se to nedá, rozhodne se návštěvník a dá se do utírání.

Nakonec to nádobí není tak zlé, uvažuje. Ta utěrka v ruce je aspoň na chvíli jakási legitimace: tady jsem a dělám tohle. Nepřišel jsem tu obtěžovat (i když více méně ano), nic tu nechci sebrat (ačkoli by stálo za to něco se tu dozvědět), a hned zase půjdu dál (i když by se nakonec hodilo, kdyby mě tu někdo pěkně přijal a mohl jsem tu být jako host). Po chvíli se přistihne, že přesně když utírá jednu stranu talíře, myslí na to, jak by chtěl, aby vypadal, a když zase utírá tu druhou, tak si uvědomuje, jak to vlastně asi doopravdy vidí ostatní. Po chvíli se probere z úvah a rozhlédne se kolem sebe. Mnich zmizel, už dávno domyl nádobí, a nechal ho tu se zbytkem talířů a několika mokrými hrnci. Takže všechno zase od začátku, povzdechne si návštěvník. S tím mnichem si už nepopovídám.

Tenhle motiv se opakuje dál s malými obměnami. V nejhořejším patře, až pod střechou, tam je knihovna. Je krásná, a kromě tibetských originálů je tu spousta knih anglicky a německy. Srdce poskočí. Nágardžuna v šesti vydáních! Jeho nauka o Prázdnotě, představující koncepci relativity, na kterou musela Evropa čekat více než dva tisíce let. A potom celá pradžňaparamita, a také mahámudra, a na další polici tantry. Návštěvník natáhne ruku do regálu a ohlédne se. Nic. Může tu knihu vytáhnout? Asi ano. Tedy vytáhne, sedne si do kouta a čte.

Po hodině do knihovny vejde mnich, usměje se, rozbalí šicí stroj a spravuje tu jakési fialové potahy velkými zelenými záplatami. Nebo to nejsou záplaty, ale jakési znaky, kdo to má poznat. Stroj hrčí a mnich si tu a tam něco bručí. Jde jim to dobře dohromady. Návštěvník se už smířil s tím, že se stejně nedozví, co k čemu je, a tak sedí a čte dál. Dalo by se i bručet, říká si, třeba takhle: hmmmm, hmmm, uuuuu, hmmmm...., ale co kdyby jim to znělo falešně. Nakonec oni asi pochopí, že to cizinec nestudoval, a že je tedy raději zticha.

A tak postupně zjišťuje, že ho lámové nechají volně chodit po klášteře, může si číst, meditovat, a když zazní gong, svolávající mnichy k jídlu, tak je pro něj o u stolu o talíř navíc. Zvláštní situace—v klášteře, jehož posláním je uchovávat a šířit zde buddhistickou nauku, mu o ní nikdo neřekne ani slovo. Naopak, jako by mu všemi způsoby naznačovali—ať už to sami vědí nebo ne—že jeho osobní problémy jsou nezajímavé, nedůležité, svou vlastní Nirvánu že tu stejně od nikoho nezíská, a pokud něco chce, ať si to obstará dole ve vesnici v obchodě, tady že se neprodává nic. I velmi otrlý příchozí se po několika hodinách začne cítit nesvůj. Slabší povahy—ti, kteří jsou raději víc svoji než nesvoji—se s ulehčením rozloučí. Nevědí sice přesně s kým, a tak třeba s tímhle mnichem, jak nese to koště. Nakonec přispějí drobným obnosem do kasičky a vydají se zpátky do světa konat nějakou užitečnější a hlavně řádně definovanou činnost.

Komu nervy nepovolí, ten se tomu nejprve sám diví. Marně přemítá, jak to, že tu stále ještě je, co tu vlastně dělá, a hlavně, co s ním bude dál. Co by bylo, nic nebude. Lámové se smějí, bručí si ty své buddhistické popěvky, občas i nahlas, až se roztřesou skleničky v kuchyni. Jak jde láma ze své cely na záchod, chodbou se nese dunivé mantra, pak je chvíli ticho, a pak znova, jak jde nazpátek. Kolem kláštera vlají barevné hadříky na prádelních šňůrách a dole hluboko v údolí se pasou švýcarské krávy.

A návštěvník uvažuje: Legenda sice praví, že Nágardžuna ukryl svou tajnou nauku o Prázdnotě až na dno jezera Kukunoru, aby ji tam hlídala hadí božstva, to se však stalo před dvěma tisíci lety. Dnes by ji i tam určitě našli ochotní potápěči. Najít, uchopit, vzít—to je příliš laciné. Ne, tady v Rikonu se věci mají jinak. Místo aby své nauky schovávali na tajné místo, oni je ti lámové nenápadně rozptýlili všude kolem—tadyhle kousek pod uschlý list, támhle za chomáč trávy, za pozlacenou věžičku na střeše budovy, pod zaparkovaný Volkswagen. Roztrousili tu svou buddhistickou nauku po písmenkách a ještě menších kouscích a sami už možná ani nevědí, kde všude. Tak vznikne po létech z docela obyčejné a nenápadné krajiny svatá země. Je to tu všude, a je to tu pro všechny. Jen ten, kdo je nepozorný, klidně šlápne na ÓM, ani si toho nevšimne.

Z údolí zabučí kráva (znělo to jako mantra, nebo ne?), pak si olízne mokrý čumák a věnuje se pasení. Ani tu netrápí starosti návštěvníka o neustálé zdokonalování jeho soukromé duše. Sluníčko svítí, létají včely a je pěkně.

A tak nakonec, ať už člověk chce či nechce, ať už o tom ví, či to jen tuší—odkudsi se vynoří ta opravdová Prázdnota. Jakoby tu čekala, až si jí všimne. Najednou je na okamžik všechno tak, jak má být, “takto jdoucí”. Co bys k tomu chtěl přidávat, človíčku ustaraný, sedni si a chvilku jen tak medituj. Jsi tu přece v buddhistickém klášteře, a tam se medituje.

Na meditování je tu kultovní hala, a do té se musí sestoupit až do nejnižšího patra. Jak se jde dolů po točitých schodech, zvuky klášterního života se ztrácejí kdesi nahoře, zatímco dole panuje klid. A tak už samotný příchod připomíná člověku jeho vlastní cestu k sobě samému, začínající tím, že se utiší a zvykne si na ticho stejně jako byl před tím zvyklý na hlasitý svět.

Přede dveřmi si zuje boty—ještě se otočí a pečlivě je srovná—a pak nesměle vstoupí. Hala je opuštěná. Ticho je tu ještě zřetelnější, na stole blikají plamínky olejových lampiček, se stěn se šklebí bizarní postavy božstev na hedvábných výšivkách. Návštěvník se nejprve třikrát pokloní až na zem. Nemusel by, není tu ani komu se klanět ani nikdo nepřihlíží, přesto však cítí, že by jinak jeho vejití nebylo úplné.

Sedne si do kouta a rozhlíží se. Je to zvláštní, čím to je, že se tu cítí tak dobře. Vlevo jsou malé pultíky lámů a na každém leží dorže a zvoneček. Opravdu, je tady vlastně úplně dobře, s osvobozenou duší či bez ní. Nikdo se na to neptá, každý si tu smí sednout, a je to dobré.

Aha, měl by začít meditovat. Ale proč, vždyť mu nic nechybí. Nebo možná, že už meditovat začal, tam venku, a že tohle je pouze pokračování toho samého v tichu. Zkusí zavřít oči, a ono je v tom tichu ještě větší ticho. Síla toho místa pracuje sama. Kdyby mohl slovy vyjádřit, co se odehrává v jeho mysli, bylo by to asi takhle:

“...Teď když už nepočítáš, že cokoli dostaneš, to právě můžeš mít.”

“...Nebude to však nic nového, co bys už dřív neznal.”

“...Přinesl sis to s sebou, jen si na to zapomněl.”

“...”

“...”

“...Vidíš, a teď sis na chvíli zase vzpomněl.”

“...Ano, je to tak.”

“...Přijď si příště zase vzpomenout.”

Návštěvník se opět třikrát ukloní—jéje, venku už se mezitím setmělo. Vystoupí dvě patra nahoru po schodech a hledá, s kým by se rozloučil. Nikde nikdo, klášter je úplně prázdný. To znamená, že pro tuto chvíli to byl vlastně jen jeho klášter, celý pouze pro něho. Lámové odjeli do města, jejich Volkswagen je také pryč, a nechali mu tu všechno odemčené. Návštěvník chvíli přešlapuje, pak si vyhrne límec, zamává rukou do tmy—není sice komu, ale přesto by to chybělo, otře večerní rosu z oken svého auta, nasouká se do něj a odjíždí.

Hm, chtěl toho moc, když sem přijížděl. V duchu se usměje a jemně přibrzdí do zatáčky. Nedostal tu vůbec nic, naopak, spíš mu něco nenápadně vzali. Jak také jinak dát někomu opravdovou Prázdnotu, ve které skutečně nic není. A je rád. Tak tohle tedy byl buddhistický klášter v Rikonu. Po levé straně silnice se lesknou vlny horské říčky v záři světel protijedoucích aut a na přední sklo dopadají prvé kapky začínajícího deště.


1220
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1719
Registrován: úte 09 led 2007 12:49
Bydliště: Praha
Dal: 1 poděkování
Dostal: 20 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Zpráva o setkání

Příspěvek od 1220 »

Tak jsem na uvedenou adresu dnes dorazil, a knihu Bytí jsem si tam koupil. Na odkazu nahoře se dá najít on line a na straně 67 a dále je rozvedené dopodrobna co jsem o křesťanství už nakousnul jinde, je tam i vysvětleno, že i ten vliv který nakonec zeslábnul degenerací měl ve světovém dechu,vývoji svůj význam.Taky tam lze najít vývojové stupně člověka a jaký je rozdíl mezi věděním a vírou. Dál ani sem nenutím.
Říkalo se tam, že na 1 kg vepřovýho se spotřebuje 16 kg pšenice, jestli je to možné nevím,jestli ano, pak poměrná efektivní hodnota bezmasového stravování je velmi vysoká . V Německu probíhají výzkumy,
které ukazují, větší tělesnou zdatnost i dožitý věk vegetariánů,a stastisticky prokázané asi 25 krát menší onemocnění rakovinou jakéhokoliv typu .
Z leknutí přejít navegetariánství to nejde, ze soucitu a sounáležitosti ano.
Některé přednášky jsou spíš odpověďmi na otázky, některé jsou koncerty na vodní zvon, což se podobá tibetským mísám.
Nadcházející krize je způsobena totalitou a neponechání alternativ.Tím je myšleno výhradně spotřební uvažování a povýšení materiálních obalových slupek na samotný život. Nevešlo ve známost ,že to jde i jinak.
Ale jde to.
Odkaz pro Ty co chtějí změnu stravy: http://www.vegetarian.cz/
:epray:
K.


1220
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1719
Registrován: úte 09 led 2007 12:49
Bydliště: Praha
Dal: 1 poděkování
Dostal: 20 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Malý skeptik

Příspěvek od 1220 »

jěště minipovídka
Přílohy
O malém skeptikovi.doc
(27 KiB) Staženo 447 x


peer jasenic
Nový člen
Příspěvky: 21
Registrován: stř 03 říj 2007 7:21
Bydliště: Praha

Příspěvek od peer jasenic »

Udělalo mi radost, že nejen knihy ale i lidé :lol:
... :good:


jarda ovčák svitavy

Příspěvek od jarda ovčák svitavy »

Malý skeptik..... nádherné pohlazení na duši. Jen houšť......díky karle.


1220
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1719
Registrován: úte 09 led 2007 12:49
Bydliště: Praha
Dal: 1 poděkování
Dostal: 20 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Považuji za důležité

Příspěvek od 1220 »

bez imaginace to nepůjde, a je to dlouhé, ale je to dech doby a jinudy to sotva půjde.
:hip:
k.

Pro úplnost přidávám :

http://www.chramyudalosti.cz/PDF/Zivot_ze_srdce.pdf
Přílohy
Project Camelot,lyricus.doc
je to poslední z překladů rozhovorů s Jamesem
(245 KiB) Staženo 394 x


Návštěvník

re Karel m

Příspěvek od Návštěvník »

Na adresu předloženého textu-------
Kdyby si lidi dali tu práci, a nemysleli vždycky, že jsou první ,kdo problémy řeší,ušetřili by si mnohou námahu.:-)
Přijel do Čech před lety nadanej buddhistickej učitel theravádovýho typu,no hrál jsem tu hru s ním podle jeho pravidel, každej den jsem na něj počkal naKarlově mostu, než v okrovém rouchu vyrazil na ranní "žebravou pouť" mnicha..do dřevěné mističky jsem měl vždycky připravenej trs banánů a trávili jsme pěkné uvolněné dopoledne.Když jsem se dověděl, co jeho učitel-jinak současná barmská autorita- "objevil" za dechové cviky,
upřímě jsem se vyděsil.Každej slušnej radžajogin by s ním vyrazil dveře, protože tak, jak to praktikoval je to rozhodně riskováním
rozedmy plic."Kvantový dech" -tak takovej název mě opravdu dostal..práce s dechem má svoje pravidla, který nebyly sice objeveny včera, bohužel- :( /i když to tak podle v textu použitého názvu může vypadat,/ ale to holt není dost v duchu nové doby -tedy cool..:-)
Kvantový dech... tohle opravdu vyžaduje smysl pro poetiku..
Jinak rozumný popisy těhle postupů včetně nutných ochran oběhového systému obsahuje indická klasika..
Problém "čtvernosti" skloňují gnostici v každé druhé větě..
Ani skryté ani zjevné-vždyť v tom je kus nádherné romantiky objevování a intimity :-)..
Jedna moderní autorky, která proběhla tu cestu až na konec,seděla jednou na zápraží a před ní houf romantických rozněžnělých žen
středního věku, hltal každé její slovo...
" Já se vždycky snažím chránit všechno živé,každého broučka,mušky
chytám a nosím je a vypouštím z okna-její muž se podíval úkosem, jak když mu hodili na ramena pytel brambor-žena se omlčela ,zarazila-a špitla-no někdy taky ne.......ti starší návštěvníci, kteří si pamatovali
jak umí v soukromí zařvat propukli v huronský smích...

Zatěžovat cestu různými koncepty není nové, naopak stále se
opakující chybou.Některé věci nemá smysl vědět, ale osobně poznat...
Jinak zas vznikne katechismus-jen v jiných deskách.


1220
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1719
Registrován: úte 09 led 2007 12:49
Bydliště: Praha
Dal: 1 poděkování
Dostal: 20 poděkování
Kontaktovat uživatele:

díky za dobrý humor

Příspěvek od 1220 »

Kvantový dech ano, to je ten bod ;)
Obsáhlé čtivo staré pravdy v Novém šatě
já tam oceňuju nový popis Prázdnoty
Je to vlak který se sotva rozjel, ale byl vypravený a začíná se hýbat.
Vlaky které byly vypraveny před ním rezonují na vyšším tónu, to se nedá popřít.
Dokonce si troufám tvrdit, že když bude strojvůdce při smyslech a non smyslech, mohl by jet i po stejné koleji.
Ani mi nevadí, že v tomto časoprostoru nebudu moci zkontrolovat jestli se to doopravdy stalo.
Zatím je jistý jediný: byl jsem na nádraží
:bye:
K.


Návštěvník

k předloženému textu

Příspěvek od Návštěvník »

Přece jen ještě několik poznámek.

Problém statí tohoto druhu spočívá v tom, že zážitky ke kterým směřují-nebo by měly směřovat- překračují pojmové možnosti lidského jazyka.Používají se příměry, obrazy
analogie, ale ve skutečnosti nic nevystihuje "to"či "To".Ve skutečnosti i slovo Cesta má v sobě "malou zradu"-protože implikuje pohyb "někam".Ale ono možná není kam.Jsme možná stále v cíli-to
co musíme odložit jsou třeba pouhé iluze, koncepty a předem koncipovaná očekávání ,co by mělo přijít ve prospěch -toho, co lze "objevit" v přítomném okamžiku..
Kdysi dávno, kdy se formovala tradice meditačních škol Zen v Číně, které vznikly průnikem buddhismu a taoismu,odehrál se exemplární příběh, který je zosobněním prastarého "sporu"
o Cestu.Je "Cesta" cestou "někam" /tradičně označovaná jako dlouhá cesta/, nebo jsme vlastně již v cíli, jenom o tom nevíme./krátká cesta/... Musme zvážit tento problém velmi pozorně, jinak můžeme udělat osudnou -povrchní- chybu.
Toto dilema se v různých obdobách opakuje v celé historii lidského hledání.Tak příběh o negramotném kuchaři Chuj-nengovi - pozdějším slavném 6.patriarchovi Zenu-se vrací vlastně pořád znovu.
"Aeony let trvalo tvé omezení-v jedinné kšaně-/čas potřebný k lusknutí prstů/ můžeš být svoboden."


I když můžeme postulovat vnější omezení nejrůznějšího druhu a bojovat proti nim, ve skutečnosti jsou podstatná omezení uvnitř nás-v podobě sklonů a zaběhaných vzorců chování. Proces mysli má návykový charakter a tendenci "jet ve vyjetých kolejích".
Není třeba měnit prostředí,styl života,typ a barvu oděvu, vstupovat do kláštera, skládat řádové sliby-to vše jsou pouhá zdržení a vnější úkony
a nakonec ani z vlaku se nevysedá za jízdy.Pokud si metodu pozorování,navrženou statí
v buddhistickém stylu jako "pozornost na dech" přeneseme na běžné činnosti,může náš život zůstat beze změny,a přece se po čase radikálně změní.
V přítomném okamžiku je otevřenost prostoru-omezení v konceptu budoucnosti....
Nebojovat těžce-jen být..-radíval Krishnamurti..teprve až ustane snaha vědět, objeví se "něco", co nesložila lidská mysl a toto "něco" je ukončením zármutku.


A nyní několik výňatků z textu:


.......Jak jsem psal ve své předchozí odpovědi, jsi zde, vždy jsi zde byl a vždy zde budeš. Není kam odejít z jáství za účelem hledání Boha či Světla či osvícení či vzestupu. Dívej se na to tímto způsobem, jako bys byl již obsažen v sobě, jako by Svrchovaná Jednota byla v tobě po všechny časy. Kam potom potřebuješ vzestupovat? Jde o realizaci, pochopení a nikoliv o vzestup.

......Aby bylo jasno, neříkám, že hrozí strašné nebo nezabranitelné změny Země/Přírody, spíše říkám, že nikdo nebude imunní od jejich následků, pokud se přihodí, protože jsme jedním a rovni všemu v existenci. Jsou tací v Elitě, kteří věří, že mají imunitu, ale jsou tak ztraceni ve svých HMS programech, že jsou oklamáni a jejich mozek je vypláchnut, takže věří, že následky jejich činů na ně nedopadnou; budou je následovat do další dimenze a obklopí je dokud neodpustí a nebude jim odpuštěno.
.......Toto odpuštění není Biblickým vyjádřením či náboženskou frází; je to přirozenost Svrchované Jednoty, která zůstává nepřístupnou, dokud jedinec v lidském projevu (HMS) nevystoupá sám v sobě a neohlásí svému lokálnímu vesmíru: NIKDY VÍCE! Nikdy více již nebudu součástí dohoto klamu. Nikdy více již nebudu přispívat svou energií pro šálení. Nikdy více nebudu zahálet, když ostatní trpí. Nikdy více nebudu zahálet ve vlastních pochybách, dovolujíce tak těm, kteří jsou u moci, aby rozhodovali o mém osudu. Nikdy více se nebudu zůčastňovat zábav Elity. Nikdy více nebudu vyvíjet aktivity pro budoucnost … jediný čas je NYNÍ.
.......Když toto uděláš – nejen slovy ale skutky – uvidíš, že se ve tvém životě otevře prostor; něco jako prázdnota a ticho, které je prosté lidského vzoru či definice. To je místo, kde můžeš spočinout a vyzařovat jednotu, rovnost a pravdivost Svrchované Jednoty. To je aktivita, která změní svět. Nebude to žádná organizace, sekta či armáda, která přinese změnu. Ta by se nemohla postavit Elitě. Jen Jáství, Svrchovaná Jednota, pracující v harmonii se Zemí/Přírodou se může postavit Elitě a zahájit éru průzračnosti a expanze....


Návštěvník

re-předložený text

Příspěvek od Návštěvník »

Žena, která "chytala mušky" napsala kdysi dopis-později zveřejněný
-zde jsou z něho úryvky týkající se námětu:

......Potkala jsem Tě v krajině Prázdna,
v té zemi Nikoho, kde stromy teprv klíčí.
Věčný však vdechl jim již v samém zrodu
života smysl v jejich vlastním kodu.

....Má jabloň v ústraní, ba před mnohými skryta
a její plody málokomu slouží
Ty cestu ukazují těm,kdož světem znavení
hledají skryté/Boží/ znamení
a po domovu v Bytí pravém touží

....Ach bratře milý, má práce je snadná:
ukázat cestu tomu, kdo o to sám jen žádá.
Postavit rovně k cíli jej a narovnat mu záda,
a říci mu, že jeho nejvlastnější cesta,
ať jakkoliv je jiná,
když k Pravdě,Dobru,Svobodě ducha jde,
je jedině ta pravá.
A jeho Guru,Mistr nejvyšší je právě tato Pravda,
která , ač zprvu ve dvojnosti skrytou,
pro všechny stejnou je.
Však pro něj jest jedinou a jenom jemu vlastní,
a jeho prozření v ní je jeho originalitou.....


1220
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1719
Registrován: úte 09 led 2007 12:49
Bydliště: Praha
Dal: 1 poděkování
Dostal: 20 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Náhodné překvapení

Příspěvek od 1220 »

byla přednáška k nálezům v blízkém okolí Prahy přednášející byl z
http://www.ffc.cz/index.html
Nebývale jasný pohled mne povzbudil. Pohled na historii.
K.


Návštěvník

přednáška

Příspěvek od Návštěvník »

Kdo přednášel-Ivan M.?


1220
Zasloužilý člen
Příspěvky: 1719
Registrován: úte 09 led 2007 12:49
Bydliště: Praha
Dal: 1 poděkování
Dostal: 20 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: přednáška

Příspěvek od 1220 »

Byl to Jan Š.
:bye:
K.


Odpovědět

Zpět na „Léčba těla i ducha“