Teoretické Paradoxy

Filosofie přírodních jevů.
Odpovědět
huhu
Zasloužilý člen
Příspěvky: 980
Registrován: ned 02 led 2011 17:48
Dal: 107 poděkování
Dostal: 23 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Teoretické Paradoxy

Příspěvek od huhu »

Tak sano už nemusíš
Vyvinul jsem vlastní technologii sawaLED ( salt water LED ) viz obrázek
Aktuálně vyvíjíme technologii ApLED ( aple LED )

Jo a aby tu byl paradox. Na instructables jsem v sobotu viděl, jak borec nahříval svíčkou teg, tegem honil joule thief a tím led. paradox je, že ta svíčka svítí víc než LED na konci.



-----------------------------------------

edit

video z chvíle, kdy se startovala chem. reakce a DC/DC step up konvertor ( joule thief ) vybíjel kapacitu zdroje. Držet to v rukách je poučné :)
Přílohy
IMGP0480.jpg
Naposledy upravil(a) huhu dne čtv 16 úno 2012 16:07, celkem upraveno 2 x.


huhu
Zasloužilý člen
Příspěvky: 980
Registrován: ned 02 led 2011 17:48
Dal: 107 poděkování
Dostal: 23 poděkování
Kontaktovat uživatele:

hmotnost setrvačnost

Příspěvek od huhu »

Četl jsem oil drop experiment. Protože mi pořád vrtá hlavou, jestli se na to, že elektron a foton jsou částice s nenulovou hmotností přišlo výpočtem, nebo vážením.
Samotný experiment mě nepřesvědčil. Ale to není tak paradoxní.
Co mi přijde divné je, že každé hmotné těleso které se vesmírem pohybuje mění rychlost.
Jak to, že elektron a foton vali kosmem 12 miliard let a furt stejnou rychlostí? Při průletu kolem hmotného tělesa zatočí, ale nezpomalí . ???????????????
Chápu, že to nemůže být tak markantní jako u sondy Pioneer, ale konstantní rychlost by slušně vychovaná hmotná částice mít neměla ne ?


Magneto
Zasloužilý člen
Příspěvky: 316
Registrován: pát 02 zář 2011 13:28
Dal: 8 poděkování
Dostal: 26 poděkování

Re: Teoretické Paradoxy

Příspěvek od Magneto »

No, to nás tady přece všechny magnetáře trápí už od samýho začátku. Tuhle schopnost elektronu dnešní fyzika vysvětluje jako jeho vlastnost, což je dost nevysvětlující. Podle mého je právě tato jeho schopnost, resp. její příčina, klíčem k využitelnosti a zacyklení permanentních magnetů, které ve svých silových účincích nejsou ničím jiným než makroskopickým projevem organizované armády elektronů a jejich mikroskopických účinků.
Ale to už tu zaznělo x-krát. Chce to jen hledat, experimentovat a nepodceňovat intuici.

Zdar a sílu všem :)

Magneto


Akord
Zasloužilý člen
Příspěvky: 3133
Registrován: stř 24 led 2007 0:52
Dal: 5 poděkování
Dostal: 28 poděkování

Re: hmotnost setrvačnost

Příspěvek od Akord »

huhu píše:Četl jsem oil drop experiment. Protože mi pořád vrtá hlavou, jestli se na to, že elektron a foton jsou částice s nenulovou hmotností přišlo výpočtem, nebo vážením.
Samotný experiment mě nepřesvědčil. Ale to není tak paradoxní.
Co mi přijde divné je, že každé hmotné těleso které se vesmírem pohybuje mění rychlost.
Jak to, že elektron a foton vali kosmem 12 miliard let a furt stejnou rychlostí? Při průletu kolem hmotného tělesa zatočí, ale nezpomalí . ???????????????
Chápu, že to nemůže být tak markantní jako u sondy Pioneer, ale konstantní rychlost by slušně vychovaná hmotná částice mít neměla ne ?
elektron je částice s klidovou hmotností, foton klidovou hmotnost nemá, a sám ho považuju spíše za kvantum vlnení, než za částici. Pokud zpochybníš zákon setrvačnosti v bezeztrátovém prostrení, tak máš odpoveď na svou otázku v záveru. Konstantní rychlost (zjednodušene, lokálne) značí nulová zmena energie vuči zbytku soustavy. Príroda neeviduje lokalizaci.


huhu
Zasloužilý člen
Příspěvky: 980
Registrován: ned 02 led 2011 17:48
Dal: 107 poděkování
Dostal: 23 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Teoretické Paradoxy

Příspěvek od huhu »

Já právě nezpochybňuju setrvačnost v bezztrátovém prostředí
Jenže průlet čehokoli hmotného planetární soustavou není průlet bezztrátovým prostředím.
A proč je to v paradoxech - elektron i foton je vyjádření elektromagnetického vlnění.
Čiliže já hledám potvrzení toho, že to, čemu říkáme "volný elektron" je též kvantum vlnění a projevy které považujeme za hmotnost jsou projevy interakce, třebaže pro potřeby výpočtů ta interpretace vyhovuje.


Akord
Zasloužilý člen
Příspěvky: 3133
Registrován: stř 24 led 2007 0:52
Dal: 5 poděkování
Dostal: 28 poděkování

Re: Teoretické Paradoxy

Příspěvek od Akord »

foton nemá náboj, je to kvantovaná, jistým zpusobem lokalizovaná "porucha rovnováhy v prostoru", elektron vykazuje pokojovou hmotnost, takže lze hovorit o hmotné částici


Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Re: Teoretické Paradoxy

Příspěvek od Slavek Krepelka »

huhu píše:Já právě nezpochybňuju setrvačnost v bezztrátovém prostředí ...
To je otázka geometrie vlnění. Zatímco elektron je vlnění uzavřené v nějaké smyčce, třeba jako je mobiova páska, nebo zjednodušeně kružnice, foton snad nejlépe popsat vzhledem k elektronu jako jednu vlnu na této smyčce. To jen pro názornost, ne že to tak je a že foton je neybytně součástí elektronu. Není. Pokud si ten elektron natáhneš přes řekněme galaxii, už nebudeš vědět, že je to elektron, zedy smyčka a budeš vědět jenom o části smyčky elektronu kzerou budeš považovat za nějak zakřivenou přímku, tedy křivku, po které se pohybuje foton. Elektrony navíc konstantní rychlost nemaj. Odkud tohle přišlo? Je od nulové (relativní) až k těsně podsvětelné (relativní). To záleží, co se s ním ať už přirozeně, nebo v laborce děje.

S rychlostí světla je to taky tak nějak legrační. Byla mnohokrát počítána z mnoha různých experimentů a pokaždé trochu jinak, takže ta rychlost, která je standartně udávána je jakási dohoda průměru. Tato dohoda se s dalším pokusnictvím upravuje. Přímá měření pokud vím jsou velice obtížná a přesnost je v rámci tolerancí pokusu a hlavně podmínek.

Z uvedeného popisu vyplývá, že foton je závislý (souhlasím s Akordem, že jde jenom o jednotku vlnění, i když tento popis nepovažuju za vyčerpávající) na pnutí prostředí, v tomto popisu na pnutí uzavřené smyčky našeho galaktického elektronu. Pokud tedy tato smyčka, nebo její část je pod vlivem gravitačních polí různých hodnot intensity, lze se dopracovat k závěru, že naše představy o rychlosti světla jsou velice lokální. Nikdo tu rychlost totiž nemá možnost přímo měřit v gravitačních polích různé intenzity a gravitační pole různé intenzity neznamenají, že jsou nejhustší kolem řekněme hvězd, nebo galaktických středů. Síla přitažlivosti je daná převládající geometrií pole, ne nezbytně hustotou pole. Všechny fyzikální teorie jsou jenom matematická konstrukce. Například vzdálenosti různých hvězd jsou odvozeny do značné míry z naší lokálně odvozené teoretické konstantní rychlosti světla přes Dopplerův efekt atd a zpětnou matematickou vazbou z těch vzdáleností zase leze konstantní rychlost světla. Všechny tyhle výpočty jsou založeny na cirkulárních odkazech, které nejsou ani zdaleka kompletně podložené ani měřeními, nemluvě znalostí celé situace.

Takže, vidím to tak, že nemá cenu spekulovat o těhle věcech, protože data jsou všechna systematicky kompromitována teoriemi, které ani náhodou nevyjadřují skutečný stav věcí a dějů. Matematika jak ji známe a používáme je nám de facto k takovému "bádání" nepoužitelná. Proto jsou mimo fyzicko teoretických teorií používány industriální, empirické, matematické, dílčí teorie, které pro nedostatek vědění příčin používají konstanty, tedy upravující a empiricky odvozené koeficienty.

To stačí. Ahoj, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
huhu
Zasloužilý člen
Příspěvky: 980
Registrován: ned 02 led 2011 17:48
Dal: 107 poděkování
Dostal: 23 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Teoretické Paradoxy

Příspěvek od huhu »

abych to shrnul, k čemu dochází.
Dejme tomu, že drátem skutečně tečou volé elektrony. Sem tam nějaký upadne do boku.
Jenže jak dotečou na konec drátu, tak se hrstka hmotných kuliček vystřelí z antény ven. Ty kuličky - elektrony putují prostorem, odráží se, jsou pohlcovány a způsobují lokální ohřev hmoty.
Ale to samé dělá i světlo, rozdíl je jen ve vlnové délce.
V LED diodě dochází k tomu, že elektron přejde na jinou energetickou hladinu a vyprodukuje foton.
Může volný elektron přejít na jinou energetickou hladinu ? Asi ne, když jen tak putuje. Takže to musí být elektron, který je součástí hmoty a po excitaci fotonu se vrátí na původní hladinu ( lépe řečeno při excitaci )
Ale Akord tu zmínil anténu, na které se při správné frekvenci objeví světlo. Znamená to, že to světlo je tam produkováno podobným způsobem a elektrony vystřelují do prostoru, bráno jako vedlejší produkt jsou nezajímavé, nebo je to tak, že elektromagnetické záření je při vlnové délce v nanometrech prostě vidět ?????????? ( od červené po fialovou )

O co mi jde :
Byl bych rád, kdyby všechno od stejnosměrného proudu přes střídavý, radiové vlny , světlo až po gama záření bylo to stejné, jen s různou frekvencí.
Ohromě by mi to zjednodušilo úvahy. Akorát ten proud volných elektronů mi tam nepasuje a přijde mi, že je to jen znázornění, stejně jako ta voda.

A k tomu ještě Akordova poznámka , že světlo nemá náboj.
Znamená to, že radiové vlny se mohou šířit jen mezi místy s různým potenciálem a světlo ne ? Světlo nepotřebuje spád / napětí ?
Nebo to jen neumíme změřit a tím pádem prokázat ?

Totiž ještě jedna věc mluví proti teorii toku elektronů.

Vezmu baterii ( fasa baterii, protože úbytek napětí bude značný ) , vypínač a žárovku a .... šest tisíc kilometrů drátu. Nebo víc.
A dva Ampermetry.
Jeden Ampermetr dám k plusu a druhý k minusu baterie. zapnu obvod a co se nestane, žárovka zaplane. Jenže se zpožděním. A který Ampermetr zareaguje dříve ? Ani jeden. Oba se stejným zpožděním. Takže odkud kam tečou elektrony ?


Magneto
Zasloužilý člen
Příspěvky: 316
Registrován: pát 02 zář 2011 13:28
Dal: 8 poděkování
Dostal: 26 poděkování

Re: Teoretické Paradoxy

Příspěvek od Magneto »

Jen k tomu úplnému závěru:

Tok elektronů není běh jednotlivých elektronů od začátku drátu po jeho konec. Je to dominový efekt: Mezi jednotlivými elektrony se šíří změna - od souseda k sousedovi. Elektrony samotné se pohybují relativně pomalu, ale ta změna se šíří rychlostí světla, proto nemáš šanci pozorovat rozdíl ve zpoždění.

Jestli se pletu, tak mě někdo opravte :)

Magneto


Akord
Zasloužilý člen
Příspěvky: 3133
Registrován: stř 24 led 2007 0:52
Dal: 5 poděkování
Dostal: 28 poděkování

Re: Teoretické Paradoxy

Příspěvek od Akord »

huhu:
elektron normálne nikdy nevytéká z antény, pouze ovlivňuje pole kolem ní, a ten rozruch se šírí dál jako vlna. Kdyby vytekl, bude to sršet, jde o ionizaci, a pak lze vyšetrovat, kam poletí, nepujde však pruč relativne donekonečna jako vlna.
EM vlna, nebo foton nepotrebuje elektrické napetí.
2 Ampérmetry na + a - ukážou stejne, jenom se "muže" stát, že ten na + bude reagovat o nejakou nanosekundu pozdeji, než k nemu dobehne vlna se zmenou okolní intenzity pole, která dává elektrony do pohybu. Jenomže nemáme takové zdroje, které by nejdríve generovaly - a pak plus, takže se rozruch šírí symetricky, a ampérmetry pak stejne ukážou stejne. Zdroj generuje elektrické pole symetricky, nejde jeho potenciál reálne vztáhnout k nejakému místu/objektu ve vakuu, když, tak jenom fiktivne.

Svetlo, foton, je porucha rovnováhy prostredí, elektron je struktura vykazující hmotnost a náboj. Predstav si, co udelá pohybující se koule v pružné, elastické hadici s menším prumerem, než má koule, pokud je to celé ve vode. Koule je elektron, hadice je vodič/anténa a voda je vakuum.


Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Re: Teoretické Paradoxy

Příspěvek od Slavek Krepelka »

Magneto píše:Jen k tomu úplnému závěru:

Tok elektronů není běh jednotlivých elektronů od začátku drátu po jeho konec. Je to dominový efekt: Mezi jednotlivými elektrony se šíří změna - od souseda k sousedovi. Elektrony samotné se pohybují relativně pomalu, ale ta změna se šíří rychlostí světla, proto nemáš šanci pozorovat rozdíl ve zpoždění.
Jestli se pletu, tak mě někdo opravte :) Magneto
To se teda pleteš zatraceně. Sice se to takhle podává, ale je to nesmysl. Běžně se to přirovnává k vlně která vznikne, když lokomotova drcne do vlaku a jeden vagón po druhém se ta vlna drcnutí přenáší od lokomotivy na konec vlaku, aniž se vagóny pohybovaly rychlostí té vlny. Jenže, a to je zatracené jenže. Je to závislé na velikosti relativně solidního vagónu. 4ím delší vagóny, a čím menší pružnost a vzdálenost mezi vagóny, tím se vlna přenáší rychleji. Pokud by tedy el. proud měl být založen na tomto principu, elektrony by musely být jednak natolik veliké, aby mezera mezi nimi byla relativně nepatrná, musely by být velice málo stlačitelné a velice dokonale pružné. Pokud si zárověň uvědomíme, že rychlost el. proudu je udávána jako těsně podsvětelná, je nasnadě, že elektrony by musely být něco jako ložiskové koule oddělené od sebe téměř nulovou vzdáleností. To zásadně odporuje zase představě, že elektrony jsou pioněkud malé částice atd. které mají podle staré představy obíhat planetárně jádro a podle novějších nějak jádro obepínat jako kruhová vlna. Celé schéma el. proudu jako toku, nebo domino efektu je PARADOX vzhledem dalším představám.

To domino taky funguje u vlaku pouze pro to, že vlak je na kolejích a vagóny nemaj kam uhnout, pokud nevykolejí. Jak je to nevykolejení tedy asi zajištěno ve struktuře drátu? Nutně by muselo docházet ke kulečníkovému karambolu, směr elektrického proudu by musel být roztříštěný a proud se nekoná, protože by to všechno končilo ... teplem. Taky by asi bylo velice těžko zajistit, aby el.proud měl vždy snahu si najít cestu nejmenšího odporu. Atd.

Neberu. Ahoj, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Akord
Zasloužilý člen
Příspěvky: 3133
Registrován: stř 24 led 2007 0:52
Dal: 5 poděkování
Dostal: 28 poděkování

Re: Teoretické Paradoxy

Příspěvek od Akord »

Slavek Krepelka píše:... čím menší pružnost a vzdálenost mezi vagóny, tím se vlna přenáší rychleji. Pokud by tedy el. proud měl být založen na tomto principu, elektrony by musely být jednak natolik veliké, aby mezera mezi nimi byla relativně nepatrná, musely by být velice málo stlačitelné a velice dokonale pružné.
1. zkontroluj si fyzikální výklad slova pružnost a poddajnost
2. dedukce o velikosti nebo o mezerách, stlačitelnosti a pružnosti jsou dost nesouvislé, nikdo tu nenapsal, že se volné elektrony vznášejí jako ve vakuu, tam by se okamžite rozplynuly, mezery jsou od veci, nemá smysl rozebírat vzdálenosti bez účasti atomu.

Nevykolejení je zajišteno tím, že volné elektrony samy od sebe z drátu do vakua nevylezou, jsou vázány výstupní prací (viz ionizační potenciál, nebo fotoelektrický jev). Je treba si uvedomit, že napr. 10 vázaných elektronu vázaných v atomech nenasbírá sílu na vyhození jednoho volného elektronu z drátu, když jede kolem tech vázaných.


Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Re: Teoretické Paradoxy

Příspěvek od Slavek Krepelka »

Akord píše: Nevykolejení je zajišteno ... když jede kolem tech vázaných.
Vidím, že máš neuvěřitelnou schopnost uletět skoro vždy po tangentě. Nikde se nezmiňuji o nějaké emisi elektronů. Zkusím to jinak. Struktura materiálu vodiče se snad pro názornost dá přirovnat k rouře vycpané štěrkopískem, tedy krystalickou neuspořádanou mřížkou. Ne všech, ale skoro všech. Teď si tím zkus buďto prohnat vodu, tedy tok volných elektronů, nebo nějak zařiď, aby se v tom voda pohybovala nějakou vlnou domino efektu volných elektronů.

Ahoj, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
huhu
Zasloužilý člen
Příspěvky: 980
Registrován: ned 02 led 2011 17:48
Dal: 107 poděkování
Dostal: 23 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Teoretické Paradoxy

Příspěvek od huhu »

Takže elektrický proud se šíří různými způsoby v různém prostředí ?

Volné elektrony dotečou na konec antény, dále ten samý proud teče jako vlna vzduchem nebo vakuem do druhé antény, kde se začnou volné elektrony pohybovat do země ?
Další divná věc je, že se do hmoty bez dostatku volných elektronů tyto přidají tím, že se v ní rozpustí jiná látka bez volných elektronů ( nevodivá destilka, vodivá voda s rozpuštěnou solí )


Asi jsem ve škole na experimentální ověření toku částic chyběl, a nemůžu to nikde najít.
Zato experiment s tisícikilometrovým drátem a ampermetry nám jasně ukáže, že proud neteče od nikud nikam.
Takže - pokud někdo ví, poučte mě prosím, kde je popsané potvrzení té hypotezy.

A že proud - bez toku volných elektronů teče vzduchem i vakuem ví každý, kdo si před antenou radaru ( nebo v mikrovlnce ) upekl buřta, nebo kdo viděl, že v zářivce se zapálí výboj, pokud je v blízkosti dostatečně silný vysílač (tesla coil )

Ono se to snadno vysvětluje, že vodič je vodič, protože má dostatek volných elektronů a izolant jich má málo, ale jen do té doby, než proud opustí antenu.
Takže pokud nenajdu experimentální potvrzení této staré hypotézy, nemůžu se s ní ztotožnit a musím ji považovat za pokus o vysvětlení jevu, podobně jako si pralidi vysvětlovali blesk jako hněv bohů.


Uživatelský avatar
Slavek Krepelka
Zasloužilý člen
Příspěvky: 6292
Registrován: ned 07 bře 2010 3:35
Bydliště: Ottawa, Canada, dočas. Praha
Dal: 2432 poděkování
Dostal: 3249 poděkování

Re: Teoretické Paradoxy

Příspěvek od Slavek Krepelka »

huhu píše:Takže elektrický proud se šíří různými způsoby v různém prostředí ? .... Takže pokud nenajdu experimentální potvrzení této staré hypotézy, nemůžu se s ní ztotožnit a musím ji považovat za pokus o vysvětlení jevu, podobně jako si pralidi vysvětlovali blesk jako hněv bohů.
No, Huhu, tady jsi jaksi zamotal dohromady indukci a elektrický proud. .... A neptej se mne, jaký je vtom rozdíl, nebo Ti to na mou duši jednou povím :D

Pokud je mně známo, elektrický proud skutečně proudí kde čím, ale vakuem nikoliv. Tam přeskočí jiskra, nebo oblouk, ale to není elektrický proud. Co má ve vakuu nejblíž elektrickému proudu je světlo, ale není to el. proud. Světlo nemixovat s radiovlnama, to je jiná záležitost. Oni se vědové ještě nedovtípili, že pokud radiové vlny neprojou Faradayovou klecí a světlo kromě těch žbrblínek ano, že jde v obou případech o něco zatraceně jiného.
Ahoj, Slávek.


Je-li tvá přítomnost ve výhni okolností, vyuč se kovářem své budoucnosti.
Odpovědět

Zpět na „Universum“